Pokud něco skutečně hýbe Amerikou, pak je to rasová otázka. Nezáleží na tom, jestli jste se narodili jako bílí, černí nebo latinos, tak jako tak se s problémem někdy v průběhu života střetnete. A když k tomu dojde, měli byste být připravení. Emira rasovou otázku nikdy příliš neřešila a nebrala ji jako skutečnost, která by ji měla jakkoliv limitovat, už brzy se však bude muset smířit s tím, že ne všichni to vidí stejně.
Emiře je pětadvacet, pracuje jako au-pair a vlastně tak úplně neví, co se životem. Její práce ji baví, protože holčička, o kterou se stará, Briar, je zvídavá a její rodiče s ní zacházejí slušně. Jednoho víkendového večera nemusí být Emira v práci, takže si užívá s kamarádkami v baru, když jí zaměstnavatelka zavolá a poprosí ji, ať vezme Briar někam ven. Je sice pozdě, ale dívka nijak neprotestuje, svou malou svěřenku si vyzvedne a zamíří do místního supermarketu, aby se podívaly na oříšky a další výrobky a na tu chvíli, než se budou moct vrátit domů, se zabavily. Ostraha v obchodě nicméně pojme podezření, že tu něco nehraje, a obviní Emiru z únosu dítěte. Situace se nakonec vysvětlí, je to však začátek mnohem komplexnějšího problému.
Alix je typickou americkou kráskou, která vyrostla v bohatých poměrech a ani v dospělosti nemíní žít jinak. Povedlo se jí vybudovat úspěšnou firmu, založit krásnou rodinu a vést takřka pohádkový život. Přesto není stoprocentně spokojená a marně uvažuje, jak by to měla změnit. Rozhodne se proto aspoň sblížit se svojí chůvou, protože má pocit, že Emira by měla být její přítelkyně, ne-li přímo součást rodiny. Co si o tom myslí dívka sama, nehraje prakticky žádnou roli.
Román je zejména o hledání pravdy a různých pohledech na ni, ukazuje však zároveň dva velmi kontrastní přístupy k životu, které se nepotkávají a vlastně ani nemají šanci. Každá z hlavních hrdinek žije v úplně jiném světě - Emira se plácá od výplaty k výplatě, nemá žádné zvláštní ambice a vůbec si není jistá tím, co od života chce. Nijak ji to ale netrápí a nepovažuje za nutné mít přesně vytyčenou životní cestu. Prostě věří tomu, že situace vždycky nějak vykrystalizuje, a ona ji bude řešit teprve v momentě, kdy skutečně nastane. Alix má sebevědomí typické pro materiálně zajištěné osoby, které však místy působí hraně a maskuje určitý druh nejistoty. Alix totiž staví svůj život na lžích a utkvělých představách, nepřijímá cizí pravdy a považuje za realitu to, co se za ni rozhodne označit, nikoliv to, co jí ve skutečnosti je. Chce působit dojmem úspěšné podnikatelky a schopné matky, ovšem zároveň jako by se o obojím snažila přesvědčit především sama sebe, protože má strach ukázat svou skutečnou tvář a všednodenní realitu života, která úplně neodpovídá jejím představám.
Ani jedna z hrdinek není ve své podstatě příliš sympatická, byť na každé si člověk dokáže najít něco, co mu je blízké. Vlastně celkem slušně reprezentují generaci mileniálů a jejich problémy, protože jsou zástupkyněmi velmi rozdílných přístupů k životu i řešení problémů. Autorka sama je nesoudí, nýbrž předkládá jejich povahy před čtenáře a nechává na něm, aby se sám rozhodl, jak k dané problematice přistoupí a s čím názorem se ztotožní. Zároveň je však v románu dobře zachyceno, jak se privilegovaná bílá žena, které nikdy nic nechybělo, obtížně vciťuje do černé ženy v materiální tísni a s naprosto odlišným rodinným zázemím.
Takový prima věk se nebojí tematizovat závažné společenské problémy, a to lehkou, čtivou formou. De facto je výpovědí o jedné konkrétní generaci a jejích problémech, díky čemuž bude blízká zejména jejím příslušníkům. Zároveň je výpovědí i o době a světě plném různých podob zvrácenosti. Román není vysloveně ohromující a v něčem je extrémně depresivní, dobře se však čte, takže i přes určitý pocit beznaděje, který ve vás zanechá, vás úplně nezničí.
Žádné komentáře:
Okomentovat