Roberto Zucco

Autor: Bernard-Maria Koltès
Překlad: Roman Císař

Premiéra: 16. 7. 2022
Uvádění: Augustiniánský klášter Roudnice nad Labem (divadlo OLDstars)

Režie: Tomáš Staněk

Obsazení: Daniel Spiess, Jan Šípal, Michal Hauf, Marek Pilař, Vojtěch Blažek, Václav Šamárek, Andrea Jeřábková, Eliška Brejchová, Karolína Hartmanová, Martina Tylová, Klára Urbanová, Klára Valášková a další.

Délka představení: 1 h 45

Masový vrah zabíjející spíše mimochodem a kolem něj řada jednotlivých osudů a zoufalých lidí. Bernard-Maria Koltès se nechal inspirovat skutečnými událostmi, aby stvořil příběh plný lidského utrpení v jeho nejčistších podobách. Jde o přehlídku lidského neštěstí, v níž jsou všichni předem odsouzeni ke zmaru, aniž by dostali šanci na tom cokoliv změnit.

Představení se odehrává v prostorech roudnického kláštera, což mu prospívá. Budova má totiž neopakovatelnou atmosféru a tvůrcům se povedlo velmi dobře ji využít. Režie lehce pracuje s principem imerzivního divadla, jsou to však pouze náznaky. Diváci nemají volnost rozhodnout se, co chtějí vidět, nýbrž následují skupinu průvodců, stejně tak jakýchkoliv interakcí s herci je pomálu, takže jde spíš o lehce alternativnější pojetí činohry. Tvůrcům se povedlo vytěžit prostory kláštera na maximum, takže coby divák máte možnost postupně se seznámit s většinou jeho částí, některé z nich jsou běžnému návštěvníkovy snad dokonce nepřístupné. Příběh se postupně odehrává ve sklepení, společných prostorách pro mnichy, v křížové chodbě, klášterní zahradě, kapli i hlavním kostele.

Po inscenační stránce celé představení poměrně dobře funguje. Nesrší sice žádnými extrémně zajímavými režijními nápady, nicméně to není vyloženě na škodu, protože i bez toho působí herci místy trochu ztraceně. Jako by netušili, kde přesně mají stát, co mají dělat nebo jak se tvářit. V tomhle ohledu režijní vedení trochu selhává, protože některé scény působí prostě jenom jako bezcílné pobíhání, které bylo narežírováno, aby nevznikal dojem přílišné statičnosti, ale nemá pro děj samý žádný význam, protože s ním nesouvisí ani ho neposouvá, dokonce ani nepomáhá charakterizovat postavy.

Tou největší slabinou jsou nicméně herecké výkony. Ano, bavíme se tady o amatérském divadle, tvůrci si však drama zvolili s plným vědomím toho, co chtějí ztvárnit, a o to by se měli taky snažit. Zůstali však kdesi na půli cesty. Koltèsův text vyžaduje buď jistou míru extravagance nebo naopak hluboce psychologické procítěné herectví. Což je přesně ten moment, v němž inscenace selhává. Nadšení amatéři si totiž s dramatem, které stojí víc na textovém sdělení než na herecké akci, nedovedou uspokojivě poradit. Hlavní problém přitom vzniká tím, že jako by nevěděli, o čem hrají. Odříkávají naučené repliky, ale neuvědomují si, co jimi vlastně chtějí sdělit, takže jejich promluvy se proměňují v prosté odříkávání naučeného textu bez hloubky a bez emocí. Herci se neposlouchají, a to ve vzájemných interakcích, ani když jsou na scéně sami s monologem. Jejich promluvy postrádají strukturu, chybí pauzy na těch správných místech, emoce, náznak hloubky... Neplatí to beze zbytku o všech situacích, najdou se i světlé momenty, v nichž dění a rozhovory postav působí přirozeně - třeba scény v bordelu, rozhovory Zuccovy milenky s bratrem nebo policejní vyšetřování -, je jich však pomálu.

Roberto Zucco rozhodně není špatná inscenace. Má zajímavé režijní nápady a navíc jí velmi pomáhá zvolené prostředí, protože celému dramatu dodává neopakovatelnou atmosféru. Po herecké stránce je to nicméně nenaplněný potenciál. Ne snad, že by se jednotliví protagonisté nesnažili, jejich výkony však působí nehotově. Jako by si ke svým postavám stále ještě hledali cestu, snažili se je nějak pojmout a uchopit, ale nebyli si jistí, jak na to. Výsledek je proto po herecké stránce přinejmenším rozpačitý. I tak nicméně jde o inscenaci, kterou není špatné vidět, protože vám ukáže divadlo v jiné, neobvyklé poloze.