Svět knihy 2022

Svět knihy je každoroční oslavou lásky ke čtení, na které se schází knihomolové ze všech koutů republiky, aby si nakoupili žhavé novinky, potkali se se svými oblíbenými autory a popovídali si taky spolu navzájem. A já jsem ani letos nemohla chybět.

Vzhledem k tomu, že konečně započala dlouho slibovaná oprava Průmyslového paláce, konal se letošní festival v trochu polních podmínkách. Vystavovatelé i hosté museli namísto klasických budov vzít za vděk stany a jedním z Křižíkových pavilonů, což však ve výsledku ničemu nevadilo. Svět knihy díky tomu získal výrazně festivalovější atmosféru, nemluvě o tom, že davy se přirozeně rozprostřely na mnohem větší ploše a člověk se jimi nemusel neustále prodírat. Pravda, vzhledem k venkovním teplotám nebyl pobyt ve stanech úplně nejpříjemnější a bez vějíře se to dalo přežít pouze v případě, že jste zapřisáhlý teplomil, ale to není vina pořadatelů, kteří se snažili chladit, jak jen to šlo.

Na Svět knihy chodím každoročně ani ne za nákupem knížek, jako spíš za doprovodným programem. Knihy si pochopitelně kupuju, ale nejsem ten typ člověka, který by si přivezl prázdný kufr a odvážel ho plný. Letos jsem se sice trochu utrhla z řetězu, ale ve všech případech šlo o nákupy plánované a vzala jsem si jen ty knížky, které jsem stejně měla v plánu dříve či později kupovat. Ale ještě než se k nim dostanu, pojďme se podívat, co mě na letošním ročníku zaujalo stran besed.

Celkem pečlivě jsem si pročetla program a vybrala si, co z něj bych ráda slyšela. Zároveň jsem ale nijak striktně netrvala na tom, že skutečně musím to všechno vidět. Ve výsledku jsem šla jenom na dvě besedy, a sice Young Adult vs. New Adult v rámci Humbook Stage, což byla jedna z nejzábavnějších besed, na nichž jsem se za poslední dobu ocitla, a povídání s Pavlem Klusákem o jeho knize Gott. Na chvíli jsem se mihla ještě na setkání čtenářů s knižními influencery, ale to byla spíš náhoda, jelikož jsme v tu chvíli byly v kavárně Luxoru. Zbytek času jsem využila k tomu, abych si prošla stany, nakoupila knížky, ulovila podpisy a taky si popovídala s mamkou, která mě letos na Svět knihy doprovázela.

Pokud jde o podpisy, šla jsem si cíleně pro tři. Ve všech případech šlo o knížky, které už doma mám, takže jsem si je musela na Výstaviště pracně dotáhnout. Shodou okolností to navíc byly jedny z nejtěžších knih, které se v mojí knihovničce nachází, takže posilování par excelence. Jako první jsem si nechala podepsat Osmý život (pro Brilku), protože Nino Harataschwiliová byla jedním z hostů letošního veletrhu. Na besedu s ní jsem se nedostala, ale za podpis jsem moc ráda, protože ta knížka je skvělá. Jako další jsem ulovila autogram Kateřiny Tučkové do jejího románu Bílá voda, který jsem ještě pořád nečetla (což ještě není taková hrůza, protože vyšel v dubnu), ale mám ho letos rozhodně v plánu. A poslední přišel na řadu Pavel Klusák a jeho Gott, jímž se pročítám právě teď a musím říct, že je to vážně dobré.

Co se týče nákupů, jak už jsem psala výše, šlo o knihy, které bych si stejně tak jako tak pořídila. Dohromady to bylo deset kousků. Jako první jsem se zastavila v Luxoru. Od Euromedie jsem chtěla dvě knížky, případně se podívat, jestli nebudou mít v akci nějakou klasiku, o kterou bych stála. Nakladatelství mi nicméně udělalo čáru přes rozpočet, protože na stánku měli k dispozici pouze tituly, které se nějak vázaly k letošnímu programu. Nakonec jsem si odnesla dva kousky - Život s Otou, což je vzpomínková kniha Dity Krausové, v níž píše o svém manželovi, a Nejsem jako džbán, která je z pera italské autorky a měla by zpracovávat téma rodinných vztahů. Jako další jsem zašla do Arga, kde jsem ulovila rodinnou ságu Dědictví, která mě zaujala už před časem v knihkupectví, a taky novinku Hamnet, která je teď vidět docela dost a sklízí nadšené čtenářské ohlasy. Moje další kroky vedly ke Gradě, kde jsem si pořídila druhý díl Rebelek z Oxfordu. První jsem četla v březnu a maximálně si ho užila, tudíž o tom, že chci v sérii pokračovat, nemohlo být pochyb. Poslední veletržní zastávka proběhla v Albatrosu, kde jsem se rozhodla zkusit štěstí s knížkami, které měly oficiálně vyjít až po víkendu. A zadařilo se. Odnesla jsem si tedy Zahradu mrtvých duší, jelikož autor mě zaujal už kdysi svou povídkou, tudíž jeho románovou prvotinu jsem si nemohla nechat ujít, a Šarlatové písmeno, což je další přírůstek do mojí sbírky klasiky a jedna z knih, kterou si chci už vážně dlouho přečíst. Tím moje veletržní nákupy skončily, přesto se moje knihovnička rozrostla ještě o další tři kousky. Jeden, konkrétně reading copy knihy Felix až na věky, se mi podařilo vyhrát na už zmiňovaném setkání čtenářů a knižních influencerů, zbylé dvě mám z Luxoru, ve kterém jsem se stavila, když jsem doprovázela mamku na nádraží. Vzala jsem si první díl prequelu k Bridgertonovým, který paradoxně vyšel jako úplně poslední, takže teď už mám sérii kompletní a můžu se do ní pustit. A nemohla jsem v knihkupectví nechat ani Timona Aténského, protože sbírám jedno konkrétní vydání Shakespeara a tenhle kousek mi momentálně chyběl.

Svět knihy jsem si užila na maximum. Líbil se mi program, miluju prohlížení knížek a jsem spokojená i s letošními nákupy. Nějaké vady na kráse by se našly, třeba šílené vedro ve stanech, ale za to organizátor nemůže a rozhodně bylo lepší, že krásně svítilo slunko, než aby pršelo. Tak uvidíme, jaká překvapení se na nás chystají v příštím ročníku. Já se už teď moc těším. :)