Mary Shelleyová - Frankenstein

Jak to může dopadnout, když se člověk rozhodne zahrát si na boha? Viktor Frankenstein je velmi ambiciózní, baží po poznání a posunování hranic lidského vědění, naplno si však neuvědomuje důsledky svých činů. Ty ho však nezávisle na jeho vůli začnou pronásledovat a přivedou do neštěstí nejen jeho.

Román má rámcovou výstavbu a začíná tedy v podstatě ve svém posledním jednání. Dobrodruh toužící probádat severní pól totiž na své plavbě potká na jedné z mnoha ledových ker zuboženého Frankensteina. Vezme ho na loď, kde mu zajistí teplo i přísun jídla, a on na oplátku začne vyprávět svůj příběh. O poklidném životě v Ženevě, studiích v Ingolstadtu i následných ranách osudu. Během svého působení na univerzitě se totiž jeho ctižádost odhodlala k něčemu nevídanému - stvoření a oživení umělého člověka.

Frankenstein stráví stovky hodin práce na svém výtvoru, protože věří, že je v jeho moci posunout hranice lidského poznání a projevit odvahu, kterou dosud nikdo neměl. Když však jeho pokus vyjde a monstrum ožije, Frankenstein se od něj zděšeně odvrátí a doufá, že už ho nikdy více nespatří. Jejich osudy se však bohužel znovu propletou za velmi tragických okolností a Viktor má od té chvíle jediný cíl - zbavit se svého výtvoru jednou provždy.

Děj této hororové klasiky z pera Mary Shelleyové je v nějaké podobě znám takřka každému, román je však překvapivě mnohovrstevnatý a skrývá v sobě víc než jen příběh monstra a jeho stvořitele. Autorka se rozhodla skrýt hlavní příběh do ve své době velmi populárního rámce, který umožňuje hlavnímu hrdinovi stát se pouhým zprostředkovatelem cizího příběhu a do role hlavního hrdiny postavit někoho zcela jiného. Tento princip je zde navíc využit hned dvakrát, protože v jedné rovině popisuje své činy Viktor Frankenstein kapitánovi lodi a v druhé se monstrum svěřuje se svými osudy přímo Frankensteinovi. V textu je navíc obsaženo i několik dalších dílčích příběhů, které s hlavním děním nějak souvisí, ale jinak tvoří spíše kulisu k dokreslení konkrétní atmosféry.

Román je možné vykládat různými způsoby a mnoho takových zasvěcených výkladů v minulosti skutečně vzniklo. Je nicméně jasně patrné, že má hluboký filozofický přesah a je postaven na řadě kontrastů. Hlavní hrdinové jsou neustále nuceni dělat rozhodnutí, která se jim v konečném důsledku mohou velmi vymstít. Hybatelem všeho je mladý Frankenstein, cílevědomý a poněkud arogantní student samouk, který sice dosáhl univerzitního vzdělání, ale základy svých vědomostí postavil na dávno překonaných poznatcích antických myslitelů. Má problém přijímat autority, lidi uznává výhradně na základě vlastních sympatií a právě jeho nebetyčná namyšlenost a víra ve vlastní schopnosti nakonec vede k neodvratné tragédii. Je zajímavé, že byť autorkou románu je žena, zabydlela jej postavami téměř veskrze mužskými. Ženských hrdinek se objevuje velmi málo a navíc téměř nemají šanci se projevit nebo dostat vlastní hlas. Velmi dobře to odráží dobové poměry, které ženu nepovažovaly za víc než pěknou mužskou ozdobu.

I přes stáří více než dvě stě let je román velmi čtivý. Rozhodně tomu napomáhá i nový překlad Martina Pokorného, jemuž se povedlo vtisknout textu punc moderní doby, ale se zachováním všech specifických výrazových prostředků naznačujících jeho reálné stáří. Román je velmi popisný, obsahuje řadu postradatelných epizod či filosofických úvah, ale přesto neztrácí napětí a dovede si udržet čtenářovu pozornost. Co zamrzí je hodně odbytá korektura, protože v textu je poměrně dost překlepů, chybějících či naopak přebývajících slov a písmen či dokonce gramatických chyb.

Frankenstein je dnes už klasickým příběhem, který všichni znají, ale málokdo ho skutečně četl. Jedná se o román s přesahem, který výborně reflektuje úroveň dobového poznání a zároveň skýtá mnoho otázek k zamyšlení. Mary Shelleyová dokázala stvořit velmi zajímavé, byť asi ne úplně sympatické charaktery a vyprávět jejich prostřednictvím příběh, který si i po dvou stech letech od vydání zachovává švih, lehkost a čtivost.