Henry Russell - Stručný příběh románu

Nejrůznější příručky o tom, jak číst a které knihy si vybírat, patří mezi čtenáři dlouhodobě k těm oblíbeným. I nečtenáři v nich totiž mohou objevit kanonická díla, která by měli znát, dozvědět se důvody jejich slávy a pochytit všechny potřebné informace, aby o nich dovedli zasvěceně hovořit, ale přitom je nemuseli sami číst. Stručný příběh románu přesně k takovým knihám patří, byť ne k těm nejpovedenějším.

Henry Russell svou práci pojímá jako příručku pro lidi, kteří literatuře zas až tolik neholdují a chtějí se o ní dozvědět něco víc, nebo naopak pro takové, kteří už přečetli prakticky všechno a jenom si chtějí trochu utřídit myšlenky stran jednotlivých děl. V obou případech jim může být kniha užitečná, byť její kvality jsou v mnoha ohledech sporné. Je sice ryze populárně naučná, a byla by proto hloupost očekávat zasvěcené vědecké výklady čehokoliv, přesto by bylo vhodné držet se jednoho uceleného konceptu, na němž bude práce vystavena. To se však autorovi příliš nedaří.

Kniha je rozdělena na čtyři části - Žánry, Romány, Témata a Techniky. V některých případech se však obsahy kapitol částečně překrývají, případně je lehce diskutabilní, jestli jsou vůbec řazeny pod kapitolu správnou. V rámci Žánrů se čtenář dozví o různých žánrech a podžánrech románu, přičemž všechny jsou řazeny na stejnou úroveň, byť v jejich rámci velmi často vznikají překryvy, ani nemluvě o tom, že v některých případech jde spíše o vyprávěcí techniku než o žánr jako takový. V sekci Románů je vybráno zhruba šedesát děl světové literatury, které autor z nějakého důvodu považuje za zásadní. Každý autor je v tomto výběru zastoupen pouze jednou, chybí nicméně klíč, podle kterého byla konkrétní díla zvolena. Autor jako by nedokázal odpovědět na otázku, proč právě tato konkrétní díla považuje za tak zásadní, a neobjasňuje to ani v krátkých textech k jednotlivým románům. Ty jsou, co se množství informací týče, silně nekonzistentní a dost často se jedná pouze o převyprávěný obsah díla včetně vyzrazení zásadních částí zápletky, který nemá pro čtenáře žádnou přidanou hodnotu ani nijak neobhajuje zařazení románu do autorova seznamu. V sekci Témata jsou vybrána podle autora nejčastější témata, s nimiž je možné se v rámci románové tvorby setkat, i mezi nimi však vznikají překryvy, některé zvolené podkapitoly navíc tématy v pravém smyslu slova ani nejsou. Stejné je to s Technikami, mezi nimiž čtenář nalezne prvky, které by mnohem spíš zapadaly do témat nebo žánrů, a o samotných vypravěčských technikách a způsobech, jimiž mohou být romány napsány, se toho moc nedozví.

Asi největší slabinou knihy je, že vlastně není jasné, pro jakou cílovou skupinu čtenářů je určena. Těm, kteří se o literaturu dlouhodobě zajímají, nemá co nového předat, a ty, kterým literatura mnoho neříká, dost možná zmate. Kniha je čtivě napsaná, má velmi popularizační charakter a nesnaží se hrát si na vysoce odbornou literaturu, je dobře strukturovaná a díky systému křížových odkazů i vcelku přehledná. Co je však jejím účelem?

Stručný příběh románu je knihou, která má svá pozitiva, ale stejně tak negativa. Autor se poněkud zpronevěřuje názvu, když namísto příběhu, který román ušel od svého vzniku do současnosti předkládá pouze výčet různých aspektů románové tvorby a význačných děl. Navíc velmi málo pracuje s kontextem, tím jak se mohly různá díla a různé umělecké směry ovlivňovat a stěžejní díla vybírá na základě velmi nahodilého a čtenářům neozřejměného klíče. O tom, že se dopouští i faktických chyb, raději pomlčím. Rozhodně může být zajímavé do knihy nahlédnout, za literární příručku ji ale určitě neberte. Možná spíš za určitý druh čtenářského deníku, který může být užitečný středoškolákům a lidem hledajícím si k literatuře cestu, ale máte-li něco načteno a o literaturu se dlouhodobě zajímáte, nic nového vám nepřinese.