Jenny Gladwell - Strom splněných přání

Když randíte s kolegou a neklapne to, můžete se těšit na spoustu rozpačitých setkání v práci a hromadu postranních pohledů od lidí, kteří se snaží předstírat, že je to ve skutečnosti vůbec nezajímá. Jane má za sebou úspěch s obrovským investigativním článkem, ovšem taky nepříjemný rozchod, k němuž došlo po e-mailu. Aby nabrala trochu optimismu a sil, vyšle ji šéfredaktorka do Norska, na odpočinkovou reportážní cestu po stopách vánočního stromku na Trafalgarském náměstí. Je to ale úplně jiný příběh, který Jane nakonec objeví.

Jane se rozhodně nepovažuje za novinářku lifestylových a cestovatelských rubrik a do Norska jet nechce. Její šéfredaktorka jí ovšem nedá na vybranou a do ciziny ji ještě ve společnosti fotografa Bena odešle. Jane je k cestě od začátku skeptická, protože ji doslova svrbí prsty touhou rozkrýt nějaký další velký korupční skandál. Na ostatní účastníky cesty proto pohlíží tak trochu s despektem a naplánovaný program ji nijak zvlášť nezajímá. Pak se ale seznámí s Thomasem, válečným veteránem a národním hrdinou, a její zkušený reportérský nos zavětří zajímavý námět.

Thomas vylíčí Jane svůj milostný příběh, který se odehrál během války, protože věří, že si zaslouží být vyprávěn. A naše hrdinka s ním absolutně souhlasí. Ještě než se bude moct do sepisování pustit, bude však potřebovat všechny dílky skládačky. Naštěstí se výletu účastní i Philip, podřadný novinář a televizní moderátor pochybné kvality, který by se rád vrátil na výslunní, a Jane se mu očividně líbí. A to tak moc, že nabídne pomocnou ruku a rozhodne se spolu s Jane tajemství Thomasova románku rozkrýt.

Román by se dal označit za sváteční romanci s vcelku předvídatelným dějem a slibným potenciálem, který nicméně zcela nenaplní. Historická linka hraje marginální roli a rozhodně by si zasloužila víc prostoru, stejně jako vztahy hlavní hrdinky, které působí velmi povrchně a čtenář má problém jí jakékoliv city uvěřit. Na scéně se objevuje vcelku předvídatelný milostný trojúhelník s ještě předvídatelnějším vyústěním, které je možná lehce uspěchané a působí až příliš na sílu.

Jane je svým způsobem ambiciózní workoholik, na druhou stranu však nemá ráda změny a svůj život vede po vzoru zaběhnutých tradic, z nichž nijak nevybočuje. Jen nerada opouští svou komfortní zónu, protože o všem až moc detailně přemýšlí, plánuje a sama od sebe se nedokáže dokopat k jakékoliv větší spontaneitě. Díky své striktní racionalitě je velmi úspěšná v práci, o poznání horší to však je v případě mezilidských vztahů. Nedokáže totiž v lidech číst a navíc všechno bere až moc vážně, z čehož jí zůstávají šrámy na srdci i na duši.

Příběh má velmi příjemnou, byť v podstatě nevánoční atmosféru. Tím, že je zasazen do Norska, mohou si čtenáři vychutnat nefalšovanou severskou zimu se vším, co k ní patří, ale bez hromady vánočních klišé. Vzhledem k tomu, že hlavní hrdinka vánoční svátky nijak zvlášť neprožívá, na různé s nimi spojené radovánky může čtenář nahlédnout spíš očima cynika, případně vůbec ne. Co si román zachovává z Vánoc je romantická víra v zázraky, které se mohou odehrát právě jenom v této části roku. Autorka navíc píše čtivě, takže stránky velmi rychle ubíhají a čtenář se do děje velmi snadno ponoří.

Strom splněných přání je odpočinkovou sváteční romancí s předvídatelným dějem a dobře nastavenou atmosférou. Autorka se soustředí primárně na hlavní hrdinku a její vztahy, Vánoce nechává tak trochu hrát druhé housle, ovšem to vlastně ničemu nevadí. Román je díky tomu spíše vyprávěním o hlubokých a dojemných lidských příbězích než o svátcích, které už samy o sobě jsou klišé, a udržuje si příjemně zimní, ale nikoliv kýčovitou atmosféru. Díky celkové čtivosti a přiměřené dávce romantiky kniha pohladí po duši a na svátky vás příjemně naladí.