Karel Gott je snad největší ikonou československé a vlastně i české pop music, na čemž nic nedokázal změnit ani fakt, že je už téměř tři roky po smrti. Jeho písničky nestárnou, zůstávají věčné a baví celé generace posluchačů bez ohledu na jejich aktuální věk. Kým však zpěvák ve skutečnosti byl a jak to vypadalo s jeho kariérou? Po monumentální autobiografii Má cesta za štěstím bylo jen otázkou času, kdy se objeví někdo, kdo si troufne zpěvákům bezchybný portrét zpochybnit a narušit. Pavel Klusák to dělá trochu drze, ovšem s novinářskou erudovaností a poctivou oporou v pramenech, takže na stránkách jeho biografie Gott: Československý příběh vzniká úplně jiný obrázek zpěváka, než jak ho všichni známe.
Klusák hned v úvodu podotýká, že existují pasáže Gottova života, do kterých se pouštět nechce a nebude, takže své vyprávění končí krátce po revoluci a obsahuje v něm skutečně pouze éru Československa. K vytvoření zpěvákova portrétu to však naprosto stačí, protože většina přelomových momentů v jeho kariéře je stejně spojena s érou socialismu u nás. V čem je velká přidaná hodnota Klusákovy knihy je skutečnost, že se nesnaží Gotta zasadit do vakua, v němž by byl jen on a nikdo další, nýbrž zpracovává příběh celé české pop music druhé poloviny 20. století a zasazuje všechny zlomové momenty Gottovy kariéry do širšího kontextu celospolečenského i kulturního dění.
Klusák se nebojí pouštět do polemiky nad skutečnostmi, jak je měl Gott ve zvyku prezentovat, místy dokonce zpěvákovu verzi pravdy za pomoci dostupných pramenů efektivně vyvrací. Chtělo by se říci, že výsledný Gottův portrét je poměrně nelichotivý, protože ze svého vlastního příběhu vychází jako pohádkář s obsesivním sklonem k bájivosti, to však není autorův cíl. Chce pouze rozbít aureolu dokonalosti, která se kolem Gotta za dobu trvání jeho šedesátileté kariéry vytvořila, a ukázat jej v mnohem životnějším, méně perfektním, ale o to zajímavějším světle. Skutečný zpěvákův příběh totiž sice není bez poskvrny, ale je v mnoha ohledech velkou inspirací.
Autor se nezaměřuje na Gottův osobní život a zmiňuje ho jen do té míry, jak je provázaný s jeho pěveckou kariérou. Naopak postupnému budování zpěvákovy neotřesitelné pozice přední celebrity je věnována většina prostoru. Klusák si nicméně dává záležet, aby všechno zasazoval do širšího kontextu. Čtenáři to pomáhá lépe se zorientovat v čase i prostoru, a navíc snáze pochopí, v čem všem Gottova líčení skutečnosti neodpovídají historické realitě. Autor přibližuje princip koncertování v kavárnách, zahraničních angažmá, budování mediálního obrazu a ostatně i proslulé Charty 77, respektive anticharty. Příběh je vyprávěn víceméně chronologicky jen s drobnými odbočkami nebo doplňky v místech, kde je to nutné a zapadá to do celkového kontextu.
Gott: Československý příběh je velmi dobře napsaná biografie, která se na našeho nejslavnějšího zpěváka dívá střízlivě a bez růžových brýlí. Klusák si dal tu práci, aby dohledal nejrůznější prameny a všechny potenciálně sporné pasáže jimi podložil, takže jsou nenapadnutelné. Díky obrovskému nadhledu a vyprávěcímu talentu tak stvořil velmi čtivý životopis, který čtenáře pobaví a rovněž obohatí o řadu nesmírně zajímavých informací. Kniha totiž funguje zároveň jako příběh české pop music, jejího vývoje a vlivů, které na ni působily a mísily se v ní. Jste-li fanoušci Gotta a nebojíte se rozbití jeho "božské" aureoly, knihu vřele doporučuju. Představuje totiž Gotta v novém, velmi lidském světle, které by se možná jemu samotnému úplně nezamlouvalo, ale které je v mnoha ohledech inspirativnější než portrét, který si vytvořil on sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat