Vdávat se z donucení není zrovna nejlepším východiskem pro ideální vztah. Tím spíš, když máte v hledáčku někoho úplně jiného. Nella byla jako příliš ošklivá, a tudíž neprovdatelná, odeslána do kláštera. Její otec má totiž leda dluhy a bez pořádného věna si nikdo takovou dívku nevezme. Když ale Nella pod dohledem jeptišek dospěje a zkrásní, rozhodne se ji vzít zase domů, protože perspektivní sňatek se najednou nejeví jako taková utopie.
Nella klášteru přivykla celkem snadno, když ji však otec ještě před složením jejího řeholního slibu vezme zpátky domů, rozhodně si nestěžuje. Tím spíš, když se setká s mladým a pohledným učitelem svého bratra, jemuž navíc taky není lhostejná. Pár spolu plánuje tajný útěk, jelikož rodiče by k podobnému sňatku nikdy nesvolili a navíc mají pro Nellu jiného ženicha. Z plánů však bohužel sejde a dívka je proti své vůli provdána za ovdovělého, ale velmi bohatého knížete Nicholase Albrechta.
Nelle se její muž od první chvíle hnusí a zdá se, že tato averze je vzájemná. Pár si k sobě jen velmi těžko hledá cestu a každý pokus o sblížení končí nezdarem. Jako jediná možnost se nakonec jeví anulace, která oba nešťastníky vysvobodí z manželství plného zášti. Nellina rodina se dívky po tomto zjištění zřekne, ta však může naštěstí z dobroty svého bývalého manžela zůstat na jeho panství a v malém zámečku daleko od lidí se věnovat péči o zahrádku a výrobě kosmetiky. A díky tomu, že je poprvé v životě vlastní paní, také zjistit, kým vlastně je.
Román se sice odehrává v historických kulisách, nicméně na historickou věrnost autorka zcela rezignovala. S ohledem na prolog však úmyslně sama sebe jakékoliv zodpovědnosti za případné chyby a nepřesnosti zbavuje a ukázat historicky věrný obraz doby asi ani není jejím cílem. Před čtenářem se tak rozprostírá extrémně romantizovaná verze historie, která k žánru v podstatě sedí, ale s realitou nemá mnoho společného. Ať už jde o dobové zvyklosti, šlechtické tituly nebo vyloženě historické nesmysly.
Co je mnohem problematičtější, je celková plochost příběhu. Všechno je v něm popsáno velmi zrychleně, nejde do hloubky a snad právě v důsledku toho některé věci nedávají smysl. Místy román působí hodně zkratkovitým dojmem, což se projevuje zejména v momentech, kdy spolu postavy mají nějak interagovat. V centru pozornosti stojí vztah mezi Nellou a Nicholasem, to, jak je popsán, však bohužel žádné zvláštní romantické představy nebudí. Čtenář jen s obtížemi chápe jeho vývoj a citové změny, k nimž u postav dochází, protože jsou absolutně nepodložené a není jasné, na základě čeho se postavy buď milují, nebo nenávidí. Nijak zvlášť věrohodný není ani vývoj postav, což souvisí už s jejich nedostatečně prokresleným vztahem. Zejména Nella sice ujde velký kus cesty od naivní dívenky z kláštera v dospělou ženu, v mnoha ohledech však jako by pořád zůstávala tou nedoceněnou osobou, která toho o světě moc neví a podle toho se chová.
Třetí zahrada je čtivě napsaným, ale nepříliš originálním romantickým příběhem, který milovníky žánru asi úplně neohromí. Místy to trochu působí jako posbírané z jiných historických romancí a poslepované dohromady, zápletka není ničím nová a ústřední dějová linka stojí v podstatě jenom na nejrůznějších klišé. Příběh jako takový navíc působí velmi uspěchaně, čemuž nepřispívá ani značná plochost postav, jejichž pohnutky čtenář jenom těžko chápe. O jakékoliv historické přesnosti se nedá mluvit, nicméně z té se autorka celkem obratně vylhala zvolenou formou. Nečekejte nic převratného, protože Třetí zahrada je prostě jenom odpočinkovou historickou romancí, která není špatně napsaná, ale víc než relaxaci na jedno odpoledne nenabízí.
Tímto děkuji autorce za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře:
Okomentovat