Karel Gott je nejen českým, ale vlastně tak trochu i světovým fenoménem. Jeho písničky daleko přesáhly české hranice, a i když on sám už není mezi námi, jeho hudba jako by zůstávala věčnou, poslouchá se a fanoušci se k ní moc rádi vracejí. Kým ale zpěvák, který za sebou měl šedesátiletou úspěšnou kariéru pod taktovkou dvou různých režimů, vlastně byl? Na to přináší, aspoň z části, odpověď jeho autobiografie.
Číst jakoukoliv autobiografickou knihu s sebou vždycky nese riziko důvěryhodnosti. Jen málokterý autor totiž odolá tendenci přibarvit sám sebe a své činy a zachová si objektivní náhled na vlastní konání. V tomhle ohledu je Má cesta za štěstím poměrně unikátní. Ne snad, že by byla čistě objektivní, čtenář musí počítat s tím, že Gott o sobě podává do určité míry přibarvený obrázek, i tak však jde o obraz pravděpodobně velmi věrný a upřímný. V některých pasážích sice Gott trochu mlží, na druhou stranu však otevřeně přiznává i věci, na které sám není úplně hrdý nebo ví, že by mu v očích fanoušků mohly přitížit.
Příběh začíná přirozeně Gottovým narozením, klene se přes dětství a slibný rozjezd kariéry a ukazuje postupnou cestu na vrchol. V knize jsou zmíněni všichni význační spolupracovníci, kteří Gottovi v jeho úsilí stát se hvězdou první velikosti pomáhali, stejně tak jeho partnerky nebo jeho dcery. Častokrát je popisováno, jak některá spolupráce vznikla nebo naopak skončila a autor se snaží i vysvětlit důvody, které k tomu vedly. V některých případech je to pohled velmi jednostranný a zůstává otázkou, jak by reagoval druhý dotyčný, jehož se celá záležitost týká, protože šanci vyjádřit se nedostává. Sympatické je, že se Gott nesnaží svoje chování ospravedlňovat, víceméně ho pouze vysvětluje, zároveň však je jasné, že některé skutečnosti jednoduše zamlčuje, protože do jeho celkového obrazu se nehodí. V případě autobiografie nicméně čtenář musí s jistou tendenčností počítat.
Text je dělen do kapitol, které buď zahrnují konkrétní časové období, nebo jsou tematické a věnují se konkrétnímu aspektu Gottova života na pozadí mnoha let. Vedle hlavního textu jsou v knize ještě graficky odlišená textová pole, která slouží k jakémusi dovysvětlení či rozvedení nějaké pasáže, jíž není v rámci hlavního textu věnován dostatek pozornosti. Jedná se třeba o drobné medailonky Gottových spolupracovníků nebo časové odbočky k určitým souvislostem. Vedle toho je text také bohatě doplněn obrazovým materiálem, zejména fotografiemi z Gottových soukromých zásob. Čtenáři se tak mohou seznámit se snímky, které dosud nebyly nikde jinde publikovány a dokreslují zpěvákův život.
Hodnotit autobiografii je vždycky trochu problematické. Je přirozené, že upřímnost autora má své meze a končí tam, kde začíná obraz, který po sobě chce zanechat. Má cesta za štěstím v tomto ohledu není výjimkou. Rozhodně se nejedná o oslavnou ódu sama na sebe, stejně tak však čtenář nemůže počítat s tím, že se dozví pouze čistou pravdu a nic než pravdu. Gott se ukazuje takový, jaký chce být svými příznivci pamatován, a buduje především obrázek svých vlastních úspěchů. Na druhou stranu to dělá s pokorou a dostatečnou mírou upřímnosti a otevřeně přiznává, že měl štěstí na ty správné lidi ve správnou dobu a houževnatost jít si za svým a nikdy se nevzdat. Nakolik se rozhodnete knize věřit, je čistě na vás, jedná se však o dobře zpracovanou, velmi výpravnou autobiografii, která je navrch výborně napsaná, a už jen proto si pozornost zaslouží.
Žádné komentáře:
Okomentovat