Billy Elliot

Hudba: Elton John
Libreto a texty písní: Lee Hall
Český překlad: Michael Prostějovský, Pavel Bár, Kateřina Hipská

Premiéra: 11. 5. 2019
Uvádění: Divadlo J. K. Tyla Plzeň

Režie: Lumír Olšovský

Obsazení (tučně zhlédnuté alternace)

Billy - Ondřej Kapusta, Ondřej Tolar
Michael - Matěj Hejduk, Adam Seidl
Paní Wilkinsonová - Ivana Chýlková, Lucie Dolejšková
Otec - Martin Davídek, Martin Stránský, Lumír Olšovský (záskok)
Tony - Lukáš Ondruš
Bábi - Ludmila Molínová, Monika Švábová
Billyho mrtvá máma / company - Soňa Hanzlíčková
George - Miro Grisa
Pan Braithwaite / company - Ondřej Baumrukr
Velkej Davey / company - Ondřej Baumrukr, Radim Flender
Lesley / company - Eva Staškovičová, Kateřina Herčíková
Žena s deskami / company - Kateřina Chrenková, Karolína Jägerová
Předák šachty / company - Martin Šefl
Pan Wilkinson / company - Radek Antonín Shejbal
Stávkokaz / company - Roman Krebs
Bohatý otec / company - Jozef Hruškoci
Company - Simona Lebedová, Hana Spinethová, Stanislava Topinková Fořtová, Venuše Zaoralová Dvořáková, Peter Dolinajec, Petr Faltus, Pavel Klimenda, Jaromír Holub, Lukáš Kellner, Václav Kolář, Marek Lhotský, Jan Ludva, Jan Mikula, Andrej Mikulka, Adam Rezner, Adam Škandera, Jan Veselý, Tomáš Zbranek, Michal Kováč, Martin Šefl
Debbie - Adéla Oblištilová, Magdalena Vítková
Malý kluk - Marek Ambrož, Jakub Ekstein, Ondřej Kapusta
Vysoký kluk - Mateo Klimek, Petr Eliáš
Malé baletky - Jasmína Adamcová, Magdaléna Bártová, Tereza Brůžková, Karolína Burdová, Eliška Buršíková, Zuzana Čmerdová, Ema Eliášová, Barbora Havlová, Kristýna Málková, Natálie Němcová, Karolína Lea Nováková, Marianna Szabó, Viktorie Stříbrná, Kristýna Štychová, Agáta Tandlerová 

Délka představení: 2 h 50

Píšou se osmdesátá léta, na severu Anglie se rozjíždí obrovské stávkové hnutí horníků kvůli zavírání dolů a jeden malý kluk si chce splnit velký sen o taneční kariéře. Billy Elliot je především příběhem o naději a víře v lepší zítřky, na pozadí malých lidských příběhů se však odehrávají velké dějinné tragédie, které mají na aktéry devastující dopad.

Billy Elliot se narodil do složité doby i prostředí. Jeho matka zemřela, otec i dospělý bratr jsou horníky a kvůli politice Margaret Thatcherové hrozí, že brzy přijdou o práci. Kvůli snižování mezd a omezování těžby horníci vstupují do stávky, což znamená, že už tak omezené finanční prostředky mnoha rodin se ještě zmenší. Pan Elliot chce pro svého syna jen to nejlepší, jeho představa o tom, čemu by se měl Billy věnovat, se však od chlapcovy diametrálně odlišuje. Billy rád tančí. Pořádně si to neuvědomí do chvíle, kdy jednou náhodou zůstane přítomen na baletní hodině a zapojí se do dění. Paní Wilkinsonová v něm vidí velký potenciál a ráda by mu dala šanci své nadání dál rozvíjet, to by ovšem Billy nesměl narážet na překážky v podobě poněkud úzkoprsých příbuzných. Jeho otec i bratr si tanec spojují s řadou předsudků a rozhodně si nepřejí, aby nejmladší člen jejich rodiny někde trdloval. Dá se takový boj s větrnými mlýny vůbec vyhrát?

Muzikál Billy Elliot vznikl v roce 2005 jako adaptace stejnojmenného filmu. Elton John a Lee Hall, kteří jsou pod ním podepsaní, se rozhodli vzít příběh takřka v původní podobě a pouze ho upravit pro jeviště. I díky tomu je v libretu velmi silně akcentována sociální otázka a stává se jedním z nejnosnějších témat. Příběh Billyho má pochopitelně svou váhu, stejně tak však hraje velkou roli samotná doba a společnost, v níž chlapec vyrůstá, a která ho proto přirozeně formuje. Na přetřes přichází otázka konvencí, morálních i dalších principů či sociálních rozdílů. Všechno jako by byly spojité nádoby, nic totiž nestojí samo o sobě a ani tak stát nemůže, protože jednotlivé prvky příběhu jsou navzájem tak úzce provázány, že nemohou existovat jeden bez druhého.

