Daphne du Maurier - Hospoda Jamajka

Přijít o rodiče je drsné a dává proto smysl, že se uchýlíte k nejbližším žijícím příbuzným. Mary má pouze tetu, na kterou si pamatuje už jen matně, posledním přáním její matky však bylo, aby se po její smrti vydala právě k ní. Mary by mnohem radši zůstala doma a starala se o rodinný statek, pro osamělou ženu se však něco takového nehodí. Rozhodne se proto přeci jenom vydat do hospody Jamajka, kde její teta a strýc žijí, ovšem netuší, co ji tam vlastně čeká.

Jamajka má tak špatnou pověst, že ani kočí řídící dostavník u ní nechce zastavit a Mary její plán odjet právě tam vymlouvá. Dívka si však trvá na svém, proto se takřka uprostřed noci ocitá na prahu strýcova domu a bude se muset přizpůsobit tamějším zvyklostem. Povinností nemá mnoho - v podstatě jenom vypomáhá tetě v domácnosti, případně jí dělá společnost. Ve zbylém čase může po libosti bloudit po slatinách, objevovat jejich tajuplná zákoutí a pomalu přivykat krajině i svému novému životu.

Mary od začátku ví, že Jamajka je takřka nežádoucím objektem, jemuž se každý slušný člověk zdaleka vyhne. Netuší však proč. Teprve v průběhu svého pobytu začne objevovat, co je její strýc vlastně zač a k jak nekalým praktikám se propůjčil. Jeho činnost i všechno, co s ní souvisí, se jí hnusí, nemá však jak se bránit a utéct nechce kvůli své tetě, již doufá zachránit. Zatím ještě nemá ponětí, jak nebezpečnou hru vlastně rozehrála.

Román je zasazen do 19. století, z hlediska života autorky by se tedy dal považovat za historický, zároveň se však stal literární klasikou. Autorka má dar vykreslovat velmi životné charaktery a zároveň skvěle budovat atmosféru a udržovat čtenáře v napětí. Příběh je do značné míry nepředvídatelný, přináší řadu překvapivých zvratů a umožňuje čtenáři pochybovat o skutečném charakteru postav od začátku do samotného konce. Hlavní hrdinka Mary je mladá a podle všeho krásná, nemá však ani groš, a je tedy odkázána na milosrdenství svých příbuzných. Nechybí jí dávka odvahy, rozum ani pevná vůle, v některých ohledech je však přesto naivní a snad až zbytečně důvěřivá, čímž sama sobě zadělává na problémy. Po celou dobu příběhu se učí znát sama sebe, svá přání a touhy a pochopit, co ji v životě může udělat skutečně šťastnou. Autorka vytváří velmi ambivalentní postavy bojující samy se sebou, které nejsou kladné ani záporné, ale mají od obého trochu. Autorka zároveň velmi dobře pracuje s principem očekávání a reality, který může a nemusí hrát postavám do karet.

V příběhu je velmi dobře nastavená ponurá atmosféra, která koresponduje s dějem i ročním obdobím, v němž se příběh odehrává. Autorka zvládá bravurní popisy prostředí, které jsou dokonale plastické a jejich rozložením v textu dovede krom atmosféry také skvěle stavět napětí. Dobře pracuje s rytmem textu, vhodně ho strukturuje, aby se čtenář nenudil, ale zároveň dostal šanci si na chvíli vydechnout, a dovede do něj nenásilně vmísit i romantickou linku, která působí přirozeně a realisticky.

Hospoda Jamajka je dobře napsaným románem s extrémně zajímavými, životnými charaktery a dobře nastavenou atmosférou. Autorka si dovede udržet čtenářovu pozornost od první po poslední stránku, vtáhnout ho do děje a dopřát mu vyváženou porci napětí, dobrodružství i romantiky. Její jazyk je vyspělý, obrazivý, ale zároveň velmi čtivý, díky čemuž se román mezi klasikou řadí k těm, které nestárnou.