Nebesa

Hudba: BrianPierre Fentress, Josefina Horníčková
Scénář: Matěj Randár, Petr Horníček, Václav Kuneš

Premiéra: 30. 5. 2022
Uvádění: Anežský klášter Praha

Režie: Petr Horníček
Choreografie: Václav Kuneš

Obsazení
Anděl REBEL - Simona Machovičová
Smrtelník - Jindřich Panský
Šéf nebe / kazatel - Jiří Korn / Petr Jeništa
Práskač - Josefina Horníčková / Michaela Jonczy / Tereza Pomajslová
Andělé - Adam Rameš, Michal Toman, Michaela Kadlčíková / Francesca Amante, Ivona Szantová, Martina Illichová
Sbor - Maranatha Gospel Choir

Délka představení: 2 h

Jak to vlastně vypadá na nebesích a co je prací andělů? Nový akrobatický muzikál Nebesa v sobě snoubí gospelové melodie s propracovanými choreografiemi a novocirkusovými čísly, a byť dějově je nesmírně banální, poskytuje sympatickou podívanou i materiál k zamyšlení.

Celé to začíná smrtí, nebo možná lépe řečeno pohřbem. Dole na zemi se s mladou ženou rozloučí její blízcí a rodina, načež se přesouváme na nebesa, kam je přijata coby jeden z nových strážných andělů. Její příští existence je řízena dvěma velmi jednoduchými pravidly - nikdy se neukazovat smrtelníkům a nikdy se nestarat o jiného smrtelníka než o toho, který jí byl přidělen. Zdálo by se, že na tom není možné nic zkazit. Nebo přece?

Projekt Nebesa není čistokrevným muzikálem, vlastně je to spíše akrobatická show doplněná podle vzoru nového cirkusu o příběh. Hudba je typicky gospelová, texty písní jsou v angličtině. Na jevišti vzniká velmi zajímavá syntéza několika žánrů, v níž porozumění mluvenému či zpívanému slovu není tím nejzásadnějším. V rámci inscenace je několik velmi krátkých činoherních pasáží, které slouží spíše k vytvoření určitého rámce, jinak se však příběh i emoce vyjadřují takřka výhradně pomocí zpěvu a tanečních a akrobatických čísel.

Jeviště je  víceméně prázdné, aby měli tanečníci dostatek prostoru, nicméně režie na něm pracuje v několika plánech. Zadní část je vyhrazena kapele, před niž se řadí sbor, vepředu potom stojí tanečníci, přičemž místa ve středu jeviště jsou obvykle vyhrazena sólistům. Režie se sborem pracuje jako s organickým tělesem, které je složeno z drobných jednotek, ale plně fungovat může jenom jako celek. Podobné je to s tanečníky, kteří jsou dokonale sehraní bez ohledu na to, zda tančí v rámci hromadné choreografie nebo sólo. Režie využívá principu kánonu, tedy opakování choreografií s určitým časovým zpožděním, stejně jako převážně vzdušné akrobacie. Každý tanečník má přitom charakteristický pohyb, který jej vystihuje a který se v drobných obměnách průběžně vrací.

Přestože v případě tohoto počinu hraje sbor stěžejní úlohu, není možné zapomínat ani na sólisty, kteří významnou měrou přispívají k celkové atmosféře. Ti jsou čtyři, přičemž nejkomplexnější výkon podává Simona Machovičová coby Anděl Rebel, je to však dáno samotnou podstatou této role. Machovičová zpívá, hraje, tančí i předvádí vzdušnou akrobacii s absolutní lehkostí. Působí nesmírně křehce, ovšem odhodlaně zároveň, z jejích pohybů i gest čiší energie, zároveň však dostatečná jemnost, která jí dovoluje vyzařovat lásku každým pórem. Jindřich Panský jako Smrtelník nemá tak výraznou pěveckou složku, herecky i tanečně je však působivý. Diváky si bezpochyby získá zejména svou vzdušnou akrobacií. Postavy Šéfa a Práskače jsou převážně pěvecké, jejich představitelé si však dovedou publikum získat a jenom silou svého hlasu jej přikovat k sedačkám. Práskač Michaely Jonczy působí, jako by mu vlastně bylo líto, že nemůže být raději poslem dobrých zpráv a je stavěn do nevděčné úlohy toho zlého, zároveň však vyzařuje pevné morální zásady, které mu nedovolují jednat jinak. Šéf Jiřího Korna je bezpochyby vůdcem, jenž si zachovává přehled o veškerém dění, moc dobře ví, kde se co šustne, a na všechno s nadhledem a špetkou zlomyslného humoru dohlíží. Herecký prostor Šéfa není velký, Korn však díky svému nespornému charisma dokáže opanovat jeviště a přikovat k sobě divácké pohledy.

Nebesa jsou velmi působivou podívanou jíž dodává na kouzlu i prostředí kláštera, v němž se hraje. Nejde o plnohodnotný muzikál, spíše je to gospelový koncert doplněný tancem a lehkou akrobacií, to všechno zasazeno do příběhového rámce. Díky skvělým výkonům, bez ohledu na to, jestli jsou pěvecké, taneční nebo akrobatické, se diváci snadno nechají strhnout atmosférou a unášet příběhem, který je sice banální, ale i tak nese poselství, jež může podnítit k vlastním úvahám. Jde o představení mimořádně koukatelné, s přesahem, a navíc velmi neotřelé svou formou, protože podobných počinů je na našich jevištích pořád ještě relativně málo.