Evie Dunmore - Rebelky z Oxfordu: Jak svrhnout vévodu

Devatenácté století se přehouplo do své poslední čtvrtiny a hlasy volající po zrovnoprávnění žen sílí. Vzhledem k tomu, že v parlamentu sedí povětšinou staří zkostnatělí paprdóni, jimž se nechce na podobě věcí nic měnit, a sama královna je proti jakémukoliv náznaku ženských práv, budou to však mít sufražetky ještě pěkně těžké. Jejich šancí by mohl být zisk některého vlivného šlechtice, kde však na podobnou osobnost narazit?

Annabelle se pomalu dostává do věku, kdy by se mohla nazývat starou pannou, a vzhledem k nulovému majetku a nijak zářnému rodinnému zázemí ani nemá šanci, že by se to mohlo změnit. Na druhou stranu, rozhodnutí nevdat se je tak trochu i její vlastní, protože jen těžko narazí na muže, který by dokázal udržet krok s jejím intelektem. Teď má navíc unikátní šanci jej dál rozvíjet, protože na Oxfordu se otevírá první ženská kolej, a přestože Annabelle je už tak dost vzdělaná, po univerzitním titulu vždycky toužila. Má to jen jeden drobný háček - pokud chce získat stipendium, bez nějž na vzdělání nedosáhne, bude se muset začít politicky angažovat.

Sebastian Devereux, vévoda z Montgomery zasvětil celý svůj život opětovnému shromáždění majetku, který jeho otec zvládl propít a prohrát v kartách. Ze všech dávných rodových sídel mu chybí poslední, ale přitom nejdůležitější, hrad Montgomery, který mu dal jméno. Jeho současný majitel ho odmítá prodat, královna však přislíbí, že u něj ztratí slovo, pokud se vévodovi povede vpravdě husarský kousek - zvrátit náladu ve společnosti a vyhrát nadcházející volby pro torye. Montgomerymu se to moc nezamlouvá, ale stratég v něm nemůže jinak, než na návrh přistoupit. To však ještě netuší, že už brzy se jeho cesty zkříží s jednou drzou sufražetkou...

Román je primárně historickou romancí, proto je hlavní důraz kladen na vztah hlavních hrdinů, autorka však překvapivě dobře postihuje dobové reálie, pracuje s nimi a naplno ukazuje hned několik společenských problémů 19. století. V rámci celého románu se řeší ženská otázka, a to z obou úhlů pohledu - tedy jak z pozice žen, které se snaží vymoci si spravedlivější postavení, tak z pozice jejich odpůrců, kteří něco podobného považují málem za svatokrádež. Zároveň však autorka ukazuje i jakýsi šedý střed, kterému je to vlastně jedno a nemá na ženskou otázku žádný vlastní názor, takže přístup společnosti k dané problematice je zde postižen skutečně v plné šíři. Sympatické je, že autorka volí velmi civilní způsob předkládání ženské otázky, takže i čtenář neznalý podrobností se v ní snadno zorientuje, ale zároveň si nepřipadá zahlcen.

Druhou výraznou tematickou linkou je otázka společenského postavení a z něj vyplývajících společenských rozdílů. Hlavní hrdinka je obyčejná neurozená dívka, kdežto její potenciální protějšek patří k nejvýše postaveným šlechticům v zemi, což už samo o sobě znamená, že žádný slušný vztah mezi nimi nemůže vzniknout. Rozdíl v jejich postavení je tak obrovský, že se nemohou vzít bez skandálu, Annabelle si však zároveň uvědomuje křehkost svojí společenské pozice, která jí brání přijmout jakýkoliv jiný, z pohledu veřejnosti nevhodný druh vztahu. Hrdinové se tak ocitají v pasti, protože jejich vlastní touhy se absolutně rozcházejí s tím, co je společensky přijatelné.

Hlavní hrdinka je moderní, sebevědomá žena, která získala extrémně kvalitní vzdělání a vyrovná se nejlepším vědeckým mozkům v Anglii, její pohlaví jí však život výrazně komplikuje, protože z jeho pozice nemá na řadu věcí nárok. Annabelle nesnáší nespravedlnost a osobně se jí dotýká, když někdo jedná hrubě s ní nebo spíše s jejími blízkými. Má pevné morální zásady a věří ve vlastní hodnotu, což ji s jistou dávkou tvrdohlavosti může přivádět do problémů. Sebastian nezapře svoji šlechtickou výchovu a zejména silný smysl pro čest a povinnost, který se v něm probudil v důsledku nezodpovědnosti jeho otce. Má pocit, že musí jít příkladem a nesmí nikoho zklamat, uvědomuje si tíži svého společenského postavení a neustálý tlak, jemuž je vystaven, a za svůj hlavní cíl považuje nezostudit sebe ani lidi, na nichž mu záleží.

Román je velmi čtivý, protože autorka využívá současný jazyk a přes historické kulisy se nesnaží o žádnou zvláštní archaičnost. Navíc je silná ve vystihování charakterů zkratkou zachovávající veškeré jejich podstatné rysy. Hlavní pozornost se totiž sice soustředí na ústřední dvojici, nicméně okolo ní se pohybuje řada dalších postav, které jsou všechny naprosto osobité. Co by si zasloužilo lepší péči, je korektura, protože v knize je zbytečné množství chyb včetně pravopisných. Zážitek ze čtení to sice vyloženě nekazí, ovšem ani to nepotěší.

První díl Rebelek z Oxfordu je sympaticky čtivým románem, který má silnou romantickou linku a obsahuje lehkou erotiku, ovšem nebrání se ani vážnějším otázkám. Autorka má dobře nastudovanou dobu, o které píše, takže její postavy i veškeré dění působí věrohodně, stejně tak jednání postav, které je sice z našeho pohledu na pár facek, ale v kontextu doby dává smysl. Díky čtivosti příběh rychle plyne, stránky ubíhají pod rukama a vyprávění má navíc atmosféru, do níž není těžké se ponořit. Pokud vás baví Bridgertonovi a hledáte něco v podobném duchu, pak s tímhle románem neuděláte chybu.