Kolemjdoucí

Námět: Barbora Klapalová
Příběh: Pavel Gotthard, Barbora Klapalová, Eva Volenová

Premiéra: 1. 12. 2021
Uvádění: Pomezí (Za Poříčskou bránou 7, Praha)

Scénografie: Barbora Klapalová

Délka představení: 1 h 30

Kdo jsme? Jak definujeme sami sebe a jak nás vidí okolí? Co o nás vypovídá místo, v němž žijeme? Představte si skupinu spolužáků z malého města. Patří mezi mileniály, je jim všem třicet a patnáct let se neviděli. Teď se sejdou na třídním sraze a pochopitelně probírají ty, kteří na něj nedorazili. Co si myslí o jejich životech? A jaký příběh vypráví jejich vlastní byty?

Narativní prostor Kolemjdoucí divákům představuje šestici bytů šesti velmi rozdílných osobností, které vlastně nemají nic moc společného. Každý z nich měl do života jinou startovní pozici, je ovládán jinými ambicemi a směřuje k jiným cílům. Jedinou jejich spojnicí je školní třída, kterou společně navštěvovali, v principu tedy všichni dostali totožné základní vzdělání. To je však jen jeden z faktorů určujících jejich život. Narativní prostor byl inspirován výzkumem Českého rozhlasu nesoucím název Rozděleni svobodou, který představuje šest základních socioekonomických skupin, do nichž je dnešní společnost rozdělená, a postihuje jejich základní charakteristiky. Pojďme však místo dalších nudných faktů raději společně vstoupit do prostoru...

Když se řekne narativní prostor, někteří si možná nedovedou představit, co přesně to může znamenat. Přicházíte proto na místo příjemně vzrušení, co vás vlastně čeká. Vcházíte do úvodní místnosti, sedáte si ke stolu a čekáte, až to celé vypukne a vy konečně budete moci poodkrýt roušku tajemství, která obestírá jednotlivé lidské příběhy. Dostáváte instrukce, zazní úvodní skladba a vy konečně můžete vstoupit do prostoru inscenace a prožít si ji.

Jakmile projdete skrz červený závěs, ocitáte se v pološeru, kde vám cestu osvětluje pouze měkké světlo vycházející z jednotlivých bytů. Jeden se nachází po vaší pravé ruce, jeden přímo před vámi a čtyři v koridoru po vaší levici. Je jenom na vás, ve kterém začnete a čím příběhem se necháte pohltit jako první. Před každými otevřenými dveřmi leží sluchátka s krátkým povídáním, které vám má přiblížit obyvatele konkrétního místa. To vy rozhodujete, jestli si ho poslechnete před vstupem do bytu nebo naopak po důkladném prozkoumání prostoru. Každá z těchto možností vám totiž poskytne trochu jiný vhled.

Jednotlivé byty jsou uzpůsobeny tak, aby ukazovaly rozdílné aspekty životů jejich obyvatel. Najdete v nich proto odkazy na jejich dětství, ukázky jejich koníčků, známky všeho, co je formovalo nebo stále ještě formuje... Prostor navíc můžete vnímat všemi smysly. Pochopitelně se rozhlížíte a hledáte, na čem ulpět pohledem. Tu si všimnete exoticky vypadající konvičky, tady vás zaujme designový kousek nábytku či odložená dětská hračka. Procházíte bytem, otevíráte skříňky a vysouváte šuplíky. Pročítáte se dopisy, pohlednicemi, gratulacemi, kousek po kousku rozkrýváte střípky osobních příběhů a skládáte je dohromady. Často se jedná o velmi osobní dokumenty či dokonce sms zprávy a whatsappové konverzace, k nimž by se neměl nikdo jen tak dostat. Do toho na vás útočí nejrůznější zvuky typické pro život daného člověka - někomu bez ustání pípají upozornění na telefonu, u jiného se pláčem dožaduje pozornosti dítě a dalšímu zní bytem komentář fotbalového zápasu. Hmatem otestujete nejrůznější povrchy a jejich strukturu, mazlíte se s dekami nebo se noříte do zničených snů a přání. Na váš nos útočí nejrůznější pachy, některé jemné a libé, jiné spíše štiplavé a nutící vás krčit nos. Cílem je poskytnout vám co nejkomplexnější zážitek, pocit, že jste vešli do místnosti, z níž její obyvatel právě na chvilku odešel.

Narativní prostor je velmi specifickým druhem inscenace, protože vám umožňuje prožívat příběh, aniž byste viděli jakékoliv herce. Vy coby divák musíte mnohem víc využít vlastní fantazii a jednotlivé střípky příběhů si poskládat do jednoho konzistentního celku, o to hlubší však může výsledný prožitek být. Interpretace prostoru je jenom na vás, vašich zkušenostech a pocitech, které ve vás probouzí. Kolemjdoucí skvěle pracují s nejrůznějšími drobnými detaily, které vám možná na první pohled uniknou, ale při opakovaném prozkoumávání bytů je zaznamenáte a doplníte si jimi to, co už jste prve zjistili. Čím hlouběji do jednotlivých osudů se noříte, tím mrazivější příběh před vámi vyvstává a tím bezútěšnější pocity se ve vás probouzí. A možná i tendence bilancovat vlastní život...

Prostorem se rozléhá píseň předem domluvená jako znamení, že se máte vrátit do úvodní místnosti a vy pomalu opouštíte potemnělý svět bytů a usedáte k závěrečné diskuzi. Cítíte v sobě zvláštní sounáležitost s prezentovanými osudy, protože na krátký moment jste se stali jejich součástí. Kolemjdoucí najednou nejsou jenom anonymními částmi davu, nýbrž vašimi blízkými. Protože i vy už teď patříte mezi ně.