Anne Brontëová - Agnes Greyová

Být chudá jako kostelní myš není žádný med, zvlášť pro dívku žijící v 19. století, která bez peněz nemá žádné zvláštní vyhlídky. Agnes je dcerou duchovního, jíž se dostalo dobrého vzdělání, ovšem schází jí věno, aby o ni projevil zájem vhodný ženich. Ona sama si z toho však nic nedělá, a jelikož chce pomoct své rodině ve finančních nesnázích, rozhodne se vydat na strastiplnou cestu guvernantky.

Agnes si díky matčiným příbuzným najde své první místo, a to v rodině se čtyřmi dětmi, které má vychovávat a vzdělávat. Zpočátku je za místo ráda a považuje jej za start velkého dobrodružství, to ji však přejde v momentě, kdy vstoupí na panství a seznámí se s realitou. Její malí svěřenci jsou totiž absolutně nezvladatelní, odmítají se učit i poslouchat a nedá se s nimi hnout po dobrém ani po zlém. Aby toho nebylo málo, jejich rodiče je považují za svaté a jakékoliv námitky stran jejich chování prostě neuznávají.

Dívka sice na místě nějakou dobu vydrží, po čase však toho na ni začíná být moc, a když je propuštěna, přijme to s povděkem. V teple domova se však příliš dlouho neohřeje, protože jí to nedá a shání si novou guvernantskou pozici. Rodina, která ji zaměstná, působí vznešeněji než ta předchozí, jejich děti jsou však přinejmenším stejně příšerné. Dvě mladé slečny, které má Agnes na starost, jsou sice téměř na prahu dospělosti, chovají se však rozmazleně, arogantně a jakýmkoliv snahám nechat se vzdělat, se zuřivě brání. Agnes tak může utěšovat jen to, že ve svém novém místě není zcela osamělá a daří se jí tu najít nové přátele a možná by mohla mít šanci i na lásku.

Anne Brontëová je z trojice sester nejméně známá a asi i nejméně čtená. Zatímco nejznámější romány Charlotte a Emily jsou plné dramatických zvratů a nezapřou velmi temné momenty, Agnes Greyová je v tomto ohledu extrémně monotónní. Autorka vychází z vlastních zážitků coby guvernantky, takže hlavní náplní románu je popis hrdinčiny práce v rodinách, které ji nedovedou ocenit, a se svěřenci, kteří se k ní chovají takřka hulvátsky. Problém je, že hlavní hrdinka jako by si o to sama říkala, jelikož nemá nijak silný charakter. Působí, jako by nevěděla, co vlastně dělá, schází jí přirozená autorita, což plyne z jejího nízkého sebevědomí, a jejím jediným povahovým rysem jsou silné morální zásady, jimiž se neustále obhajuje. Postrádá ženskou rafinovanost a nedokáže si prosadit ani obhájit názor, jelikož má pocit, že stačí, aby apelovala na něčí svědomí, i když dotyčný něco podobného zdánlivě naprosto postrádá. Výsledkem je fádní a zcela nezajímavá hrdinka, jejíž osudy jsou čtenáři vlastně jedno, a možná se dokonce přistihne při kacířské myšlence, že si všechno, co se jí děje, vlastně zaslouží.

Vzhledem k tomu, že hlavní hrdinka je dcerou duchovního, je v románu silně zastoupeno náboženství a víra v boha. Ne snad, že by se autorka odkazovala k této tematice neustále, přesto je v textu řada biblických odkazů a rozpravy o bohu jsou i součástí mnoha rozhovorů. Problém je, že jsou často extrémně povrchní a snad až zbytečně moralizující, nemluvě o tom, že mnoho narážek náboženství neznalému člověku nic neřekne.

I přes dobu vzniku zůstává román příjemně čtivý, což je částečně i zásluhou překladu. Celý text je v ich-formě a vypravěčkou je hlavní hrdinka, tudíž čtenář se všechno dozvídá z její perspektivy, to je však zároveň i jeden z důvodů, proč román působí velmi popisně a má relativně málo dialogů, paradoxně však ani pozice vypravěčky nedokáže dodat postavě hloubku. Autorčin styl zároveň postrádá lehkost a jistou míru nadsázky, což je částečně dáno i charakterem hlavní postavy.

Agnes Greyová je klasikou, která je i v dnešní době čtivá, zároveň je však silně dobově poplatná, takže mnohé její aspekty dnešním čtenářům mnoho neřeknou. Hlavní hrdinka je typickou zástupkyní své společenské vrstvy, schází jí moderní myšlení i jakákoliv snaha o rebelii, takže pro čtenáře je vlastně poměrně nudná a nezajímavá. Přesto román zůstává zajímavou sondou do dobového myšlení včetně jeho sentimentálnosti. Jedná se o ten druh klasiky, k němuž asi nebudete mít potřebu se vracet, ale i tak si čtení dokážete užít.