Města západočeského lázeňského trojúhelníku patří k těm nejnavštěvovanějším vůbec, ovšem mně se daří poznávat je až v dospělosti. Loni jsem si užila víkend v nejznámějším a největším z trojice - Karlových Varech - a letos jsem se přesunula o kus dál do Mariánských Lázní.
Jak do Mariánských Lázní a jak po nich
Vždycky záleží na tom, odkud vlastně do cílové destinace vyrážíte, nicméně pokud to bude z Prahy, asi nejpohodlnější a nejrychlejší možností je vlak, který vás vyjde na zhruba 250 Kč za jednu jízdu. Vzhledem k vytíženosti spoje rozhodně doporučuju zařídit si místenky, abyste měli jistotu, že budete mít kde sedět. Cesta trvá dvě a půl hodiny, takže trávit ji celou ve stoje v uličce by určitě nebylo nic příjemného. Přímo po Mariánských Lázních se pohodlně dostanete pěšky, pokud budete chtít využít služeb MHD, kupujte si lístek v autobuse kartou, je to levnější. Při platbě v hotovosti vychází jeden lístek na 20 Kč, v případě bezkontaktní platby jenom na 15 Kč.
Kde se v Mariánských Lázních ubytovat a kde najíst
Jako v případě jakéhokoliv jiného lázeňského i nelázeňského města tohle záleží čistě na vašich finančních možnostech. V Mariánských Lázních je k dispozici řada lázeňských domů, hotelů i penzionů různých cenových kategorií, takže záleží na vašich nárocích na pohodlí a požadovaném vybavení. Nejluxusnější hotely spadají pod řetězec Ensana a nabízí velmi kvalitní wellness služby, bazény i stylovou relaxaci v krásném prostředí, dost si za to ovšem připlatíte.
My se ségrou vzhledem k tomu, že šlo už o naši několikátou letošní dovolenou a naše finanční prostředky nejsou neomezené, zvolily levnější variantu v hotelu OREA Spa Hotel Palace Zvon. Nemůžu říct, že by to bylo špatné, zároveň ale ani nemůžu dát žádné velké doporučení. Vzhledem k tomu, že jsme v hotelu netrávily moc času, nám na ubytování zas tolik nesešlo, kdo si však plánuje užívat hlavně wellness a procedury, měl by zvolit jinak. Zdejší hotel si tak trochu hraje na starosvětský luxus, pokoje jsou vybaveny historizujícím nábytkem, nicméně nijak důsledně, a snad i v důsledku kombinace nevýrazných barev působí trochu vybydleně. Pokud navíc chcete mít k dispozici pěkné wellness, tenhle hotel není nejlepší volba. Lázeňské procedury tu nejspíš budou na dobré úrovni, protože je jim vyhrazen celý suterén, nicméně samotné wellness působí spíš jako něco, co horko těžko vmáčkli na pár metrů čtverečních. Na překonání bazénu vám bude stačit pár temp, vířivku tady nemají a sauna i pára jsou tak maximálně pro čtyři osoby. Vzhledem k velikosti hotelu jsou miniaturní rozměry wellness zóny až zarážející. Žádný zázrak nebylo ani jídlo. Jídelna je v první řadě hodně malá a nemá dostatečnou kapacitu pro množství hostů ubytovaných v hotelu, takže musíte pečlivě volit čas příchodu a stejně si neužijete moc klidu. Nabídka jídel nijak oslnivá není, k snídani i večeři se nabízí klasický studený i teplý bufet, ovšem zejména u večeří by výběr určitě mohl být lepší.
Pokud se rozhodnete najíst někde venku, narazíte na spoustu podniků, které stojí za to. Vzhledem k tomu, že jde o lázeňské město, můžete očekávat množství nejrůznějších kavárniček v hotelech i na kolonádě. Za nás určitě doporučujeme Wiener Cafe, neboli Vídeňskou kavárnu v hotelu Ensana Nové lázně, kde mají dobrou kávu a mimořádně chutné dezerty i chlebíčky. Navíc tady panuje příjemná atmosféra zlaté éry lázeňství 19. století. Na sklenku dobrého vína zase zajděte do Maui Lounge, kde nabízí kvalitní vína z Čech i Itálie a navrch i spoustu drobností na zakousnutí.
