Obchodník s deštěm

Autor: N. Richard Nash
Překlad: Jiří Josek

Premiéra: 1. 9. 2021
Uvádění: Divadlo na Vinohradech

Režie: Juraj Deák

Obsazení
H. C. Curry, rančer - Igor Bareš
Líza, jeho dcera - Zuzana Vejvodová
Noe, jeho starší syn - Marek Adamczyk / Aleš Petráš
Jim, jeho mladší syn - Jiří Roskot
Šerif Thomas - Jan Krafka
Fil, jeho zástupce - Tomáš Pavelka
Bill Starbuck - Marek Lambora

Délka představení: 2 h 45

Představte si ospalé městečko amerického středozápadu, kde se, jak je rok dlouhý, vůbec nic neděje. Tamní obyvatelé se zajímají v podstatě jen o to, jak přežít a zajistit si obživu, stojí nohama pevně na zemi a nemají čas ani myšlenky na jakékoliv sny. Tím spíš, že město sužuje obrovské sucho, které hubí dobytek a okrádá obyvatele o úspory. Text Richarda Nashe vypráví příběh, v němž se střetává přízemní realita s možná trochu naivním snílkovstvím, většina zobrazovaných témat nicméně působí z dnešního pohledu neaktuálně a přežile. Rozpačitý dojem z výsledku tak bohužel nedokážou zachránit ani vesměs velmi dobré herecké výkony.

Divadlo na Vinohradech svou poslední inscenací sází na jistotu, a vylovilo proto divácky vděčný evergreen, který se na česká jeviště pravidelně vrací. Je však sporné, jestli má současným divákům ještě co předat, pomineme-li jeho komický potenciál. Hra bezpochyby pobaví, její témata a zápletky, v jejichž čele stojí touha provdat údajně ošklivou sestru, jsou však s ohledem na momentální feministické tendence poněkud přežilé. Zůstává tedy otázkou, proč do repertoáru podobný kus vůbec zařazovat, nebereme-li v potaz jeho očividnou komediálnost.

Deákova inscenace je veskrze klasická a drží se v mezích průměrné komedie pro nenáročného diváka. Nečekejte žádné zajímavé nápady ani invenci, protože nic podobného Obchodník s deštěm nenabízí. Nese se v pomalém tempu a místy až unylém duchu, který zejména ke konci první půle začíná být únavný. Dialogy plynou v duchu zastaralé konverzační komedie a jejich úmornost je srovnatelná s vedrem, jimž hrdinové údajně trpí. Atmosféra unavené nečinnosti je snad ještě patrná v prvním výstupu, postupně se však vytrácí ve prospěch až otravné činorodosti, která budí dojem mírného zoufalství.

Scéna Karla Čapka je vizuálně působivá, nicméně z většiny nevyužitá. Dřevěné konstrukce evokující stěny plní úlohu jakýchsi revuálních opon a porůznu se spouštějí či vytahují podle toho, jak je třeba změnit prostředí, jinak je však scéna vcelku popisná, hodně využívá starosvětský nábytek a v pravé přední části nechybí velké balíky slámy sloužící později jako stodola, jinak však evokující spíše zemědělský charakter rodinného života. Kostýmy Petry Krčmářové odpovídají zhruba 50. letům, v nichž hra vznikla a do nichž je situována i celá inscenace a v podstatě jde o takový retro civil.

Jednotlivé charaktery působí lehce neukotveně a ambivalentně. Jako by samy nevěděly, co vlastně chtějí, protože jednou se chovají tak a podruhé jinak. Ani režie v tomhle příliš nepomáhá, protože se nedokáže rozhodnout, jaké mají postavy vlastně být, nedává pevný návod a nechává každého protagonistu, aby postavu hledal po svém. Herci se tak sice snaží, ale občas to vypadá, že vlastně nevědí, co by měli hrát, případně sklouzávají ke své zažité poloze. Jistotou je v tomto ohledu Igor Bareš, který uplatňuje své klasické minimalistické herectví, při němž si vystačí s pár gesty a tónem hlasu doplněným o tu správnou mimiku. Svěžím větrem do usedlosti jednolitého hereckého výrazu je Marek Lambora, jehož Bill Starbuck je energetickou bombou rozhýbávající všeobecnou strnulost. Je ho všude plno, sype ze sebe nabídky s kadencí podomního prodejce a umí stavět vzdušné zámky tak přesvědčivě, že vás bez potíží přiměje  věřit naprosto čemukoliv. Třeba i tomu, že by se dokázal vznést, kdyby zrovna chtěl. Sympatický je také kontrast mezi jeho obchodní a civilní stránkou, v níž se jeví jako muž s obrovskými sny a neochvějnou vírou v sebe sama, který však sám občas taky potřebuje povzbuzení. Zábavný je Jiří Roskot jako Jim Curry, který se tváří i chová jako naprostý trouba, do všeho se vrhá po hlavě a často dřív jedná, než přemýšlí. Je jen škoda, že celý jeho charakter je vybudován jako čistě komický a jakýkoliv náznak větší hloubky je vzápětí shozen novým vtípkem. Noe Marka Adamczyka je klasickým racionálně smýšlejícím typem člověka, který nemá pochopení pro sny nebo jednání, které z jakéhokoliv důvodu nedává smysl, žije striktně podle plánu a jakmile se někdo pokusí jej narušit, projeví agresi nebo se hroutí. Líza Zuzany Vejvodové působí podivně neukotveně. Na jednu stranu je jasně patrné, že je svým jednáním i chováním věrná své velmi mužské výchově a má daleko k hloupoučkým husičkám v načančaných šatech, chybí však ostřejší vymezení toho, co vlastně chce. Ať už mluví o tom, že by se chtěla vdát nebo o tom, že muže vlastně nepotřebuje, obojí vyznívá stejně a divákovi tak není jasné, co z toho je tedy skutečně její přání a co jenom maska. Co nefunguje vůbec, je Lízin vztah s Filem. Ve vzájemných interakcích Vejvodové a Tomáše Pavelky schází jakýkoliv náznak vzájemného zaujetí či okouzlení, jsou to prostě dva známí, kteří se spolu baví, aniž by pořádně věděli proč, a jejich potenciální romantická zainteresovanost je víc než sporná. Sama postava Fila je přitom herecky zajímavá, protože Pavelka ho podává jako životem ošlehaného cynika, který prostě jen chce, aby mu ostatní dali pokoj.

Vinohradský Obchodník s deštěm má bezpochyby obrovský divácký potenciál, byť jde o inscenaci, která má svá ale. Asi největší problém vidím v poměrně neaktuálním textu, který režie nedokázala uchopit žádným novým a zajímavým způsobem. Herecky je inscenace velmi slušná, byť v určitých momentech působí herci lehce bezradně a režie jim nepomáhá, protože jako by upustila od budování jakýchkoliv dramatických situací. Nemáte-li jinou ambici než strávit večer u příjemné, nenáročné komedie, věřím, že se vám Obchodník bude líbit. Jako odpočinková záležitost bezesporu obstojí se ctí.