Elizabeth Buchan - Muzeum nesplněných slibů

Každý z nás jsme někdy v životě dali slib, který jsme nakonec nemohli nebo nechtěli splnit. Někdy mohlo jít o naprostou banalitu, jindy o životy měnící skutečnost. Každý nesplněný slib za sebou nicméně nechává ránu a její hojení může trvat dlouho. Laure má s nesplněnými sliby bohatou zkušenost, a právě proto se rozhodla v Paříži založit speciální muzeum.

Příběh se odehrává ve třech časových rovinách. První je Paříž současnosti, druhá Praha v roce 1986 a třetí Berlín v roce 1996. Všechny jsou nicméně provázány osobou Laure, která se vyvíjí v čase a v důsledku vlastních i cizích činů. Příběh začíná v Muzeu nesplněných slibů v Paříži, které Laure vede a neustále obohacuje o nové exponáty. Každý předmět zároveň obsahuje popisek s konkrétním nesplněným slibem, který má symbolizovat. Na některé lidi může výstava působit silněji než na jiné, Laure si však zakládá na tom, že právě díky katarzi, kterou u ní mohou prožít, jsou do budoucna aspoň trochu očištěni a silnější.

Řadu let zpět v roce 1986 pracuje Laure v Paříži jako chůva dvou českých dětí. Když se její zaměstnavatel rozhodne vrátit do Prahy, pozve ji s sebou. Pro Laure je to naprosto nová zkušenost a ráda s rodinou odcestuje. Praha je pro ni zcela jiný svět, protože do té doby se nikdy přímo nesetkala s nesvobodným státním zřízením. O fungování socialistického státu toho moc neví a bude se muset teprve naučit, jak to tady chodí. S tím by jí mohli pomoct její noví přátelé, kteří se řadí mezi disidenty a cizinku mezi sebou sice nevítají s otevřenou náručí, ale ani ji neposílají pryč, protože by pro ně mohla být užitečná.

Třetí dějová linka je zasazená do Berlína, kde se Laure po deseti letech v roce 1996 opět setkává se svým zaměstnavatelem. Východní blok je už definitivně minulostí, zformovaly se nové svobodné státy a ty se nyní snaží pokud možno začlenit na západ. Povede k tomu ovšem ještě dlouhá a náročná cesta, protože minulost přetrvává a některé rány z ní se nestihly zacelit. I Laure a její bývalý zaměstnavatel spolu mají nevyřízené účty, je však otázka, jestli jsou ochotni je splácet.

Zásadní slabinou románu je fakt, že autorka sice zvolila velmi zajímavé téma, ovšem nedokázala ho zpracovat adekvátním způsobem. Motiv Muzea nesplněných slibů je mimořádně nosný a skrývá obrovský potenciál, je proto škoda, že se s ním příliš nepracuje a autorka se mnohem víc zabývá mládím své hlavní hrdinky a jejím pražským pobytem. Vidět dění v Československu očima cizince by mohlo být mimořádně zajímavé, kdyby bylo historicky věrné, autorka však úplně nezvládá práci s dobovým kontextem. Socialistické Československo, jak jej popisuje, mnohem spíš odpovídá tvrdým represím 50. let než pozdněosmdesátkovému režimu zmírajícímu na úbytě, který sice ještě pořád štěká, ale skoro nekouše. Na vině zřejmě budou zejména zdroje, z nichž autorka čerpala informace, protože se vztahují takřka výhradně k československému dění před pražským jarem. Vedle faktických chyb tak román obsahuje řadu nelogičností a nesrovnalostí, příliš věrné nejsou ani popisy Prahy, ale to je drobnost, kterou čtenář snadno odpustí.

Román je dobře napsaný, ovšem poněkud rozvláčný. Autorka sice svůj text perfektně propracovala, takže na konci do sebe jednotlivé dílky dokonale zapadnou a čtenář naplno pochopí jejich význam, to však nic nemění na tom, že některé pasáže působí až uměle natahované a nemají pro děj žádný zásadnější význam. Snad i proto je poměrně složité se do románu začíst a plně ponořit.

Autorka vcelku dobře pracuje s povahokresbou, byť některé charaktery by si zasloužily hlubší prokreslení, aby více vynikly jejich motivace. Nejvíc prostoru má přirozeně Laure, která je v každé časové linii trochu jiná. V osmdesátých letech je mladá naivka, která toho neví mnoho o světě, je schopná vášnivě vzplát hlubokými city, ale zároveň jí plně nedochází možné důsledky jejího jednání. O deset let starší, v devadesátých letech je protřelou manipulátorkou, kterou život vyškolil, že je neradno ostatním věřit, a která zná velmi účinné metody, jak získat, co chce. V současnosti působí ze všeho nejvíc rezignovaně. Jako by už od života neměla co dostat, ale zároveň ho nedokázala jen tak opustit, proto žije dál a pere se s ním, i když jí nic nového a zajímavého nepřináší. Zajímavou postavou je také Laurin zaměstnavatel Petr, který má nicméně méně prostoru, než by si možná zasloužil a než by bylo potřeba, aby jeho jednání a motivace plně dávaly smysl.

Muzeum nesplněných slibů je výborně napsaným románem, kterému však k dokonalosti mnohé schází. Příběh má dobře nastavenou atmosféru a velmi zajímavé hrdiny, trpí však mnoha historickými nepřesnostmi a často zbytečně zdlouhavým dějem. Autorka si volí zajímavé hrdiny, které vcelku plasticky popisuje, přesto jejich motivace občas zůstávají záhadou nejen pro čtenáře, ale snad i pro ně samotné. Ve výsledku tedy jde o zajímavý nápad s obrovským potenciálem, který ovšem mohl dopadnout výrazně lépe.