Ginny má pocit, že její život pronásleduje prokletí. Každých patnáct let se totiž odehraje nějaká katastrofa, která má dalekosáhlé důsledky. Když má ona sama patnácté narozeniny, otěhotní a porodí dceru Lizu. Když slaví třicetiny, otěhotní pro změnu její dcera a taky přivede na svět dceru. Nyní uteklo dalších patnáct let a Ginnyina vnučka Mosey se dostává do věku, kdy by potenciálně mohla otěhotnět. Dojde k tomu, nebo na sebe prokletí tentokrát vezme úplně jinou podobu?
Ginny žije v malém domku jenom se svou dcerou a vnučkou, o které se stará. Liza se právě zotavuje z mrtvice, která ji v nedávné době postihla, a není na tom příliš dobře a Mosey je pod neustálým dozorem, aby náhodou nešla ve šlépějích své matky a babičky. Ginny nemá peněz nazbyt, protože většinu jich spolkla Lizina léčba, rozhodne se však, že by mohla nechat na zadním dvorku postavit bazén, protože plavání její dceři při rehabilitaci pomáhá. Kvůli tomu je však potřeba pokácet starou vrbu, k níž má Liza citový vztah. Ginny je sice stromu líto, ale jiné řešení nevidí, netuší však, jaký objev na ni čeká pod jeho kořeny a co všechno to v jejich dosud klidném životě rozpoutá...
Příběh je vyprávěn všemi třemi ženami obývajícími společnou domácnost, každá z nich však má na události jiný pohled a jiný názor. Ginny a Liza se navíc průběžně vrací do vzpomínek na dobu před lety a události, které vedly až k jejich současné situaci. Díky tomu má čtenář šanci velmi důkladně poznat jejich životy i jejich osobnosti. Každá z hrdinek je totiž naprosto jiná, až je skoro s podivem, že spolu dokážou vydržet. Ginny je starostlivá matka i babička. Snaží se být tou zodpovědnou, tou, která celou rodinu udrží nad vodou bez ohledu na okolnosti. Dovede se prát za své blízké a do posledního dechu bojovat za to, čemu věří. Liza je aktuálně kvůli svému zdravotnímu stavu odkázaná na pomoc druhých, jinak je to však nezkrotná rebelka odmítající jakákoliv omezení. Svůj život si užívá na maximum, občas má sklony k jisté nezodpovědnosti, ale ke své rodině cítí silnou loajalitu a nikdy by neudělala nic, co by je přímo ohrozilo. Mosey je vzhledem k ochranářství svých příbuzných snad až přehnaně úzkostlivá a řada věcí ji snadno vyvede z konceptu. Jak však příběh postupuje, najednou v sobě nachází odvahu, kterou nikdy dřív neměla, a pomalu se z ní stává tak trochu rebelka a tak trochu prostě jenom normální puberťačka, kterou už unavuje jenom neustále někoho poslouchat.
Román otevírá řadu společenských otázek a především problematizuje některé aspekty americké každodennosti. Kritice je tady vystaveno zejména elitářství a dělení společnosti podle majetkových poměrů. V románu jsou jasně ukázány rozdíly mezi privilegovanou elitou, která si může dovolit platit dětem drahé školné nebo si zajistit tu nejlepší zdravotní péči, a víceméně obyčejnými pracujícími, kteří se nemají ani zdaleka tak dobře. Zároveň je zde však ukázán i druhý extrém a sice ti, kteří nemají daleko k absolutní nouzi, což vede k jejich propadu do drogových nebo jiných závislostí. Je zde rovněž naznačeno, jak snadné je ohýbat zákon, máte-li k dispozici dostatek financí, řeší se zde nefunkční rodinné vztahy, víra, sexuální obtěžování a zneužívání a řada dalších, drobnějších problémů, o nichž je však důležité mluvit a autorka se toho nebojí.
Smolný rok je čtivě napsanou sondou do americké společnosti a jejího fungování. Autorka si vybrala jeden konkrétní problém, na jehož příkladu poukazuje na další, jež jsou s ním spojené nebo nějak souvisejí. Román v sobě má slabé prvky thrilleru, byť primárně jde o komorní rodinné drama poukazující zároveň na širší společenskou problematiku. Autorka se nebojí být otevřeně kritická, zároveň se však snaží o nečernobílé vidění světa, protože všechno má svůj rub i líc. Už jen proto má román potenciál podnítit vaše vlastní úvahy a za přečtení určitě stojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat