Caroline Georgeová - Nejdražší Josephine

Umíte si představit, že se zamilujete do člověka, který je už dvě stě let po smrti? Nikdy jste s ním nemluvili, víte, že se ani nikdy nesetkáte, protože cestovat časem se dá leda v pohádkách nebo sci-fi románech, ale přesto si nedokážete pomoct a pro dotyčného doslova hoříte. Přesně to se totiž stane Josie.

Josie si právě prochází těžkým obdobím. Odmaturovala, ale na vysokou chce nastoupit až v lednu, protože napřed se potřebuje srovnat sama se sebou a vším, co se jí v životě děje. Její otec zemřel, s matkou si nikdy příliš nerozuměla a navrch se ještě rozešla se svým přítelem. To poslední ji sice mrzí ze všeho nejmíň, přesto se rozhodne udělat ve svém životě zásadní změnu a odjet na venkov. Její otec se totiž vyžíval v rekonstruování starých domů a před svou smrtí jeden takový koupil. Josie doufá, že na panství daleko od civilizace přijde na jiné myšlenky, což se jí rozhodně splní, i když možná trochu jinak, než by čekala.

V domě se dívce podaří objevit svazek dopisů a také rukopis románu, které před dvěma sty let psal majitel zdejšího panství ženě, již miloval. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se však dotyčná nejmenovala úplně stejně jako Josie a navíc nevykazovala i další podobné rysy. Naše hlavní hrdinka se rozhodne přijít celé záhadě na kloub a postupně se pročítá dopisy i rukopisem. Čím hlouběji se do nich však noří, tím bližší jí jejich autor je...

Román se vine ve třech souvisejících vyprávěcích liniích. Ta první je Josieina přítomnost, která je podávána výhradně prostřednictvím e-mailů, jež si vyměňuje se svou nejlepší kamarádkou, a chatových konverzací. Čtenář tak poznává, co všechno se jí honí hlavou, a seznamuje se s prostředím, v němž se nachází, zároveň však má možnost poznat také lidi, kteří jsou hlavní hrdince blízcí natolik, aby si s nimi vyměnila telefonní číslo a následně i vedla online konverzace. Druhá vyprávěcí linie je tvořena dopisy Eliase Rocha, mladíka, kterému panství patřilo před dvěma sty lety a jenž psal celou řadu dopisů ženě svých snů, z nějakého důvodu je však nikdy neodeslal. Třetí linií je potom román zasazený na začátek 19. století, vlastně jakýsi román v románu, jehož autorem je Elias. Na stránkách své knihy ztvárňuje v lehce poupravené verzi svůj životní příběh a zejména osudové setkání s Josephine. Autorka tak de facto zkombinovala epistolární formu s klasickým vyprávěním a vytvořila dva samostatné příběhy, které však mají společného víc, než by se na první pohled zdálo.

Autorce se povedlo skvěle vystihnout jednotlivé charaktery, a to i navzdory epistolární formě, kterou se rozhodla si zvolit. Josie a Elias jsou si v mnohém podobní, protože jako by se ocitli na životní křižovatce a nutně potřebovali zjistit, co jsou vlastně zač a kam se jejich životy budou ubírat. Oba dva věří, že právě ten druhý by jim mohl pomoct tuhle záhadu rozluštit, a to navzdory tomu, že je dělí dvě staletí. Josie je čerstvě dospělá, ve vlastním životě se absolutně plácá a občas si neuvědomuje věci, které má přímo před očima. Elias je dokonalý gentleman, který se snaží ctít své postavení, s jistou slepotou ve vztahu ke svému okolí se nicméně potýká také. Zcela osobitý je potom styl, jímž je napsán román v románě, protože autorka se viditelně inspirovala v díle Jane Austenové a rozhodla se ho pojmout jako svým způsobem ironickou společenskou kritiku. Je sice o poznání romantičtější a snad i dramatičtější, v kontextu románu to nicméně má své opodstatnění, které se čtenáři postupně odhalí.

Nejdražší Josephine je skvěle napsaná kniha, která láká neotřelým námětem i zvolenou formou. Autorka se rozhodla zkombinovat dva literární principy, které se v současnosti zas tolik nepoužívají, a sice román v románu a epistolární vyprávění. Tato kombinace však skvěle funguje a umožňuje skutečně se ponořit do příběhu. Na čtenáře tady nečeká žádný akční děj ani nečekané zvraty, celé vyprávění plyne spíše v poklidném tempu, o to větším pohlazením pro duši však je.