Jason Reynolds - Long Way Down

Cesta výtahem je obvykle banální záležitost, která slouží pouze jako prostředek, jak se dostat z místa na místo. Může se však proměnit v cestu očistcem, máte-li pouze zhruba minutu, než výtah dojede z horního patra do přízemí na to, abyste učinili jedno z nejzásadnějších rozhodnutí svého života.

Will žije ve světě, kde je každý den bojem o přežití, vládnou tady přísná Pravidla a jen ten, kdo se jimi řídí, se může považovat za dostatečně čestného. Když je jeho bratr na ulici zastřelen, Will ví naprosto přesně, co musí udělat. Nejde totiž ani náhodou o první oběť a pravidla jsou jasná - žádný pláč, žádné žalování, jenom tvrdá, nelítostná pomsta. Willovi je patnáct a nikdy neměl v ruce zbraň. To se však má záhy změnit.

Will ví, kde si jeho bratr schoval pistoli, takže pro něj není žádný problém si ji přisvojit a vyrazit do terénu na hon za jeho vrahem. Předtím však musí zdolat poslední překážku v podobě cesty výtahem do přízemí. V ideálním případě by na jedno zmáčknutí tlačítka dojel až dolů, tentokrát však v každém patře někdo přistoupí, a on tak má víc než dost času přemýšlet. Nemluvě o tom, že se díky téhle cestě dozví o minulosti svojí rodiny a pozadí celé pouliční války víc, než by si na začátku dokázal představit.

Román je především o problematice volby a tak trochu také o morálních dilematech. Hlavní hrdina totiž musí učinit jedno z nejzásadnějších rozhodnutí svého života, které navíc může mít fatální důsledky. Jeho rozhodování je o to komplikovanější, že je mu pouhých patnáct, žádné podobně obtížné výzvě nikdy nečelil a navíc o ní možná ani není vnitřně přesvědčený. Vyrůstá sice ve světě neustálého boje, kde je střílení na denním pořádku, a velmi dobře zná Pravidla, to však neznamená, že je bytostně přesvědčen o jejich správnosti. Řídí se jimi možná spíš z povinnosti než z vnitřního přesvědčení, protože co jiného může dělat?

Po formální stránce je román napsán ve verších, což autorovi umožňuje pohrát si s celkovou strukturou příběhu a jako jeden z hlavních výrazových prostředků využít repetitivnost. Řada informací se průběžně vrací a opakuje, čímž se zdůrazňuje hlavní téma a také vnitřní boj hlavního hrdiny. Příběh je dělen do většinou velmi krátkých veršů, takže vyprávění má spád a celková svižnost jenom umocňuje pocit z toho, že výtah pospíchá šachtou dolů a hrdina, a tím pádem i čtenář, má jen omezené množství času, aby dospěl k nějakému rozhodnutí. Text je navíc členěn do mnoha velmi krátkých, tematicky částečně uzavřených kapitol, které na sebe přirozeně navazují a postupně rozkrývají pozadí Willova života a s ním spojených smrtí.

Román je extrémně čtivý hlavně díky zvolené formě, autor navíc dobře pracuje s pestrostí postav, které charakterizuje především specifickou mluvou. Mají různé přízvuky či vyjadřovací zvláštnosti, mluví řečí ulice a jejich promluvy místy připomínají rap. Jsou totiž o životě v drsných podmínkách, s nímž je potřeba se umět poprat. Autor klade velký důraz na rytmičnost a členění textu, takže četba vyžaduje soustředění a průběžné zamýšlení se nad tématem.

Long Way Down je vlastně velmi působivý příběh s promyšlenou výstavbou a silnou závěrečnou pointou. Autor si zvolil extrémně náročné téma, jemuž však zvolená forma dodává potřebnou lehkost. Příběh je dobře vystavěný, má zajímavou zápletku a podněcuje k hlubšímu zamyšlení, protože staví hrdinu před extrémně složité morální dilema. Celková poetičnost textu hodně napomáhá ohladit hrany jinak neradostného příběhu a umožňuje čtenáři mnohem hlubší pochopení hlavního hrdiny. Díky kombinaci všech těchto faktorů je navíc kniha extrémně působivá.