Lucy pozná Gabriela ve velmi osudovém momentu - 11. září 2001, kdy dojde k teroristickému útoku a dvojice věží Světového obchodního centra se poroučí k zemi. Jako by to předurčilo budoucnost jejich vztahu - je možná pro oba zásadní, ale přesto plný karambolů.
Když se Lucy s Gabem seznámí, oba studují na vysoké škole a život mají před sebou. Vlastně tak úplně nevědí, kam by se měli vrtnout, což předznamenává jejich komplikovanou budoucnost. 11. září 2001 se poprvé políbí, následuje však odloučení, protože Gabe se rozhodne vrátit ke své bývalé partnerce. Uplyne nějaká doba a ti dva na sebe opět narazí. Tentokrát už bez závazků a otevřeni něčemu novému, co budou tvořit společně. Jejich intenzivní romance však začne naplno odhalovat komplikovanost jejich povah.
Každý z nich má nějakou představu o svém životě, z níž se mu nechce tak úplně slevovat. Každý vztah je o kompromisech, mezi Lucy a Gabem jako by však pro ně nebylo místo. Chtějí žít naplno a být šťastní, zároveň se však nedokážou navzájem přizpůsobovat. Zejména Gabe má pocit, že jeho sny jsou ty nejdůležitější, a není ochoten z nich ustoupit ani o milimetr, což ho už velmi brzy postaví před nelehkou volbu.
Celý román je koncipován jako zpověď hlavní hrdinky jejímu milenci. Lucy líčí Gabeovi všechny okolnosti jejich vztahu od okamžiku, kdy se poznali, až do momentu, kdy se jejich cesty rozdělili, a ještě dál. Popisuje především svůj vlastní život a všechny věci, které se v něm odehrály a nějakým způsobem ovlivnily ji i její pohled na svět. Většinou se přitom jedná o obyčejné, každodenní problémy spojené s prací, rodinou, vztahy či kariérou, které působí skoro banálně a svým způsobem vlastně banální jsou. V kontrastu k nim totiž figuruje osudovost vztahu mezi Lucy a Gabem, který není nikdy, ani na jediný moment, zcela zapomenut.
Lucy dokáže být hluboce oddanou a milující partnerkou, ale na oplátku vyžaduje totéž a zejména značnou dávku pochopení. Je svolná ke kompromisům, ale odmítá blahosklonný pocit okolí, že na jejích citech a zájmech nezáleží. Pokud v něco věří, sveřepě si za tím jde a jen tak se nevzdá ani neustoupí, protože se nechce zpronevěřit sama sobě. Gabriel je v první řadě sobec, pro něhož není nic důležitějšího než on sám a jeho sny. Snaží se být k ostatním otevřený, podporovat je a chápat, ale má to své meze. Svou snahou zachovat se správně navíc ostatním nevědomky ubližuje, protože má tendence dělat zásadní rozhodnutí za ně, aniž by jim dal šanci se k nim jakkoliv vyjádřit.
Ztracené světlo je příběhem tak trochu ze života, který popisuje osudový vztah dvou lidí na pozadí banálních okolností naší každodennosti. Román vyniká zejména obrovskou poetičností jazyka, která obyčejný příběh povznáší o úroveň výš a umožňuje čtenáři naplno jej procítit. V mnoha ohledech je to román podobný desítkám jiných a zřejmě v něm neobjevíte nic překvapivého ani nečekaného, ale to ještě neznamená, že by nestál za přečtení.
Žádné komentáře:
Okomentovat