Svět je plný kulturních odlišností, ovšem jedno nás spojuje - všichni jsme lidé se svými city, radostmi i strastmi. Kambili dospívá v Nigérii na pokraji občanské války, vnější okolnosti však nejsou tím jediným, co ji potenciálně ohrožuje. Její vlastní rodina totiž sice působí na venek ukázkově, ovšem nikdo netuší, co se děje za zavřenými dveřmi.
Kambili je patnáct a má to štěstí, že patří k velmi zámožné vrstvě nigerijských obyvatel. Její otec je na tom tak dobře, že si může dovolit rozhazovat plnými hrstmi nejrůznější sponzorské dary a jeho dětem nic nechybí. Aspoň zdánlivě. Kambili i její bratr Jaja sice mají všechno, co si zamanou, platí za to však extrémně přísnou výchovou, která hraničí s diktaturou a klade na ně nepřiměřené nároky. Jejich otec uznává jenom to nejlepší, nemluvě o tom, že jako zapřisáhlý křesťan si bere osobně jakoukoliv třeba i minimální vzpouru proti učení Krista a přísně ji trestá. Celá rodina tak žije v neustálém strachu z toho, že se živiteli nějak znelíbí, zároveň jej však všichni obdivují a milují.
Velkou změnu dětem do života vnese až teta, která se rozhodne pozvat je na návštěvu a ne nebere jako odpověď. Otci rodiny se to sice dvakrát nezamlouvá, ale když jeho sestra udá pro návštěvu atraktivní falešnou záminku, nakonec nic nenamítá. Kambili s Jajou tedy odjíždí do univerzitního města a domácnosti své tety, která má sice daleko k luxusu, ale vládne tady velmi uvolněná atmosféra. Oba sourozenci poprvé v životě poznávají, jak může život vypadat někde jinde, a možná jim to pomůže uvědomit si, že jejich fungování nejspíš není úplně normální.
Autorka ve svém románovém debutu popisuje pohnutou moderní historii Nigérie, zároveň si však bere na paškál rodinné vztahy a náboženství. Představuje totiž extrémně toxickou domácnost, v níž úcta a láska stojí na pochybných principech a jsou vynucovány víc strachem než skutečnou oddaností. Do toho se míchá ještě extrémní náboženský fanatismus, protože otec hlavní hrdinky se považuje málem za nového mesiáše a bere jako osobní urážku, pokud si někdo dovolí na jeho víru jakkoliv sáhnout. Těší se ohromné úctě okolí, své vlastní rodině však vládne tvrdou rukou a z pozice neustálého vyvolávání strachu. Velmi snadno totiž ztrácí trpělivost a s ní i jakékoliv zábrany, což může mít pro jeho nejbližší velmi nepříjemné a velmi závažné následky.
Hlavní hrdinka vyrůstá v toxickém prostředí, což se na ní přirozeně podepisuje. Působí mladší, než ve skutečnosti je, postrádá vlastní názor na cokoliv, protože se bojí o věcech přemýšlet, a jejím jediným cílem je zavděčit se otci. Navíc ani nemá přátele, protože se svými vrstevníky nedokáže mluvit. Neustále ji svírá strach a nejistota a musí opustit rodný dům, aby si poprvé začala uvědomovat, že je samostatnou myslící bytostí, která má právo se projevit a klidně i vyjádřit svůj nesouhlas. Trochu přeneseně je tak román její osobní cestou z dětství do dospělosti. Zároveň je však román zajímavou exkurzí do kultury, v níž jako by měl ženský život nižší hodnotu než ten mužský a ženám bylo souzeno jen mlčet a trpně snášet příkoří.
Purpurový ibišek je velmi čtivě napsaným románem otevírajícím mnoho závažných otázek, kvůli nimž se nečte snadno. Nejde o styl, nýbrž o popisované skutečnosti, které vás nutí přehodnocovat vlastní názory a mnohdy vyvolávají takřka fyzický odpor. Autorce se podařilo zachytit období dospívání vcelku obyčejné dívky žijící v nelehké době a v prostředí kulturně velmi odlišném od toho našeho. Jde o vyprávění, z něhož vám nebude lehko na duši, ale které už jen pro tu spoustu drobností, které zůstávají nevyslovené mezi řádky, rozhodně stojí za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat