Touha po lepším životě je lidem přirozená, protože kdo by se dobrovolně chtěl mít špatně? Někdy však mohou být ambice velmi nebezpečné a člověka dokonce ohrozit na životě. Olenka věřila, že má klíč k úspěšné cestě na vrchol, ale zdá se, že se spletla. Její život má totiž k vysněné pohádce daleko...
Olenka pochází z Ukrajiny, kde na tom její rodina není finančně nejlíp. V touze vymanit se z rodinných pout a najít lepší a výdělečnější život se dá na modeling, její slibně nastartovaná kariéra však záhy skončí a ona se musí vrátit domů s prázdnýma rukama. Žít dál v domě matky je však nemyslitelné, proto dívka hledá jakoukoliv šanci na únik, a ta se jí naskytne díky agentuře zprostředkovávající dárcovství vajíček. Olenka má něco, zač jsou bezdětné páry ochotné platit zlatem, a cesta ke slibné kariéře se jí pomalu otevírá...
O pár let později žije hlavní hrdinka v Helsinkách, pracuje jako uklízečka a na svůj minulý život se snaží zapomenout. Spousta věcí v něm se totiž nepěkně zvrtla a ona se teď skrývá před mocipány, kteří by jí mohli usilovat o život. Zdá se, že její život na útěku však nebude mít dlouhého trvání. Vynořují se totiž stíny minulosti, které ji hrozí pohltit a Olence pomalu dochází čas.
Román je koncipován jako zpověď hlavní hrdinky jejímu milenci a odvíjí se ve dvou hlavních časových rovinách. V té první mohou čtenáři vidět její život na Ukrajině a postupné budování kariéry, v té druhé její novou finskou identitu diametrálně odlišnou od všeho, čím se kdy v minulosti chtěla stát. Do toho se příběhem prolínají také vzpomínky na její dětství a dospívání, zejména pak na ty nejosudovější momenty, které ji formovaly a které vedly k některým jejím špatným rozhodnutím.
Žánrově není román jednoznačně zařaditelný, protože v sobě snoubí prvky psychothrilleru, společenského románu i vcelku ostré kritiky. Autorka si jako dějiště vybrala Ukrajinu, aby mohla na jejím příkladu ukázat hladovou touhu po moci, která žene lidi vpřed a nutí je dělat špatná rozhodnutí. Vypadá to, jako by žádný z hrdinů nebyl spokojený s tím, co má, ale snažil se neustále získat víc a víc. Všude bují korupce, lidé si vzájemně vyhrožují a je naprosto jasné, že moc pevně svírá v rukou jen několik málo vyvolených, k nimž je těžké proniknout. Obrázek, který autorka nastiňuje, je poněkud černobílý a je z něj cítit ona demonstrativnost, kterou si do něj přeje vložit. Nemusí to být nutně špatně, jen jde o úzce vymezený úhel pohledu.
Přestože hlavní hrdinkou je žena, problematika ženských práv či jakékoliv jiné feministické otázky jsou v textu upozaděny. Dívky fungují především jako neosobní předměty, s nimiž se bez skrupulí obchoduje a které nemají právo říct dost. Nejde tak úplně o obchod s bílým masem, ale nemá to k tomu daleko, a autorka pomocí problematiky dárcovství opět jenom podtrhuje téma moci a touhy po ní, které se prolíná celým románem.
Psí park je zajímavě vystavěná, velmi dobře napsaná próza předestírající čtenářům velmi nelichotivý a notně pesimistický obrázek naší společnosti. Místy působí trochu černobíle, protože hrdinové nejsou úplně reprezentativním vzorkem, vynahrazuje to však čtivostí a dobrým vystižením tématu. Jedná se o román, který má velký potenciál ve vás rezonovat a přimět vás k zamyšlení, který je navíc s ohledem na současné světové dění až mrazivě aktuální.
Žádné komentáře:
Okomentovat