Julie Borlová - Čarodějka od Jezera bohů

Existuje jenom jeden druh magie, která není ani dobrá ani špatná, prostě je. A záleží na lidech, k jakým účelům ji využijí. Malvína vládne magickými schopnostmi, kvůli kterým nezapadá mezi své vrstevníky, nemluvě o tom, že se liší i vzhledem. A jelikož se blíží den, kdy má být naplněno dávné proroctví, už brzy by jí obojí mohlo pěkně zkomplikovat život.

Malvína žije na okraji Jezera, které je údajně obýváno bohy, kvůli nimž se nikdo neodváží na druhou stranu. Hlavní hrdinka je však svéhlavá a na mínění ostatních příliš nedá, proto se vesele potuluje po všech jezerních březích a nebezpečí ji nezajímá. Právě její neposlušnost jí nicméně přivede do cesty Federica, tajemného mladíka, který toho viditelně ví hodně o Jezeře i o ní, ale sám je opatrný něco o sobě prozradit. Jelikož ho však dívka zaujme, začne ji učit pravidla magie, která se jí už velmi brzy bude hodit.

Vzhledem k náladě v zemi a blížícímu se naplnění proroctví přestává být Malvína ve svém domově v bezpečí. Otčím ji tedy pošle do vzdáleného města, kde ji touží provdat a aspoň na čas uklidit před slídivými zraky kohokoliv, kdo by se jí pokusil ublížit. Nepočítá však s dceřinou tvrdohlavostí. Malvína nesnáší, když o jejím životě rozhodují druzí, proto se rozhodne vzít osud do vlastních rukou a vypravit se zpátky k Jezeru. A tím vlastně začnou všechny příští potíže.

Příběh je na rozsah, který mu autorka dopřála, možná až zbytečně komplikovaný. Děje se toho tolik, že by to vystačilo klidně na dvojnásobný počet stránek, aniž by román působil natahovaně. Takhle má čtenář v určitých momentech pocit jistého ošizení, protože řada událostí se stane příliš rychle, aniž by dostal šanci pochopit, proč k nim vlastně došlo, nebo se hlouběji ponořit do pocitů postav. Někdy je celá akce zkratkovitá, uspěchaná a působí to, že autorka toho chtěla do příběhu vložit spoustu, ale omezoval ji prostor, proto se spokojila s náčrtem namísto pořádného rozvedení.

Prostředí, a nejen to, se z velké části inspirovalo renesanční Itálií a především Florencií, což autorka sama přiznává v doslovu, kde zároveň vysvětluje, které konkrétní body románu jsou odrazem reálného historického dění. V těchto částech román působí skoro dojmem klasického historického románu, protože některé pasáže vykreslují renesanční dobu překvapivě přesně. Je trochu škoda, že si autorka nedala větší práci s popisy prostředí, protože čtenář sice dostane informace o státním zřízení či fungování města nebo státu, ale už ne o jeho vizuální podobě. Zamrzí to, protože by to lépe podtrhlo celkovou atmosféru a vyprávění by působilo plastičtěji.

Hlavní hrdinka Malvína je nejvíc ze všeho tvrdohlavá a umíněná, nesnáší, když o ní má rozhodovat někdo cizí, a jde si za svým často i navzdory zdravému rozumu. Vlastně vyvolává dojem vzdorovitého dítěte, které si hodlá prosadit svou za každou cenu, a pokud mu někdo něco zakáže, na truc to udělá. Je sobec, kterému záleží takřka výhradně na sobě, neštítí se využívat cizí lidi k dosažení vlastních cílů, a pokud náhodou dělá něco pro druhé, je to spíš mimoděk. Zajímavým kontrastem k ní je postava Giuliany, která má srovnatelné vzdělání a inteligenci, ale je podstatně zodpovědnější a na první místo klade blaho druhých, nikoliv sebe. Je protřelou politickou intrikánkou, která si dovede poradit s nepřáteli i nečekanými okolnostmi, nevadí jí bruslit často i na velmi tenkém ledě, ovšem její hlavní snahou je nezpronevěřit se sama sobě a svým morálním zásadám. Postavy celkově jsou silnou stránkou románu, protože jsou charakterově pestré, nejsou černobílé a jejich jednání je vedeno uvěřitelnými pohnutkami.

Styl, jímž je kniha napsaná, je na jednu stranu poměrně strohý, zároveň však do jisté míry poetický. Autorka si zvolila třetí osobu a přítomný čas, což je kombinace trochu zvláštní a je potřeba si na ni zvyknout, začtení však vyloženě nebrání. Značná část děje je nesena dialogy a v celém románu je poměrně málo popisů. V důsledku toho působí tempo příběhu jako ještě rychlejší, než ve skutečnosti je. Na jednu stranu díky tomu stránky příjemně ubíhají, na druhou je to trochu škoda, protože schází hlubší prokreslení světa.

Čarodějka od Jezera bohů je příjemně čtivým románem, který nezapře svou inspiraci v historii, o což se ostatně ani nesnaží. Děj je vcelku přímočarý a nedočkáte se žádných zásadnějších ani nečekaných zvratů, určitá míra předvídatelnosti nicméně zas až tolik nevadí, byť některé momenty by se daly vystavět lépe, aby vyvolávaly větší napětí. Škoda je nedostatečných popisů a jisté zkratkovitosti, které ubírají na celkové atmosféře. Jinak však jde o příjemně čtivý příběh se silným potenciálem zaujmout.