Adam Ficenec - Dustworld: Znalost

Celý svět je pokryt Prachem, jehož jemné částečky ulpívají úplně na všem a nadaným jedincům umožňují kouzlit. Mít magické předpoklady ovšem ještě neznamená, že si dotyčný s tajuplnou esencí, o níž vlastně nikdo nic moc neví, skutečně poradí. Prach a nejen on totiž skrývá mnohá temná tajemství...

Markus celý svůj život snil o tom, že se stane studentem Akademie a bude mu dovoleno kouzlit. Vždycky se proto snažil o skvělé studijní výsledky a maximální nasazení, které by mu vynesly kýžené studijní místo. Když se proto u něj doma objeví posel s pozvánkou ke zkouškám, ani na chvíli nepochybuje, že na Akademii nakonec nastoupí. Než mu to však bude umožněno, bude muset podstoupit několik testů prověřujících jeho mentální schopnosti i talent. Ač pozvánku ke zkouškám dostane řada studentů, jen ti nejnadanější nakonec získají možnost studovat magii Prachu.

Markus si nakonec své vytoužené studijní místo vybojuje. Jako student Akademie může naplno rozvíjet svůj potenciál a učit se všechno o Prachu a jeho tajemných vlastnostech. Studium je totiž v mnoha ohledech úplně jiné, než za jaké jej považoval, a zejména náročnější. Navíc to není jenom školní látka, kdo na něj klade vysoké nároky. Markus se musí popasovat také s politickým děním vně univerzity i vnitřně nastavenými vztahy se spolužáky a profesory, které mohou být přinejmenším komplikované. Navíc to vypadá, že ne všechno je takové, jak se na první pohled zdá.

Autorovi se povedlo stvořit vcelku originální magický systém, který funguje na základě velmi přesných pravidel. Ficenec má očividně jasno v tom, jakými zákonitostmi je magie v jeho světě svázaná a jaké jsou její limity, dobře popisuje jednotlivé magické procesy a zároveň dovede přesně zdůvodnit, proč něco funguje či nefunguje a jak. Horší je to však s jeho světem. Samotná myšlenka Akademie silně připomíná Harryho Pottera, což by vyloženě nevadilo, kdyby se trochu lépe pracovalo i s okolním prostředím. Čtenář je v podstatě od začátku vhozen na půdu Akademie, o jejímž fungování toho zas až tolik neví a krom drobných střípků se vlastně ani nedozví, jak to vypadá s okolním světem a jeho fungováním je v podstatě jen naznačeno. Jak to s Akademií a jejím umístěním na mapě vlastně je, se čtenář dozví až v samotném závěru, o politické situaci mu to však nic moc neřekne. I s ohledem na to, jak často se v románu mluví o různých smlouvách a úmluvách, by nebylo na škodu čtenáře se světem trochu víc obeznámit, případně ho doplnit mapou. Co je vyloženě iritující, je kombinování českých a zahraničních či fantasy jmen. Zejména v úvodních kapitolách to vyloženě praští do očí, s postupujícím dějem pak jako by se česky pojmenované postavy pomalu vytrácely, případně byly odsunuty na velmi vedlejší kolej.

Hlavním hrdinou je Markus, sedmnáctiletý puberťák s trochu nafouknutým sebevědomím, který je však velmi rychle sražen zpátky na zem. Je sympatické pozorovat, jak si postupně uvědomuje veškerou svou neznalost a někdy i nešikovnost a na půdě Akademie se učí zejména pokoře. Autor mu dal obrovský magický potenciál, kterým vyniká nad svými spolužáky a který mu pomáhá vybruslit z často nepříjemných situací, alespoň ho však neudělal přehnaně mocného ani jinak vyvoleného. Díky tomu působí Markus sice občas trochu otravně, ale pořád sympaticky.

Co románu trochu schází je lépe vybudovaný dějový oblouk, který by odněkud někam směřoval. Čtenáři na jeho stránkách sledují v podstatě jenom první rok studia nováčků na Akademii a seznamují se s magickým systémem, dalšího děje je ovšem pomálu a co hodně schází je nějaké velké epické finále. Samotný závěr je sice poměrně překvapivý, o jiných momentech děje se to však říct nedá, protože mnoho zvratů je vcelku snadno předvídatelných. Celkově schází trocha napětí, která by příběh okořenila a dodala mu větší spád. Autor však píše čtivě, a byť i stylově to místy hodně připomíná Harryho Pottera, vlastně to nijak nenarušuje zážitek ze čtení. Neuškodila by trochu lepší korektura a také proškrtání uvozovacích vět, kterých je občas až moc, naštěstí ani jedno vyloženě nebije do očí.

Znalost je sympatickým úvodem do série, který sice má svoje mouchy, ale jako celek velmi slušně funguje a dobře se čte. Autorovi se povedlo přijít se zajímavým magickým systémem a o poznání méně zajímavým světem, což je však zapříčiněno zejména jeho minimálním popisem. Zároveň trochu schází propracovanější dějový oblouk a stupňování napětí, protože celé se to nese v snad až příliš poklidném duchu. Přesto se jedná o zábavný a dobře napsaný příběh, který asi neohromí zvláštní originalitou, ale příjemně si u něj odpočinete a díky řadě nadnesených, ale nezodpovězených otázek budete velmi zvědaví na pokračování.

Tímto děkuji autorovi za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete pořídit zde.