Michaela Vítková - Kdo jsi tam v přítmí

Pražské metro působí tajemně už jen proto, že je umístěné do podzemí, které je už samo o sobě opletené legendami. A když propojíte lehkou záhadu s geocachingem a dosadíte do příběhu zloducha, můžete se spolehnout, že bude o zábavu postaráno. Zvlášť když se velkému tajemství snaží přijít na kloub párek puberťáků.

Lea studuje grafickou školu a věci okolo výtvarného umění ji baví, nicméně před tradičními styly dává přednost práci na počítači. I s klasickou kresbou se však musí nějak poprat, proto tráví spoustu času na hřbitově, kde se snaží zpodobnit jednoho z kamenných andělů. Právě tady se taky seznámí s Erikem, tajemným klukem, který ji poprosí o pomoc. Nejdřív jenom s převodem fotky na grafiku, později i s jiným, podstatně nebezpečnějším úkolem.

Erik nutně potřebuje najít tajuplné zlaté kuličky, které mají moc zachránit mu život. Problém je, že jeho strýc jejich tajemství střežil tak důkladně, až za to zaplatil životem, a jeho vrazi jsou na stopě i Erikovi. On sám se proto do pátrání pustit nemůže, ovšem Lee v tom nic nebrání. Vždyť kdo by si ty dva spojoval. Když se k ní potom v pátrání přidá Matyáš, nadšený příznivce geocachingu, nejen že se zvýší jejich šance na úspěch, ale bude to i o to větší zábava. Aspoň do chvíle, než jim začne jít o život.

Příběh je postaven na principu honu za pokladem a připomíná příběhy Enid Blytonové, případně z novějších knih Prašinu. Ústřední dvojice za pomoci indicií putuje z místa na místo, luští hádanky a snaží se dostat až na samotný konec, kde má čekat zasloužená odměna. Autorka celý primární děj situuje do metra a jeho okolí a ukazuje čtenářům zákoutí technického zázemí stanic, depa i cvičných kolejí. Při čtení se toho o pražském metru dozvíte skutečně mnoho, ať už jde o speciální font písma využívaný ke všem tamním nápisům, bývalé názvy jednotlivých stanic nebo vůbec princip fungování samotných vlaků. Autorka poměrně ráda zabrušuje do historie, poukazuje na nejrůznější nehody, k nimž došlo, nebo se zabývá architekturou okolí stanic. Místy je těch informací možná až trochu moc a zejména mimopražským, kteří nemají s metrem přímou každodenní zkušenost, mohou připadat až otravné. Přeci jenom má jít o román, nikoliv o encyklopedii.

Hlavní hrdinka je na svůj věk a životní situaci až překvapivě naivní a pubertální. Padá na ni tíha péče o celou domácnost, s čímž jí občas vypomáhá teta, takže by se dal očekávat rozumný přístup a odpovědné chování, které však Lee není příliš vlastní. Nejen že se v podstatě bezhlavě a bez rozmyslu vrhá do riskantní mise, ale navíc v přítomnosti některých mužských postav její IQ klesá kamsi k nulovým hodnotám. V jiných okamžicích je navíc zoufale nedovtipná, takže máte chuť s ní zatřást, aby se probůh už konečně vzpamatovala a přestala na svět pohlížet přes růžové brýle. Matyáš je o poznání racionálnější, celkem rychle mu to myslí a dovede si poradit i v nepředvídatelných situacích, aniž by panikařil. Díky jeho chladné logice je Leina iracionalita vyrovnávána a čtenář se může uklidňovat tím, že aspoň jeden z těch dvou má rozum. Romantika je v příběhu spíš naznačena a hraje naprosto marginální úlohu, což je dobře, protože k celkovému pojetí to sedí.

Na románu je vidět, že autorka je zatím nevypsaná, protože text by potřeboval důkladnější redakci. Stylistická neobratnost se projevuje nejvíc v přemíře uvozovacích vět, které autorka velkoryse umisťuje ke každé promluvě včetně těch, kde jsou zcela nadbytečné, a také v jisté kostrbatosti dialogů. Postavy v nich mluví až přehnaně spisovně a používají výrazy, které by žádnému puberťákovi nikdy nepřešly přes pusu. Pokud jde o celkovou výstavbu, plyne však text vpřed v přirozeném tempu, a přestože děj je vlastně dost předvídatelný, autorce se daří budovat napětí a udržovat si čtenářovu pozornost. Stránky vám  budou pod rukama mizet v podstatě samy.

Kdo jsi tam v přítmí má své mouchy, které však ve výsledku nijak výrazně nenarušují pocit ze čtení. Autorka přišla se zajímavým nápadem a povedlo se jí propojit pražské metro a jeho zajímavou historii s geocachingem či prostě hledáním pokladu. Román je sice do značné míry předvídatelný, nicméně i tak naplňuje všechny požadavky na dobrodružnou literaturu a v podstatě je takovou Prašinou pro starší čtenáře. Přes jisté stylistické neobratnosti je román čtivý a příjemně plyne. Finále by možná mohlo být trochu velkolepější, ale svůj cíl splní. Ve výsledku tak jde o milou oddechovku s originálním nápadem a prostředím, která čtenáře nejen pobaví, ale navrch také poučí.

Tímto děkuji autorce za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu si můžete koupit tady.

Žádné komentáře:

Okomentovat