Lukáš Boček - Zahrada mrtvých duší

Každá rodina má nějaké tajemství. V některých případech by však bylo lepší, kdyby zůstala navěky spát. Markovi zemře otec, a to naprosto nečekaně. Jeho smrt však zároveň odstartuje řetězec událostí, které mohou zbytek rodiny pevněji semknout, nebo naopak navěky rozdělit.

Marek je vcelku průměrný třicátník s nijak zajímavým životem, který si léčí svá vnitřní traumata a snaží se o normálnost. Smrt otce ho pochopitelně raní, mnohem víc jej však poznamená, když se dozví pravdu o tom, jak k ní došlo. A aby toho nebylo málo, na scéně se objevuje dopis od jeho dávno zmizelé sestry Šárky, která ho na jeho stránkách v podstatě vyzývá, aby se dal do pátrání po pravdě, kterou v jejich rodině vždycky zametali pod koberec. Marek je ze všeho trochu zmatený, v pátrání však vidí naději, jak se znovu shledat se ztracenou sestrou, a už jen proto na něj přistoupí.

Další dvě linie příběhu sahají spíše do minulosti. Šárka i její a Markův otec v něm totiž z vlastní perspektivy líčí vzpomínky na dobu jejich dětství a dospívání. Oba si vedou deník, v němž na tytéž události pohlíží z často velmi odlišných úhlů pohledu, a postupně tak skládají komplikovanou mozaiku událostí, kde nic není tak, jak se na první pohled zdá. Odhalit hlavní téma románu je sice vcelku snadné a autor se jej ani nesnaží nějak zvlášť tutlat a skrývat, přesto až do konce zůstává řada nezodpovězených otázek, na něž čtenář může hledat odpověď, a zůstat tak v příběhu angažovaný.

Boček píše primárně o rodinných, potažmo mezilidských vztazích, proto se do hloubky zabývá především psychologií svých postav. Představuje čtenářům komplexní, velmi složité charaktery, které si v sobě nesou chyby a traumata, jež je definují a stojí u zrodu všeho, čím jsou. Autor přisoudil svým hrdinům bohatý vnitřní svět, nechává je nořit se do vlastního nitra a hledat v něm odpovědi na otázky i často bolestná uvědomění. Většina románu pracuje s tím, co jednotlivé postavy cítí a jak se s tím vyrovnávají, protože jejich vnitřní svět je mnohem důležitější než to, co se děje navenek.

Autor má velmi specifický, nutno podotknout, že do značné míry poetický styl, který však stojí v poměrně ostrém kontrastu s celkovým vyzněním, a především hlavním tématem. Z celého příběhu dýchá zároveň atmosféra prázdninové pohody v lůně přírody i úzkosti nad situacemi, jimž jsou postavy vystaveny. I v důsledku toho je atmosféra čím dál napjatější a čtenář se často přistihne při pocitech bytostného odporu k dění. Jak příběh postupuje, čte se čím dál obtížněji, protože všechna děsivá tajemství vyplouvají víc a víc na povrch a zažírají se čtenáři čím dál hlouběji do duše. Není přitom potřeba zvláštní sugestivnost ani explicitnost, náznaky a poloskryté narážky v kombinaci se čtenářovou fantazií totiž vykonají své.

Zahrada mrtvých duší je velmi dobře napsaným románem otevírajícím náročná společenská témata, který má moc na čtenáře silně zapůsobit. Autor má velmi vyspělý literární styl, který si navzdory značné poetičnosti zachovává čtivost. Příběh je postaven primárně na postavách a jejich pocitech, které přispívají k budování celkové atmosféry. Čtení románu je extrémně bolestné, o to víc však na čtenáře zapůsobí a donutí ho k úvahám.