Elton John umí skládat velmi melodickou hudbu, což dokázal svými hity i muzikály. Ani Billy Elliot není v tomto ohledu výjimkou. Muzikál je postavený na několika vracejících se hudebních motivech, jednotlivé písně mají spíše baladický a melancholický nádech, nicméně pomalejší melodie se střídají se svižnějšími a muzikál si díky tomu po celou dobu drží spád a plynulé tempo. Písňové texty v přebásnění Michaela Prostějovského do hudby dobře sedí a drží si klasický standard, na který jsme u něj zvyklí, tedy především rytmičnost a určitou míru poetičnosti.

Inscenace Lumíra Olšovského hodně akcentuje právě sociální otázku, a tím pádem i hlubší přesah, který muzikál má. Je dobře, že se tvůrci rozhodli zahrát spíš na vážnější strunu a nesnaží se muzikál za každou cenu proměnit v rozjařenou komedii. V představení se sice objevuje řada komických momentů i vyloženě estrádních čísel, nehrají však prim a jejich funkcí je spíše odlehčit mnohdy velmi tísnivou atmosféru příběhu. Zároveň se tvůrcům podařilo zcela vyvarovat laciného a prvoplánového humoru, byť by pro něj bezpochyby byl prostor. Díky tomu se muzikál nezvrhává v nevkusnou estrádu jako z dob minulého režimu, ale udržuje si příjemně civilní ráz, na mnoha místech dovede dojmout a často také dovést diváky k zamyšlení nad stavem světa i dnešní společnosti.

Scénografie Davea Bensona je hodně popisná, jak bývá u muzikálů zvykem, hodně pracuje s propadly či dekoracemi spouštěnými ze stropu a vysouvanými ze stran. Originální a působivé je nicméně pojetí dolů. Díky obratné režii naštěstí kvůli přestavbám nevznikají žádné velké proluky. Popisné jsou i kostýmy, které dobře korespondují s dobovým zasazením a jasně ukazují sociální kontrasty i celkovou atmosféru.

Na čem inscenace stojí především, jsou herecké výkony. Ocenit si zaslouží zejména Ondřej Tolar v titulní roli Billyho Elliota, který suverénně ovládá jeviště a odvádí herecký výkon, za nějž by se nemuseli stydět ani herci podstatně starší. Pěvecky je velmi slušný a zejména tanečně naprosto fenomenální. Při Tolarových tanečních kreacích diváci ani na chvíli nepochybují, že pro balet má nadání od boha a je ochotný téhle své vášni obětovat naprosto cokoliv. Tančí s plným nasazením a citem, a přesvědčuje tak všechny okolo, že přesně pro tohle se narodil.

Velmi působivá je Ivana Chýlková jako paní Wilkinsonová. Na jednu stranu je ztroskotanou tanečnicí uvízlou na malém městě, která si svoje komplexy léčí cepováním malých holčiček v baletních sukénkách, na druhou však překvapivě empatickou ženou, která se přes svoje postavení neoddává zahořklosti a nářkům na to, jak macešsky se k ní život zachoval, ale raději svou energii investuje do lidí, v nichž vidí potenciál. Když už nemohla na poli baletu uspět ona, zasadí se aspoň o to, aby Billy dostal svou šanci. Chýlková je silná především herecky, pěvecky to občas trochu drhne, zvlášť v kombinaci s rychlejší choreografií. S tanečními pasážemi si nicméně poradila velmi dobře a v rámci role i uvěřitelně. Velmi příjemným překvapením byl také Lumír Olšovský jako Billyho Otec, který sice pouze zaskakoval, nicméně velmi profesionálně, a kdyby to na sebe ještě před začátkem sám neprozradil, divák by neměl šanci nic poznat. Olšovský využívá velmi minimalistických gest, nicméně dokáže v nich obsáhnout celou sílu hereckého výrazu. V kombinaci s mimikou a tónem hlasu tak velmi plasticky tvoří Otce rozpolceného mezi vírou v oprávněnost svých postojů a touhou zajistit svým dětem co nejlepší život, přičemž tyto dvě eventuality se dost často vylučují.

Plzeňský Billy Elliot je inscenace, která rozhodně stojí za vidění, ať už pro řemeslně velmi dobře zvládnuté nastudování nebo vynikající herecké výkony. Nejde o prvoplánově zábavnou show, inscenátoři se nebáli vetknout svému zpracování hloubku a akcentovat více paradoxy doby a složitost sociálního postavení než jakoukoliv komičnost. O vtipné scény tak sice není nouze, jde však spíše o humor situační a odlehčující jinak poměrně tíživou atmosféru příběhu. Pokud vám nevadí za muzikálem vycestovat do regionu, rozhodně na Billyho Elliota vyrazte.