Alena Mornštajnová - Listopád

Mnozí z nás patří ke generaci, která minulý režim nezažila, přesto o něm všichni máme určité povědomí a jsme rádi, že skončil a my můžeme žít když ne v lepším, tak přinejmenším ve svobodnějším světě. Jak by to ale vypadalo, kdyby se v listopadu 1989 něco nepovedlo, totalitní režim by se znovu pevně chopil otěží a ještě víc by utáhl šrouby? Na to se pokouší odpovědět román Aleny Mornštajnové Listopád.

Marie je vdaná, má dvě děti a žije naprosto obyčejný, průměrný život, jaký mají i další obyvatelé Československa. Píše se listopad 1989 a ve státě to začíná vřít. Marie spolu s manželem právě vyměňují v bytě tapety a okolního dění si příliš nevšímají, pak se však přeci jenom rozhodnou zapojit. Účastní se několika vcelku poklidných demonstrací a pomalu začínají doufat, že by se přece jen mohlo něco změnit, koncem listopadu však přijde nečekaný zvrat. Armáda provede drsný převrat a s urputností hladového vlka se dá do pronásledování všech nepřátel režimu. Na snahy o kontrarevoluci musí někdo doplatit a Marie bude jednou z obětí.

Uplyne pár let, starý režim se stabilizuje a znovu nabere dech a čtenáři se přesouvají do domova mládeže, v němž je vychovávána Magda. Do ústavu přišla ještě jako malá holčička a na svůj život předtím si nepamatuje. Jako klasické dítě proto jako houba nasává všechno, co je jí vtloukáno do hlavy, a pevně věří, že z ní stát vychovává nového, lepšího, doslova vzorového občana. Nemá ostatně žádný důvod myslet si něco jiného.

Román mapuje poměrně dlouhý časový úsek, protože končí až v období řadu let po začátku nového milénia. Právě na tomto velkorysém časovém rámci však může autorka skvěle demonstrovat změny, k nimž v rámci vývoje režimu dochází, a především může zachytit charaktery ovlivňované jeho diktátem. Zcela úmyslně jsou zvoleny naprosto protikladné hrdinky, protože jedna je tichou odpůrkyní režimu, kdežto druhá v něj bezmezně věří a hrdě se hlásí k jeho principům. Na tomto kontrastu, ovšem nejen na něm, je navíc vykreslena zvrácenost totalitního režimu a absolutní bezvýchodnost existence v něm. Nedá se říct, že by román postrádal naději ve zlepšení, zároveň to však ani náhodou není jeho hlavní myšlenka, protože zachycované naděje jsou tady skutečně jenom drobné střípky.

Román zachycuje alternativní realitu, která je v rozporu s historickými událostmi, zároveň však nejde proti potenciálně pravděpodobnému scénáři. To, jak autorka vystavěla svůj fikční svět, dává smysl a odpovídá to fungování jakýchkoliv diktatur. Zároveň se však nepouští do žádných politických úvah a konspirací, protože dění ve vrcholných vládních kruzích jde zcela mimo hlavní dění. Určité eventuality jsou zmíněny kvůli dokreslení atmosféry a hlubšímu kontextu, jinak však příběh vypráví o obyčejných lidech žijících v náročné době, kteří pro přežití volí nejrůznější strategie.

Mornštajnová ani ve svém nejnovějším románu neopouští svůj už vybroušený styl, dalo by se dokonce říct, že jej ještě více cizeluje. Její věty jsou opět vyladěny do posledního detailu, takže text si po celou dobu zachovává rytmus a čtivost, navíc díky zvolené formě umožňuje čtenáři proniknout hlouběji do problematiky. Autorka se rozhodla vyprávět party Marie ve třetí osobě, čímž zároveň demonstruje, že jde o zástupkyni většinové společnosti, kdežto Magda vypráví sama v osobě první a ukazuje se tak jako nemnohá privilegovaná. Je to velmi dobrý tah, protože už z principu je pro čtenáře obtížnější ztotožnit se s ní, takže náhledem do jejích myšlenkových pochodů dostává příležitost lépe ji pochopit.

Listopád je dobře vystavěným románem, který v první řadě zachycuje zvrácenost totalitního režimu, zároveň však hodně vypovídá o tom, kdo jsou vlastně lidé a čeho všeho jsou schopni. Mornštajnová zde dovádí k dokonalosti svůj cit pro komorní rodinné drama, které staví do kontrastu k neporazitelnému nepříteli v podobě vyšší politické moci. Text je velmi dobře napsaný, vypointovaný a čtivý, takže bez ohledu na náročné téma umožňuje ponoření se do něj a skutečně hluboké procítění. Jeho čtení bolí, je to však naprosto neopakovatelný zážitek.

Žádné komentáře:

Okomentovat