Co v Mariánských Lázních vidět a rozhodně neminout
Mariánské Lázně nejsou nijak zvlášť velké, takže je projdete vcelku rychle. Navíc tady ani není moc pamětihodností, u kterých byste se mohli zastavit. Za zmínku stojí několik kostelů, jelikož tady jsou svatostánky všemožných křesťanských vyznání a vy si tím pádem můžete prohlédnout klasický katolický, ale třeba taky anglikánský nebo pravoslavný. Centrum lázeňské části potom tvoří zejména domy z 19. století, z nichž mnohé byly přebudovány v hotely, ovšem další jsou ve značném stupni rozkladu. Zarážející je zejména bývalý hotel Kavkaz, který býval chloubou města, hostil dokonce anglického krále a ve své době byl srovnáván s karlovarským Puppem. Bohužel už skoro třicet let podléhá zkáze a v současnosti je na něj dost neutěšený pohled. Podobných prázdných objektů ale najdete ve městě spoustu, stejně tak není výjimkou tady narazit na rozestavěné projekty, k jejichž dokončení zjevně schází finance. Některé části města prostě působí jako takové čtvrti duchů, které už jen smutně vzpomínají na dávnou zašlou slávu.
Rozhodně byste neměli minout hlavní kolonádu, která si zachovává svůj starosvětský ráz z časů minulých a nabízí možnost plně si ho vychutnat v některé ze zdejších kavárniček. Před ní si potom nenechte ujít Zpívající fontánu, která v sezóně hraje každý den od sedmi ráno do deseti večer vždy v lichou hodinu (desátá večerní je v tomhle ohledu jediná výjimka). Program je předem daný a jeho přesný rozpis najdete v sousedství fontány nebo na internetu, takže si můžete vybrat, jaké skladby chcete slyšet, a na ně se potom k fontáně vypravit. My vyrazily v sobotu celkem třikrát a pokaždé to bylo velmi působivé.
K čemu nicméně Mariánské Lázně vybízejí především, jsou procházky po okolí. Kolem města vedou celkem čtyři lázeňské stezky - Goethova, Královská, Edwardova a Metternichova, díky nimž obkroužíte v podstatě celou lázeňskou část a navštívíte nejen řadu pramenů, ale také zajímavé pamětihodnosti a vyhlídky. Trasu můžete vybírat podle náročnosti a počtu kilometrů, nicméně stezky jsou koncipovány tak, že je bez potíží zvládne i nechodec. Goethova stezka vás provede od Lesního pramene kolem sousoší Goetha s jeho múzou Ulrikou přes geologický park a symbolický hřbitov vojáků padlých v 1. světové válce až k městskému muzeu na Goethově náměstí. Tady můžete rovnou navázat cestou Královskou, která vás provede po několika krásných vyhlídkách, jako je Mecséryho nebo Pastýřská, a můžete z ní odbočit směrem k rozhledně Kamzík, která je ovšem v současnosti kvůli rekonstrukci zavřená. Nejdelší je trasa Edwardova, po které se dostanete mimo jiné k nejstaršímu golfovému hřišti u nás otevřenému už v roce 1905 za přítomnosti anglického krále Edwarda VII. Z hlavní cesty je to nicméně trochu zacházka, takže záleží spíš na vás, jestli se vám chce až tam. Rozhodně ale vystoupejte na kopec Krakonoš s překrásným secesním hotelem a parkem Boheminium, v němž se nachází miniatury nejrůznějších známých staveb z území ČR. Za nás rozhodně doporučujeme, protože je to stejnou měrou roztomilé jako fascinující. Zvlášť když si člověk uvědomí, že všechny modely jsou vyrobeny v úplně stejném měřítku. Člověku se tak nabízí zajímavé srovnání. Kousek odsud leží daňčí obora, jejíž obyvatele můžete pozorovat třeba přímo z posedu, ale dost záleží na tom, jestli budete mít štěstí, protože součástí obory je i malý lesík a daňci se dost často pohybují v něm. Dál cesta pokračuje přes horní část sjezdovky k vyhlídkové věži Hamelika postavené v duchu romantických zřícenin, odkud je vcelku pěkný pohled na město. Při sestupu dolů k Novým Lázním pak budete míjet Karlův kříž. Metternichova cesta vás povede povětšinou lesem a na moc pamětihodností na ní nenarazíte, tudíž je na vás, jestli se vám ji bude chtít procházet celou. Můžete ale zavítat přinejmenším na vyhlídku Karola, která byla obnovena poměrně nedávno a přes svůj název už dlouho žádný pořádný výhled neposkytuje. Snad leda v zimě, když opadá listí ze stromů, ale ani tím si nejsem jistá.
Oproti Karlovým Varům jsou Mariánské Lázně skromnější a chtělo by se říci rodinnější. Všechno tu leží kousek od sebe, v podstatě tu najdete jenom jednu větší kolonádu a všechny lázeňské domy jsou rozesety kolem centrálního parku se zpívající fontánou. Mnoho zajímavého toho tady k vidění není, ale jako víkendové město je to vlastně ideální. Tak teď už jen Františkovy Lázně a budeme mít lázeňský trojúhelník procestovaný komplet. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat