Režie: Jan Svěrák
Délka představení: 2 h 35
Písničkář Tomáš Klus je svojí tvorbou dobře známý, doposavad se však zaměřoval na samostatné písně. Branický zázrak je jeho první muzikálovou zkušeností, speciálně pro něj složil a otextoval 16 písní. Hudba nicméně odpovídá tomu, na co jsou posluchači u Kluse zvyklí a drží se v jednoduchých melodických linkách. Pozitivní je, že Klusovi se povedlo hudbu slušně prokomponovat, takže jednotlivé motivy se vracejí a variují. Melodie jsou však zároveň vcelku zaměnitelné a nedá se říct, že by z nich vystupoval zapamatovatelnější hit. Stejně tak texty v sobě nesou Klusův rukopis, slušně si hrají se slovy, ale výraznější slogan byste v nich hledali marně.
Příběh sleduje osudy slavného zpěváka Pavla Krajíčka, kterému se ve velkém začnou ztrácet věci, jeho snahy přimět policii k jakékoliv akci však vyznívají naprázdno. Strážci zákona sice vědí, že za krádežemi stojí bezdomovci, schází jim však důkazy, proto před problémem raději zavírají oči. Krajíček se proto rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou a na zloděje nastraží past. Ta sice sklapne, ovšem ne tak, jak by si asi představoval. Rozjíždí proto pátrání po pachateli, při němž se postupně seznamuje s několika podvratnými živly žijícími na okraji společnosti a jejich prostřednictvím přijímá od života nové a nutno podotknout, že velmi cenné lekce.
Libreto je vystavěno s klasickým svěrákovským humorem, a byť často sklouzává do lehce absurdní polohy, nezapře jistý přesah. Autor jako by se vymezoval vůči dnešnímu materialistickému světu, v němž máme všichni tendenci lpět na věcech a hmotných statcích, přestože nás jen málokdy můžou učinit šťastnými. Svěrák v podstatě vypráví klasický archetypální příběh o hledání sebe sama, používá k tomu však poněkud neobvyklé kulisy a neodpustí si ani trochu magie a alegoričnosti. Dává divákům šanci nad celým děním na scéně přemýšlet a hledat si v něm svá vlastní témata, ale bez zbytečné apelativnosti. Navíc se nesnaží tlačit na pilu, co se humoru týče, takže komičnost je sice cílená, ale ne laciná. Hodně pomáhá i fakt, že si Svěrák muzikál sám režíruje, čímž dostává mimořádnou příležitost inscenačně podtrhnout přesně ta témata, která chce.
Scéna je jednoduchá a spíše náznaková. S ohledem na název celého muzikálu i několik letmých zmínek je sice jasné, že dějištěm je Braník, zároveň je však prostředí natolik univerzální, že by mohlo jít o jakoukoliv čtvrť v jakémkoliv městě. Scénografie využívá projekcí na zadní prospekt, případně lehce halucinogenních celojevištních projekcí, co se dekorací týče, po levé i pravé straně je stěna z posuvných poloprůsvitných panelů adaptující se na konkrétní prostředí podle potřeb textu.
Branický zázrak je komediálním muzikálem, který se snaží o hlubší přesah a vlastně se mu to i daří. Tvůrci hodně podtrhli komediální linku a celou inscenaci rozehrávají na humornou notu, takže se snáze ztratí, že některé věci nedávají tak úplně smysl, naopak poselství z něj však vyplyne naplno. Není to klasický, čistě zábavný muzikál, přesto jde o sympatickou podívanou, která pobaví a možná i ponoukne k tomu zamyslet se nad vlastním životem a jeho smyslem.
Žádné komentáře:
Okomentovat