Prosinec pro mě tradičně bývá na pomezí mezi stresem a relaxem. Stres zažívám, protože je potřeba dokoupit dárky a zabalit je. napéct cukroví, obstarat návštěvy a dodělat všechny pracovní resty. Relax přichází v průběhu svátků, kdy si obvykle dopřávám zaslouženou dovolenou. Letos to bylo ještě o to hektičtější, že jsem ke konci roku odcházela z práce a potřebovala jsem předat všechny svoje záležitosti svojí náhradě. Není se tedy co divit, že jsem se na vánoční volno vysloveně těšila.
Protože jsme se ségrou usoudily, že si chceme trochu zpříjemnit advent, vypravily jsme se do Říma. Tohle město jsme měly v plánu už dlouho, takže když jsme narazily na letenky v rozumné cenové hladině, nebyl důvod váhat. Ve městě jsme strávily zhruba tři dny, prošly si všechny význačné památky a maximálně si to užily, protože Řím je krásný a v prosinci tu navíc není moc turistů, takže ani na těch nejexponovanějších místech se nebudete mačkat s davem. A protože bych vám ráda atmosféru aspoň trochu zprostředkovala, mám pro vás video a taky článek s nějakými tipy. :)
Prosinec pro mě byl jeden z nejméně kulturní měsíců za celý rok. Nebo minimálně za podzimní sezónu, protože na jaře byla divadla a kina zavřená a v létě se tolik nehraje. Vynahrazovala jsem si to právě na podzim, ale v prosinci nebylo na žádné velké navštěvování divadel dost času ani energie. Nakonec jsem proto byla na jediném představení a sice Louskáčkovi v Národním divadle. Tanci moc nerozumím, proto ho ani nerecenzuju, nicméně inscenace je naprosto kouzelná, příjemně zpracovaná a skutečně velmi vánoční.
Před Vánoci se pravidelně koukám na spoustu filmů, abych se naladila. Letos jsem to časově úplně nezvládala, nicméně došlo na tradiční Sám doma, Prázdniny a Lásku nebeskou. Z původních netflixích filmů jsem zvládla jenom třetí díl Princess Switch. Taky jsem mezi svátky zvládla další reality show na Netflixu, nicméně tentokrát nešlo o žádné hloupoučké seznamování, nýbrž o kuchařskou show School of Chocolate. Je naprosto neuvěřitelné, co všechno se dá z čokolády vyrobit. Pokud si show pustíte, budete dost valit oči. A z filmů jsem si pustila snímek Gump, na který jsem původně plánovala jít do kina, ale nakonec to nevyšlo. A po čase jsem se dostala taky do kina, protože jsem chtěla vidět norskou adaptaci naší Popelky Tři přání pro Popelku. A musím říct, že jsem byla velmi příjemně překvapená. Na pohádce je vidět, že jde o adaptaci, ale zároveň do příběhu vnáší nové prvky a je vlastně nesmírně kouzelná.
A ještě pár audio tipů. Český rozhlas připravil původní rozhlasový muzikál Strašidlo cantervilleské inspirovaný Oscarem Wildem, který se za mě velmi povedl, je melodický, dobře zpracovaný a perfektní probouzí posluchačovu fantazii. V prosinci jsem narazila na podcast Neplecha ukončena, který rozebírá knihy o Harrym Potterovi, a naprosto se do něj zamilovala. Autorka je ve svých rozborech velmi rýpavá a sarkastická a má styl humoru, který si s tím mým velmi dobře rozumí, takže se perfektně bavím. :) A stálicí v tom, co poslouchám, se staly Opravdové zločiny. Ale jinak jsem úplně normální. :D
Co se čtení týče, byl pro mě prosinec hlavně kvůli vánoční dovolené celkem úspěšný. Zvládla jsem přečíst 11 knih, z toho jednu na posudek. Měsíc jsem zahájila Stručným příběhem románu, z něhož mám spíše rozpačité pocity, protože mi nepředal to, co slíbil. Následoval návrat do Bradavic s Harrym Potterem a Tajemnou komnatou, který je pro mě vždycky pohlazením pro duši. Pobavila jsem se u knížky 365+1 příběh strážníků z Přerova, což je víceméně soubor fejetonů o strážnické rutině. Následoval román o kulturních rozdílech a ženách v severní Africe Země těch druhých a pak recenzní výtisk Kdo jsi tam v přítmí, který mě velmi příjemně překvapil. A protože před Vánoci a během nich člověk potřebuje nějakou tu tematickou četbu, přečetla jsem Vánoční seznam, spíš průměrnou YA romanci, a Vánoční prasátko, kouzelný dětský příběh z pera J. K. Rowlingové. Povedlo se mi taky dočíst objemnou autobiografii Karla Gotta Má cesta za štěstím, s níž jsem se prala skoro půl roku. K Vánocům jsem se ještě vrátila díky Lásce k Vánocům a rok jsem uzavřela povídkovou knihou Princezna zakletá v čase: Povídky a svět, kterou jsem prostě nutně potřebovala, protože miluju tu pohádku.
Na podrobnější recenze se jako obvykle můžete prokliknout, nebo si pustit video. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat