Všichni jsme zvyklí si život plánovat a mít aspoň nějakou představu o tom, co nás v budoucnu čeká. Jsou však věci, které se jednoduše naplánovat nedají. Občas osud zasáhne a člověku nezbyde nic jiného, než se s ním pokusit nějak poprat. I kdyby to mělo znamenat, že se celý váš život obrátí vzhůru nohama.
Marika je sirotek, protože její rodiče tragicky zahynuli, když byla ještě malá, a péči o ni převzala starší sestra Viola. Jsou si spolu stále blízké, takže i přestože jsou obě dospělé a mají vlastní životy, pravidelně se schází, slaví společně Vánoce a navzájem se podporují. Viola sice připadá Marice v poslední době trochu duchem nepřítomná, ale věří, že je všechno v pořádku. Pak ovšem přijde nečekaná rána - Viola a její manžel mají tragickou autonehodu, při níž oba přijdou o život.
Marika se po sestřině smrti sesype, protože právě přišla o posledního blízkého člověka, a to ještě navrch za stejných okolností, jako kdysi o rodiče. Když se však díky podpoře přátel pomalu vrátí do života, zjistí, že její malá neteř Violka nehodu přežila a po propuštění z nemocnice skončila v dětském domově. Marika se okamžitě rozhodne, že si k sobě holčičku vezme, protože nechce připustit, aby vyrůstala bez zázemí milující rodiny. Sice tím padnou všechny její plány na cestování i další životní směřování, ale neteř má přednost. Bohužel se ukáže, že spolu s dítětem Marika zdědila taky pěknou hromádku dluhů a že nejde o malé částky.
Román je svou tematikou ze života, byť sleduje extrémně tragické a pohnuté osudy hlavní hrdinky a místy působí trochu překombinovaně. Zdá se totiž, že Marice hází život bez ustání klacky pod nohy a nutí ji si sáhnout až na samé dno. Vždycky, když se zdá, že se věci vrací do normálu, objeví se nějaká další rána, která ji znovu srazí na kolena. Od určitého momentu to už lehce začíná hraničit s věrohodností, byť autorce se povedlo na této linii zuby nehty udržet. Román zpracovává zejména problematiku nedobrovolného mateřství, do něhož je hlavní hrdinka vržena po hlavě a musí najít způsoby, jak si s ním poradit a vyrovnat se s jeho protivenstvími. V příběhu má čtenář šanci sledovat vývoj vztahu Mariky a Violky i to, jak si každá v sobě svým vlastním způsobem zpracovávají prožitá traumata a snaží se pokračovat dál jim navzdory.
Hlavní hrdinka prodělá velmi razantní vývoj, protože je nucena velmi rychle dospět. Na začátku je jí pětadvacet, takže se rozhodně nedá mluvit o tom, že by byla nedospělá, dost se však ve vlastním životě plácá, úplně neví, co od něj chce, a realizuje se především cestováním do nejrůznějších koutů planety. Jakmile na ni spadne péče o dítě, je nucena celý svůj dosavadní život přehodnotit, protože najednou už to není jenom o ní, nýbrž také o bezbranné holčičce, jíž nikdo jiný nezbyl. Marika se pomalu učí, co to znamená být matkou, jaké oběti je potřeba přinášet rodině a co je to vlastně domov.
Violka je čtivě napsanou, ale trochu "ukecanou" knihou o mezilidských vztazích a všem, co je může ovlivňovat. Román je místy zdlouhavý a v některých pasážích balancuje na hraně věrohodnosti, hlavní poselství se mu však předat daří. Hlavní hrdinka i její malá svěřenka jsou sympatické a dobře prokreslené včetně svého vývoje, nechybí otevření závažnější společenské problematiky ani romantika a celkově jde o mile odpočinkové čtení, které sice vyloženě neohromí, ale neurazí.
Žádné komentáře:
Okomentovat