Johana Fundová - Hezký, ale narovnej se!

V dětství máme všichni velké sny a touhy, ale kolik z nich se nakonec skutečně vyplní? Aneta, Kryštof a Nela jsou spolužáci ze základní školy, jejichž cesty se po páté třídě rozejdou. Když se pak po dvaceti letech setkají na třídním srazu, vypadá jejich život podstatně jinak, než by čekali.

Aneta má velmi cílevědomé rodiče, kteří mají za to, že nejlíp ví, co je pro jejich dceru nejlepší. Problém je, že na její vlastní názor se nikdo neptá. A tenhle přístup se nijak nezmění, ani když už je dospělá. Její rodiče jako by spoustu věcí brali jako samozřejmost, nemluvě o tom, že nic, co Aneta udělá, jim nikdy není dost dobré. Což ji vrhá do nekonečného kola frustrace nad vlastním selháním. Nela vyrůstá v rodině, kde se všichni mají rádi a vzájemně se podporují, takže přirozeně touží mít jednou podobnou. Realita jejího manželství je však hodně jiná. Z veselé a energické ženy se stává uhnaná a nespokojená matka, která začíná mít pocit, že se její život nenávratně hroutí. Kryštof si musel projít rozvodem rodičů, který se na něm těžce podepsal. Jeho matka se s koncem vztahu nedokázala vyrovnat, otce jeho dva synové v podstatě nezajímali a Kryštof se děsí, že jednou skončí jako on. Za každou cenu se proto drží aspoň zdánlivých jistot a nedovede pochopit, že by to někdo mohl mít jinak.

Hlavní slabinou románu je fakt, že vlastně nemá žádný pořádný děj ani pointu. Jde vesměs o střípky ze životů tří odlišných lidí, kteří jsou všichni extrémně nespokojení, ale neumí s tím nic dělat. Navzájem si snad i trochu závidí, protože ti druzí mají přesně to, co jim samotným schází, ale už si nepřipouští možnost, že každý je jiný, a tudíž i jeho spokojenost se nachází jinde. Plácají se proto v bezúčelné existenci, která je ani trochu neuspokojuje, ale je pro ně moc pohodlná, než aby skutečně chtěli něco měnit. Vlastně jsou všichni až otravně negativističtí, což jim v očích čtenáře nutně ubírá na sympatiích.

Text je čtivě napsaný a skrývá v sobě řadu popkulturních narážek, které ocení zejména čtenáři z generace hlavních hrdinů. Většina předkládaných reálií jim totiž bude sympaticky blízká. To samo o sobě však faktickou absenci příběhu nezachrání. Každá z postav hovoří sama za sebe v ich formě a mluví povětšinou hovorově, schází však nějaké ostřejší kontury, které by ji definovaly. Hrdinové navzájem splývají, lehce se liší jenom Aneta, jejíž styl je "agresivnější", Kryštof a Nela jsou však snadno zaměnitelní. Díky čtivému stylu stránky rychle ubíhají, při jejich otáčení však marně čekáte, až se začne něco dít.

Hezký, ale narovnej se! je čtivě napsaný román, který však nejde do hloubky. Autorka se do značné míry snaží o něco na způsob generační výpovědi, její hrdinové však nejsou úplně reprezentativním vzorkem, jelikož generaci třicátníků ukazují jako zhýčkané a věčně nespokojené alibisty, kteří sobecky lpí na vlastním pohodlí, aniž by pro něj museli hnout prstem. Celý román postrádá nosný děj a navíc je velmi povrchní. Vedle čtivosti a značné dávky nostalgie pro generační souputníky hrdinů tak nemá mnoho co nabídnout.