Doktor Faust

Hudba: Vojtěch Adamčík
Scénář a texty písní: Jan Batysta

Premiéra: 22. 9. 2022
Uvádění: Divadlo na Maninách

Režie: David Cody

Obsazení (tučně zhlédnuté alternace)
Doktor Faust – Tomáš Trapl / Zbyněk Fric
Mefistofeles - muž – Ladislav Korbel / Vojta Wosák / Viktor Aaron
Mefistofeles - žena – Nikola Ciprová / Elis Ochmanová / Markéta Pešková
Markétka – Natálie Grossová / Marianna Polyáková / Lenka Stejskalová / Natálie Němcová
Jindřich – Lukáš Randák / Filip Antonio / Jakub Mauer
Matka – Dita Hořínková / Marie Šlehoferová
Čarodějka Iklil – Kateřina Herčíková / Monika Sommerová / Kateřina Michejdová
Ansámbl – Viktor Aaron, Nikola Blažejová, Ondřej Bláha, Magdalena Froňková, Dagmar Hladíková,
Amélie Lavaud, Natálie Němcová, Vojtěch Placek, Patrik Plešinger, Vojtěch Řehák, Leila
Selysccheva, Adam Škandera, Jana Štěpánková, Jiří Šup, Viktorie Tandlerová, Natálie Vyhlídalová

Délka představení: 2 h 30

Na jeviště vkročil nový původní český muzikál, který se inspiroval v legendě o doktoru Faustovi. Vypráví klasický příběh, jak ho známe z mnoha nejen dramatických zpracování, byť pochopitelně ve značně okleštěné verzi a s jistou invencí. Na začátku stojí sázka Boha s Ďáblem o Faustovu duši, na konci člověk, který vlastně tak úplně neví, co se svým životem. Základní zápletka se tudíž nijak výrazně nemění, byť si muzikál s látkou poradil po svém a přizpůsobil ji svým potřebám.

Faust je stárnoucí lékař, který zasvětil celý svůj život studiu a vědě, nikdy však nepocítil skutečné štěstí. Z toho důvodu je ideálním předmětem sázky vyšších sil, protože si toho zatím moc neužil, a zdá se tudíž, že s ním mocnosti pekla nebudou mít těžkou práci. Mefistofeles slibuje hory i doly a umí mluvit vskutku vemlouvavě. Faust je sice lehce na rozpacích, zda na něco podobného přistoupit, nakonec však jeho zvědavost přemůže strach a on se rozhodne nechat ďábla provádět s ním, cokoliv se mu zlíbí. Na své cestě za štěstím však za sebou nechává spíše zoufalství a zmar. Příběh je s ohledem na předlohu překvapivě konzistentní a dává smysl, dokonce v sobě nese i náznak určitého poselství. Co trochu zamrzí je promarněný závěr, který vyznívá lehce naprázdno a vyvolává otázku, jestli to nešlo udělat trochu jinak a lépe, možná jednoznačněji. Jako by chyběla závěrečná tečka, která příběh uzavře a dá mu definitivní smysl.

Dobrou volbou bylo rozdělení postavy Mefista mezi dva herce, respektive herce a herečku, čímž je dobře podtržena jeho androgynní podstata a schopnost nacítit se na kohokoliv, kdo má být sveden k hříchu. Obě ďáblova já se skvěle doplňují, protože každé z nich má trochu jiné přesvědčovací prostředky, které však ve výsledku tvoří pevný celek. Naopak lehce navíc je postava čarodějnice, která pro děj není nijak podstatná, protože její roli by snadno mohl převzít sám Mefistofeles, a působí to tudíž, že tvůrci prostě jen potřebovali někomu připsat jednu další píseň, které se nechtěli za žádnou cenu vzdát. Diskutabilní je také postava Matky, byť u ní zbytečnost tolik nebije do očí.

Hudba muzikálu je tak trochu každý pes jiná ves. Přelévá se od sladkobolných popových cajdáků k jazzovým tanečním číslům a jako by se nedokázala rozhodnout, jaká má vlastně být. Jednotlivé hudební motivy jsou zajímavé, obvykle i příjemně rytmické a navíc neoposlouchané, některé dokonce interpretačně velmi náročné, netvoří však prokomponovaný celek. Muzikálu schází nosný hudební motiv, který by se vracel a uvízl v paměti. Takhle totiž divákovi při odchodu možná v hlavě rezonuje pár tónů tady a pár támhle, ale nic vyloženě zapamatovatelného. Co nicméně kvituju s povděkem je využití živého orchestru i velmi slušné nazvučení.

Přestože hudba je vlastně dobrá, texty jí úplně nepomáhají. Najdou se v nich slibné pasáže, z větší části však působí lehce bezradně. Verše jsou banální, rýmy haprují a občas vlastně ani neexistují nebo jen s velkou dávkou představivosti. Neplatí to stoprocentně a najdou se písně, které textově příjemně překvapí, celkově se však jedná o průměr svědčící o nevypsanosti textaře, který by rád předával hlubší myšlenky, ale vlastně neví, jak na to.

Scéna je jednoduchá, sestává z dvojice posuvných schodišť, středové konstrukce lomeného oblouku a předsunutého pultu, který je snadné odstranit, a dvou gotických oken umístěných v bočních uličkách pod jevištěm. Díky této čistotě může režie naplno pracovat s herci, čehož také využívá. David Cody vytváří na scéně dobře čitelné situace a dává aktérům prostor rozvíjet své postavy i příběh. Velmi dobrá je zejména dynamika mezi oběma stránkami Mefista, jíž napomáhá i skvělá chemie mezi oběma představiteli. Ladislav Korbel v sobě má škodolibou démoničnost, s níž na sebe dokáže strhnout pozornost a svádět k nepravostem nejen Fausta. Jeho lehce chraplavá barva hlasu navíc jeho písním velmi sluší. Markéta Pešková mu zdárně sekunduje, její Mefisto je o něco hravější a svůdnější, jako by se snažila obrušovat hrany svého mužského já, ale zároveň uměla velmi ostře zatnout drápek přesně tam, kde způsobí největší škody. Třetí výraznou postavou je Zbyněk Fric jako Faust, respektive Lukáš Randák, jako jeho mladší alter ego. V případě obou je skvěle znázorněný vnitřní boj mezi vlastní sobeckou touhou a tím, co je správné, stejně tak výborně zvládají zranitelnost spojenou s jejich city k Markétce. Ta je v tomto případě trochu nevděčnou rolí, protože krom neochvějné víry v boha vlastně nemá žádnou výraznější vlastnost. Marianně Polyákové se i přesto podařilo z role vytěžit maximum.

Doktor Faust je přes některá začátečnická zaškobrtnutí překvapivě dobrým muzikálem. Má zajímavé hudební nápady a stejně tak si dobře poradil s náročnou faustovskou látkou. Příběh není zbytečně uměle natahovaný a svižně ubíhá vpřed, dění na scéně na sebe plynule navazuje a režisér svírá inscenaci pevně v rukou a velmi dobře ví, co jí chce sdělit. Jednotlivé herecké výkony jsou navíc velmi dobré a přesvědčivé. Není to nejlepší současný český muzikál a upřímně přiznávám, že moje romantická duše dává přece jen přednost konkurenčnímu Mefistovi, který zpracovává stejné téma, ale jde o muzikál, který za pozornost rozhodně stojí.