Angela Saini - Od přírody podřadné

K ženskému údělu takřka odnepaměti patří být podceňované, ne-li přímo diskriminované. Od chvíle, kdy do hry vstoupila moderní věda, jako by se snaha ukázat vzájemné rozdíly ještě prohloubila, protože na jejím základě přece musí pro ženskou podřadnost existovat přesvědčivé důkazy. A kdo chce, ten je skutečně najde. Angela Saini v několika tematicky uzavřených kapitolách demytizuje ženskou otázku a snaží se ukázat, jak moc se věda v pohledu na ženy mýlila, a možná pořád ještě mýlí.

Autorka se rozhodla vybrat si některé konkrétní aspekty pohledu na ženy a na základě nejrůznějších vědeckých teorií je uvést na pravou míru. Pracuje s dobře zažitými stereotypy, stejně jako s předsudky, proti nimž se velmi obtížně bojuje, protože jsou údajně vědecky potvrzené. K těm nejznámější patří například teorie o velikosti a struktuře ženského mozku, kvůli kterým mají mít ženy nižší inteligenci (protože mužský mozek je větší a těžší), nebo teorie o rozdílných druzích nadání a chování, podle nichž mají ženy sklony jednat emocionálně, kdežto muži jsou striktně racionální. Zajímavé přitom je, že se nesnaží ženy za každou cenu obhajovat. Pouze staví jednotlivé vědecké teorie do kontrastu s jinými, které mohly na základě stejných pozorování dospět k rozdílným výsledkům (a často také skutečně dospěly).

Kniha se zaměřuje na ty teorie, které se snaží najít a vysvětlit rozdíly mezi muži a ženami, autorka však zároveň polemizuje nad tím, do jaké míry jsou podobné výzkumy věrohodné. Občas se totiž stává, že vědci se úmyslně snaží najít rozdíly tam, kde žádné nejsou, jenom aby potvrdili svou teorii. Z autorčina přístupu zároveň jasně vyplývá, že mnoho věcí, které jsou údajně vědecky podložené, jsou pouhými společenskými konstrukty. To už samo o sobě vyvolává otázku, zda nejrůznější rozdíly mezi muži a ženami nevyplývají spíše ze společenských rolí, které jim jsou přisuzovány a vnucovány, než z reálné rozdílnosti jejich myšlení a uvažování.

Přestože autorka se nedrží čisté chronologie, v podstatě podle ní postupuje. Jako první se totiž vymezuje vůči myšlenkám Charlese Darwina, postupně pak v následujících kapitolách představuje modernější objevy a teorie, z nichž některé ještě nejsou staré ani dvacet let. Mimo jiné představuje nejrůznější ženské průkopnice vědy, které se zasadily o to, aby do vědeckých sfér proniklo mnohem více žen, přestože je to stálo takřka nadlidské úsilí. Zároveň také poukazuje na skutečnost, jakým způsobem ženy vědu obohatily, protože si obvykle vybírají jiné předměty zkoumání a přistupují k nim rozdílným způsobem.

Od přírody podřadné je vlastně vcelku uceleným obrázkem předsudků o ženách a historii jejich vyvracení. Sympatické je, že se autorka nesnaží čtenáře přesvědčit, čemu by měl věřit, nýbrž předkládá mu rozmanité teorie, k nimž může sám a na základě vlastních zkušeností zaujmout stanovisko. Ona sama problematiku pouze prezentuje, z osobního pohledu však nijak nekomentuje ani se nesnaží některou upřednostnit na úkor jiné. Už jen to si zaslouží ocenění, protože pokud jste žena, možná budete při čtení trochu skřípat zuby nad tím, co se o ženách v minulosti tvrdilo a mnohdy stále tvrdí. Kniha není v žádném případě obhajobou nebo glorifikací žen, je spíše upomínkou toho, že rovnost pohlaví není a neměl by být mýtus, protože čistě z hlediska vědy, pomineme-li zjevné biologicky dané odlišnosti, se muži a ženy zas tolik neliší.