Andrew Morton - Diana: Její pravdivý příběh

Princezna Diana se řadila k nejoblíbenějším členům královské rodiny a dodnes si ji mnoho lidí rádo připomíná. Kým ale tolik milovaná a obdivovaná princezna z Walesu ve skutečnosti byla? A jak moc je její obraz ukazovaný veřejnosti zkreslený? Andrew Morton se snaží přinést odpovědi v Dianině biografii, která je však stejně jako řada jiných poněkud jednostranná.

Biografie poprvé vyšla v roce 1992, tedy ještě za Dianina života. Spekulovalo se o tom, že podklady pro svůj životopis dodala sama princezna, v té době však podobné domněnky nemohly být s ohledem na její postavení potvrzeny. Dianin život je nicméně v textu rozebírán do takových podrobností, že je vyloučeno, aby se jednalo výhradně o vzpomínky jejích přátel a příbuzných, byť i ti jistě značnou měrou přispěli. Výsledkem je obrázek princezny a vcelku nelichotivý portrét královské rodiny, který však z našeho dnešního pohledu a toho, co víme, víceméně odpovídá realitě. Což pochopitelně nutně neznamená, že by Mortonovo líčení příběhu bylo nezaujaté.

Dianin život je v rámci biografie popisován takřka od jejího narození až po její tehdejší současnost včetně důsledků, které by mohl mít její potenciální rozvod. Kniha se zabývá Dianiným dětstvím i dospíváním a všemi okolnostmi, které mohly vést k její pozdější emoční nestabilitě. V ohledu princeznina duševního zdraví je kniha velmi upřímná, a to včetně popisů poruchy příjmu potravy, jíž trpěla. Tato otevřenost je jistě chvályhodná už jen z toho důvodu, že snáší Dianu z piedestalu dokonalé princezny a představuje ji jako obyčejnou ženu pronásledovanou vlastními osobními démony, což může mnoha jiným potenciálně pomoci uvědomit si hloubku vlastních problémů a bojovat s nimi.

Přestože informačně nesmírně bohatá, je kniha poněkud jednostranně zaměřená a zcela otevřeně straní Dianě oproti královské rodině, jejíž chování je popisováno se značným despektem. Faktem nicméně je, a uznává to i sám autor, že její příslušníci žijí v zajetí letitých tradic, na nichž se bez ohledu na pomalu končící dvacáté století nic moc nemění. Královský majestát reprezentuje jistou představu, která nesmí být nijak narušena, protože by to mohlo přinést rozvrat a nepokoj. Zatímco společnost se bouřlivě vyvíjí a mění, monarchie představuje stabilitu a rybníček neměnnosti v rozbouřeném moři. Kdokoliv se proto rozhodne vykročit proti jejím zaběhnutým zvyklostem, přirozeně se pouští do boje s větrnými mlýny.

Diana je v rámci biografie popisována jako silná žena, nad jejímiž vlastními prohřešky jako by autor přivíral oči. Nejsou zmíněny žádné její mimomanželské vztahy, s výjimkou letmých zmínek o dobrých přátelích, stejně tak z knihy příliš nevyplývá jakákoliv snaha Diany přizpůsobit se životu, který jí extrémně nevyhovuje. Místo toho je stylizována do role oběti stražené na kolena, která se přesto dokázala vzchopit a nějak veškeré ústrky přežít. Dnešní optikou a ve světle mnoha odhalení, k nimž za ta léta došlo, je sice jasné, že líčení z knihy nejsou nijak přehnaná, přesto by možná stálo za to představit princeznin portrét bez zbytečné glorioly, respektive mnohem víc akcentovat, že na fiasku svého manželství měla vlastní podíl.

Text je napsán vcelku čtivě, byť místy trochu kostrbatě. V tomto případě je však na vině nejspíš překlad, protože jednak je místy nekonzistentní v tom, jak určité věci překládá, jednak občas nedává úplně smysl. Není mi např. jasné, proč je jméno kapely Beatles přeloženo jako Brouci (sice se to občas používá, ale není k tomu důvod), zatímco některé tituly nebo jiné výrazy zůstávají v původním znění. Může se tak stát, že se občas přistihnete při upadající pozornosti a navíc lehce ztraceni v textu. Autor totiž sice drží jistou chronologii, ale ne zcela důsledně, takže občas v princeznině příběhu skáče z místa na místo bez kontextu, tudíž čtenář se jen těžko orientuje v souvislostech, a pokud Dianin život nezná, může se v textu i ztratit.

Diana: Její pravdivý příběh je rozhodně extrémně zajímavá kniha, která čtenáři představí princeznu z Walesu asi ne v úplně novém, ale minimálně v lidské světle, vyžaduje však určitou znalost poměrů v královské rodině a dobových okolností. Autor jako by počítal s tím, že čtenář je se situací obeznámen. Zamrzí trochu jednostranné ladění textu vyznívající silně ve prospěch princezny stavěné do role jednoznačné oběti okolností i lidí okolo, na dobu vzniku je však biografie mimořádně odvážná. I po třiceti letech je proto zajímavé si ji přečíst a s princeznou se jejím prostřednictvím seznámit.