Láska není snadná a může pěkně bolet. Není tedy snazší rovnou se rozhodnout, že to není nic pro vás a prostě se jí vzdát? Tate nemá na lásku čas, takže už z principu se do žádných velkých vztahů nehrne, Miles ji vysloveně odmítá. Mohli by proto fungovat jako docela dobrý pár, kdyby se však věci, jak už to tak bývá, nezačaly pořádně komplikovat.
Tate se rozhodla na čas přistěhovat ke svému bratrovi Corbinovi, dokončit tam školu a co nejvíc se osamostatnit. Hned její příchod ke Corbinovi domů však nedopadne podle jejích představ. Coby pilot je totiž často dlouho pryč a ani tentokrát tomu není jinak. Když však Tate dorazí, najde před dveřmi jeho bytu úplně opilého mladíka, který nevypadá, že by byl schopný třeba jen sedět rovně, natož se zvednout a odejít. A aby toho nebylo málo, ukáže se, že je to Corbinův kamarád Miles, o kterého se teď Tate bude muset postarat.
Přestože Miles je v dost neutěšeném stavu, Tate si nemůže nevšimnout jeho mimořádné přitažlivosti. A když ho později vidí zastřízliva, tenhle dojem se ještě umocní. Zdá se, že i ona jeho přitahuje, z nějakého důvodu si ji však drží od těla. Když konečně připustí, že by mezi nimi mohlo něco být, trvá na čistě sexuálním vztahu, který se bude řídit dvěma jednoduchými pravidly - neptej se na minulost a nedoufej v budoucnost. Tate věří, že pro ni nebude těžké je dodržet. Nelže však sama sobě?
Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách a se dvěma vypravěči. V závěrečné části do děje promluví ještě vypravěč třetí, ten je však po většinu příběhu nepřítomný. Pravidelně se střídají kapitoly vyprávěné z pozice Tate a Milese, přičemž v těch dívčiných může čtenář sledovat aktuální dění a stav věcí, v těch mladíkových se vrací o šest let zpět, proniká do jeho minulosti a postupně odhaluje, co vedlo k jeho současnému chování i postoji ke vztahům. Tatiny kapitoly jsou klasická próza, ty Milesovy by se daly nazvat rytmizovanou prózou nebo možná dokonce básní v próze. Formální rozdílnost je nicméně zajímavá a potřebám příběhu dobře slouží.
Autorka má ve zvyku ve svých prózách rozebírat závažnější společenská témata a dávat příběhu hlubší smysl a přesah. Pokouší se o to i v Odvrácené straně lásky, je však trochu sporné, jestli se jí to daří. Popisování Milesových zážitků sice pomáhá dát jeho chování smysl, čtenář se však zároveň nedokáže celou dobu ubránit dojmu jisté povrchnosti. Jako by veškeré popisy prožitých traumat jenom klouzaly po povrchu a nešly pořádně do hloubky. Příliš funkční navíc není ani vztah hlavních hrdinů, v němž panuje od začátku značná nerovnováha a zejména jednání Tate nedává smysl. Ve výsledku tak čtenář prožívá příběh poměrně toxického vztahu přeplněného sexem, v němž ale nevidí základ pro nic hlubšího.
Odvrácená tvář lásky je čtivě napsaný román s hlubší myšlenkou, který však nedokázal naplnit svůj potenciál. Byť se autorka snaží dodat textu dojem přidané hodnoty, celkové zpracování jí v tom příliš nepomáhá. Román působí zejména kvůli nedostatečně propracovaným charakterům povrchně, konec je pak podivně klopotný a uspěchaný. Nejde o špatný příběh, zároveň však v konkurenci podobných románů ničím nepřekvapí. Pořád se jedná spíše o odpočinkovou romantiku, u níž není potřeba velkého přemýšlení, tudíž hledáte-li oddechové, ale ne úplně hloupé čtení, mohla by se vám právě tahle knížka líbit.
Žádné komentáře:
Okomentovat