Egypt patří ke kolébkám civilizace, má mimořádně pestrou a bohatou historii a dodnes láká na pozůstatky dávno zaniklé civilizace. Pro většinu lidí je nicméně spíše synonymem dovolené strávené v luxusním resortu s all inclusive službami, na níž můžete vypnout a jednoduše nic neřešit. Obojí má své opodstatnění, protože Egypt je zemí kontrastů, která má své osobité kouzlo a kterou rozhodně stojí za to poznat i jinak než z hotelové pláže.
Jak do Egypta a jak po něm
Pokud do Egypta plánujete vyrazit, předem se rozhodněte, co od dovolené vlastně čekáte. Podle toho byste totiž měli zvolit termín. Pro pouhé polehávání v resortu je ideální léto, kdy tady teploty dosahují klidně ke čtyřiceti padesáti stupňům, máte-li však v plánu výlety za památkami, vyrazte do země na jaře, kdy se teploty pohybují do snesitelných třiceti, takže ani uprostřed pouště v Údolí králů se neupečete zaživa. Zároveň však berte v potaz, že na koupání v moři to dřív než po půlce dubna, nebo mnohem spíše v květnu, nebude.
Kde se ubytovat a jak je to s jídlem
My jsme zvolily hotel Jaz Aquaviva a musím říct, že jsme si nemohly vybrat lépe. Hotel se vyznačuje vcelku minimalistickým architektonickým řešením, převažují tady čisté linie a spousta prostoru a vzdušnosti. Vybavení klade důraz na pohodlí, a to ve společných prostorech i v rámci pokojů. Co se vybavení týká, najdete tady všechno, co od luxusního hotelu čekáte. K dispozici je trojice hlavních bazénů, jeden z nich mimo sezónu vyhřívaný, dále boční, opět vyhřívaný bazén a střešní bazén výhradně pro dospělé. Součástí hotelu je také aquapark se zhruba dvěma desítkami nejrůznějších skluzavek a tobogánů, kde se dokonale vyřádí malí i velcí. Tady je to s vyhříváním vody tak půl napůl, což v překladu znamená, že dojezdové bazény pod těmi nejfrekventovanějšími skluzavkami jsou vyhřívané, kdežto u těch, na nichž zas tak moc lidí nejezdí, teplotu vody nikdo nereguluje. A ano, v březnu je pěkně studená, otestováno na vlastní kůži. :D Jinak je v hotelu tělocvična s několika běžícími pásy, šlapacími stroji a možností posilování, pár obchodů, kde nakoupíte potraviny i drogerii, dvě a la carte restaurace a lázně nabízející širokou škálu masáží a relaxačních procedur.
Co se jídla týče, můžu hotel maximálně doporučit. Výběr tady byl při snídani, obědu i večeři velmi pestrý, jídla byl dostatek a zdejší kuchaři akcentují chutě Evropanů, takže tady vedle orientálních delikates servírují i spoustu typicky evropských pokrmů. Ocenění si zaslouží velké množství ryb a mořských plodů, které připravovali na denní bázi a pokaždé skvěle dochutili, kapitolou sama pro sebe je potom zelenina, která byla k dispozici čerstvá i tepelně upravená a pokaždé byla skvělá. Spousta čerstvě připravovaných snacků byla k dispozici celý den, stejně tak alkoholické i nealkoholické nápoje. Co se vody týče, v hotelu jsme měli každý den litr a půl balené vody na osobu, protože jiná než balená voda se v Egyptě pít nedoporučuje. Zuby si nicméně můžete klidně umýt tou, která teče z kohoutku. :)
Po stopách dávných faraonů
Když jsme se rozhodovaly, kdy vlastně chceme do Egypta vyrazit, velkou roli v tom hrál fakt, že nejsme ten typ, který by vydržel celý týden jenom ležet u bazénu. Baví nás trochu akčnější cestování, kde můžeme poznávat krásy kultury i architektury, a v Egyptě, jedné z kolébek naší civilizace, by bylo vyloženě hříchem někam nevyrazit. Jak už jsem psala výše, bez cestovní kanceláře to nemá smysl, protože zařídit všechna potřebná povolení pro výlet po vlastní ose je při nejmenším extrémně komplikované. Zároveň však nemusíte jet s velkým organizovaným zájezdem. Pokud dáváte přednost komornějším cestovatelským skupinkám, kupte si zájezd od LM Holiday, která se specializuje právě na Egypt a výlety má perfektně zvládnuté. Vypravuje mikrobusy s kapacitou do deseti osob, máte česky mluvícího průvodce a navrch vás to vyjde levněji než přes delegáta cestovní kanceláře, která vás do Egypta dovezla.
První výlet, který jsme podnikly, mířil do Káhiry. Jet do Egypta a nepodívat se k pyramidám by totiž byla prakticky svatokrádež. Vybrat si můžete mezi leteckou dopravou a cestou autobusem, přičemž to první je rychlejší, ale taky výrazně dražší. My proto nakonec jely autobusem, a i když to bylo extrémně úmorné, dalo se to přežít a poskytne vám to trochu jiný pohled na zemi, v níž se nacházíte.
Mikrobus nás na hotelu vyzvedával ve dvě v noci, což je čas vyloženě vražedný. Vzhledem k tomu, že jsme celkem jely jenom čtyři (shodou okolností samé ženy), však bylo k dispozici dost místa, aby se každý mohl natáhnout na vlastní sedačku a trochu se prospat. Není to sice pohodlné, ale pořád lepší než drátem do oka. Podle itineráře měla cesta do Káhiry trvat pět hodin, realita k tomu ještě další dvě přidala. Pokud budete v Egyptě cestovat kamkoliv, obrňte se trpělivostí, protože zvlášť po ránu vás čeká spousta zdržení na kontrolních check pointech a shromaždištích. Sedm hodin v autobuse s jedinou pauzou v půlce cesty je nicméně velmi vyčerpávajících, takže když konečně můžete vylézt ven, skutečně si to užijete.
Naší první zastávkou byly pyramidy, kde nás překvapilo větrno a chladno. Když letíte do Egypta, čekáte, že se teploty pod dvacítku nedostanou, v Káhiře se jim to nicméně povedlo. Ani přes nepříznivé teplotní podmínky jsme si ale nenechaly zkazit náladu, protože u jednoho z divů světa se nenacházíte každý den. V rámci výletu máte zaplacený vstup do areálu pyramid, už však ne vstupy do jednotlivých staveb. Ty si můžete přikoupit, pokud chcete. V případě Menkaurovy a Chefrenovy pyramidy vás to vyjde na 100 egyptských liber, v případě Cheopsovy na 400 egyptských liber. Jen tak mimochodem, ceny jsou sice uváděny v místní měně, ale není potřeba si ji kvůli tomu vyměňovat. Všude vám totiž bez potíží vezmou dolary nebo eura a ještě za ně budou rádi. Ale zpět k pyramidám. Mezi jednotlivými stavbami se můžete naprosto volně pohybovat a obcházet je, nesmí se nicméně lézt na ně ani do míst ohrazených plotem, kde probíhají archeologické práce.
Jakmile se budete procházet v areálu, počítejte s tím, že narazíte na spoustu prodejců nabízejících jízdu na velbloudu, oslu, koni nebo čemkoliv jiném, co má kola či nohy. Zároveň jsou tady mraky trhovců s nejrůznějšími suvenýry, kteří nabízejí serepetičky všeho druhu za dolar. Pozor! Nikdy nic nestojí dolar, je to jen trik, jak z vás vylákat peníze. To stejné platí pro dárky - pokud vám někdo bude nabízet něco zadarmo, vzápětí si řekne o nějaký bakšiš. Pro Egypťany prostě Evropané představují zejména otevřenou peněženku. Co bylo hodně zvláštní a vlastně ne úplně příjemné, byla skutečnost, že se s námi u pyramid chtěl neustále někdo fotit, zejména malé děti. Podle našeho průvodce to není až tak neobvyklé, protože Egypťaní zbožňují fotky s lidmi, kteří na ně působí exoticky. Dvě blondýny tak viditelně vzbuzovaly spoustu pozornosti a při zhruba dvacáté fotce jsem začínala chápat, jak se musí cítit celebrity.
Odpoledne naše kroky vedly do káhirského muzea, které upřímně ve své současné podobě, tj. ve stavu v březnu 2022, za návštěvu snad ani nestojí. V sousedství pyramid už se dokončuje muzeum nové a moderní, které by mělo být otevřeno ještě letos, ovšem přesnější informace o datu nikdo nemá. Káhirské muzeum současné se nicméně zaseklo hluboko v 19. století. Jednotlivé vystavené exponáty by snad i mohly být zajímavé, způsob jejich prezentace ovšem nevzbuzuje ani trochu zájmu. Za vidění stojí exponáty spojené s Tutanchamonem, zajímavé jsou klasické i zvířecí mumie, ovšem jinak je to prostě jenom hromada převážně kamenných relikvií různého stáří.
Cesta zpátky na hotel byla o něco kratší, protože odpadla nutnost dlouho čekat na nejrůznějších shromaždištích. Bylo nicméně vcelku zajímavé projíždět Káhirou, jelikož město, a vlastně celý Egypt, působí po stavební stránce velmi zvláštním dojmem. Spousta domů tady je rozestavěná, ale obydlená zároveň. Prostě působí, jako by se majitelé rozhodli v určitý moment přestat stavět a jednoduše se nastěhovat, takže ve vrchních patrech často stojí pilíře s trčícími železnými tyčemi, schodiště vedou do nikam nebo v polovině končí, v oknech schází rámy a skleněné tabulky... A tak nějak se zdá, že to nikomu vlastně nevadí a berou to jako normální součást svého života. V interiéru žádného z domů jsem nebyla, tudíž nedokážu posoudit, jaký je dojem z vnitřku, ale ten vnější je poněkud neutěšený.
Luxor a Údolí králů
Druhý výlet jsme absolvovaly do Luxoru, kam je cesta kratší a i počasí bylo o poznání přívětivější. Tentokrát nás jelo na výlet osm, což pro komorní pocit ze skupiny naprosto stačí. Od hotelu jsme odjížděli v pět ráno, což je pořád naprosto nekřesťanská doba, ale už přeci jen o trochu snesitelnější než v případě Káhiry a pořád je tu ta možnost, že si v autobuse zvládnete zdřímnout. Největším dobrodružstvím byl v tomhle případě poslední úsek cesty, který se skládal z desítek zpomalovacích prahů v krátkých rozestupech od sebe, takže řidič to bral stylem brzda plyn a sem tam nějaká klička, jak se pokoušel vyhnout protijedoucím vozidlům a zároveň předjíždět ty ve svém jízdním pruhu (jen tak mimochodem, něco jako jízdní pruhy tady nikdo neřeší, všichni jezdí vedle sebe po tolika, kolik se jich na silnici vejde). Do Luxoru jsme ale naštěstí dorazili ve zdraví.
Po prohlídce Karnaku byl čas na oběd. Vzhledem k tomu, že v celém městě je jenom jediný most přes Nil, autobus vyrazil po vlastní ose po silnici a my se přemístili na loď, která nás převezla přes řeku do restaurace. Tentokrát nám k obědu servírovali kuře nebo hovězí z tandoori pecí se zeleninovými omáčkami trochu na způsob curry, jako předkrm posloužil naan, hummus a zeleninové saláty. Jídlo bylo rozhodně velmi chutné, takže i když to nebyl bufet, kde by si každý nabral podle chuti, nebylo si na co stěžovat. Pití se zase platilo zvlášť.
Odpoledne nás čekalo Údolí králů, ovšem tomu předcházely ještě tři zastávky. Ta první byla kratičká u Memnonových kolosů, což jsou pozůstatky chrámu, který podlehl zemětřesení, do dneška se dochovala jen dvojice soch faraona Amenhotepa III. Památka je to vskutku monumentální, ale není toho na ní moc k vidění, takže po krátké pauze na focení můžete pokračovat dál. Následovala zastávka v dílně na zpracování alabastru, kde nás nejdřív zasvětili do celého procesu a následně se nás ujali ochotní prodavači ve snaze vecpat nám co nejvíc místních výrobků. Výběr je skutečně bohatý, takže si můžete pořídit typické kýčovité sedače prachu stejně jako vcelku vkusné vázy, lampičky atd. Cílem prodavačů je pochopitelně prodat vám toho co nejvíc za co nejvyšší ceny, ovšem nebojte se smlouvat. Ceny, které vám řeknou jako první, jsou úmyslně nadsazené a při troše štěstí je dokážete srazit klidně na polovinu.
Po nákupu následoval zádušní chrám královny Hatšepsut, který se jako jediný z trojice sousedících chrámů dochoval až do dnešních dnů. Památka je na první pohled monumentální, ale přesto vzdušná a precizně provedená. Zajímavostí je, že ač jde o Hatšepsutin chrám, kartuše s jejím jménem i portréty byly z chrámu odstraněny jejím nástupcem Tutmosem III. Proč, to dodneška nikdo přesně neví.
Pak už jsme se konečně dostali do Údolí králů, v němž se nacházejí desítky hrobek převážně faraonů, ovšem také dalších šlechticů nebo příslušníků dvora. U řady hrobů se navíc dodnes nepovedlo identifikovat, komu vlastně patřily. Odkryto tu bylo zatím více než 60 hrobek, ta poslední v roce 2008, přístupných jich je 12, ovšem na jeden lístek se dostanete pouze do tří (kterých, to si můžete vybrat, ale určitě doporučuju hrobku Ramsese IX., která má jednu z nejkrásnějších výzdob). Do některých hrobů je navíc potřeba si připlatit, např. do hrobky Tutanchamona nebo Setiho I. Celkově je fascinující, v jak dobrém stavu se hrobky včetně své vnitřní výzdoby dochovaly. Každá z nich má něco do sebe, takže ve výsledku až tak nezáleží na tom, které se rozhodnete navštívit, protože vás nejspíš nezklame žádná.
A ještě jeden poznatek z tohohle výletu. V Egyptě na spoustě míst panuje neuvěřitelná chudoba, což si uvědomíte, když projíždíte vesnicemi obklopenými poli cukrové třtiny, kde lidé posedávají u silnice a vlastně nic moc nedělají, případně když zastavíte v některé oáze na občerstvení. Jednak jsou tu nejrůznější prodejci, kteří vám budou cpát nepotřebné krámy za pár šušňů, jednak tady k večeru narazíte na celé zástupy dětí prahnoucích po zbytcích z vašich hotelových svačin. Byli jsme svědky toho, jak turistům nabízené tašky s jídlem doslova rvou z rukou, nemluvě o tom, že o ovoce, které jsme si vezli z Banánového ostrova a rozhodli se ho rozdat, protože bychom stejně neměli šanci ho sníst, se doslova porvaly. Člověku je z toho smutno, protože si naplno uvědomí, že zatímco on si může dovolit utrácet za výlety a nákup věcí, které ve skutečnosti nepotřebuje, tihle lidé jsou vděční i za obyčejný banán nebo pomeranč.
Pokud se do Egypta vydáte stejně jako my na jaře, pro výlety za památkami je to doba naprosto ideální. Jednak se vyhnete přehnaným davům, jednak se neupečete zaživa. Tak jako tak si s sebou ale vezměte dostatek vody na celý den, opalovací krém, sluneční brýle a nějakou pokrývku hlavy. Není problém toho vézt víc, protože v případě potřeby si můžete cokoliv odložit v autobuse, kde to na vás počká. Navíc se nemusíte bát, že by se vám věci ztratily, protože v autobuse vždycky zůstává aspoň jeden řidič, tudíž zloději se do něj zrovna dvakrát nepohrnou.
Mnoho lidí má Egypt spojený s nepříjemnými zažívacími problémy, pro něž se vžilo označení faraonova kletba nebo zkráceně faraon. V tomhle ohledu bohudík nemůžu přidat vlastní zkušenosti, protože se nám jakékoliv obtíže naštěstí vyhnuly. Každopádně určitě nic nezkazíte, pokud si s sebou pro jistotu vezmete tablety aktivního uhlí, podle babských rad by měl zabrat i extra silný černý čaj nebo silná černá káva s citrónem a potřebné léky koupíte i na místě, buď v lékárně, nebo vám pomůžou i na hotelové recepci. Většina hotelů má v případě nutnosti i vlastní kliniku, ale tady se předem informujte, jestli s nimi má vaše pojišťovna uzavřenou smlouvu, protože v opačném případě by vás mohl nepříjemně překvapit finální účet.
Podtrženo sečteno, dovolená v Egyptě byla tím správným mixem relaxu a poznání. Počasí mohlo být možná o chlupínek lepší, ale krom zimy v Káhiře vlastně vyšlo slušně, takže není důvod ke stížnostem. Moje zkušenosti z Egypta jsou veskrze pozitivní, byť je to země extrémně specifická a plná kontrastů, luxusní resorty se tu rozkládají vedle zanedbaných domků, smlouvání je národním sportem, vládne tady obrovská chudoba a to, jak se děti dokážou porvat o obyčejný banán, je skoro zarážející. Z některých věcí vám asi bude hodně smutno, pořád však jde o zemi, kterou stojí za to vidět už jen pro její neskutečnou historii. Já osobně mám v plánu se sem někdy v budoucnu vrátit, protože jsem ještě zdaleka neviděla všechno a byla by škoda nepoznat naši dávnou historii ze všech stránek. Třeba to příště bude při plavbě po Nilu. :)
Tohle vypadá vážně zajímavě
OdpovědětVymazat