Největším svátkem knihomolů je jarní Svět knihy, i podzimní sezóna a čekání na Vánoce se však dá zpříjemnit knižním festivalem. Humbook se zaměřuje především na mladé čtenáře a milovníky young adult knížek, což je vidět i na složení zdejších návštěvníků, zároveň však jde o mnohagenerační festival, kam můžete klidně vyrazit s rodiči nebo prarodiči a každý si tu najde něco svého. Já se letos vypravila s mamkou a užily jsme si to obě.
Vzhledem k tomu, že na konci listopadu jsem už měla závazky, které nešly zrušit ani nikam přesunout, nemohla jsem tentokrát zůstat na Humbooku až do konce a některé programy, které bych si za normálních okolností ráda poslechla, mi tak unikly. Zároveň jsem nezvládla ani tolik besed, kolik bych absolvovala, kdybych byla na festivalu sama, protože zatímco já klidně lítám z jednoho programu na další, mamka má radši větší prostoje. Letos jsme proto návštěvu braly mnohem víc v klidu, ale určitě to nebylo na škodu.
Ráno jsem mamku vyzvedla na nádraží a den jsme zahájily čajem a dortem v sousední Galerii Harfa. Pak jsme se přesunuly do fronty před vchodem, která mě docela překvapila, protože v předchozích letech se tolik netvořila, pokud člověk nedorazil přímo na otvíračku, respektive před ní. O2 Universum má nicméně nastavená pravidla pro bezpečnostní kontrolu, která proces vstupu přeci jenom trochu zdržují. Naštěstí fronta postupovala rychle, takže krátce po desáté už jsme byly vevnitř a mohly zamířit na první besedu věnovanou podcastům. Vzhledem k tomu, že hosty byly holky z Opravdových zločinů a Bára z Neplecha ukončena, nemohla jsem chybět. :) Rozhodně to bylo velmi příjemné a velmi zábavné povídání, které se líbilo i mamce, byť podcasty neposlouchá.
Po první besedě jsme si daly pauzu, abychom mohly omrknout knížky na Humbook stánku. Trochu mě překvapil výběr titulů, protože zatímco některé knihy byly zastoupeny hojně, jiné podzimní novinky úplně chyběly, případně byly k dispozici v tak omezeném počtu kusů, že kdo dorazil později, stejně neměl šanci je ulovit. Nakonec jsem si proto odnesla jenom Život svatých od Leigh Bardugo, což je poslední kniha, která mi chyběla do sbírky románů ze světa Grišů. Ještě nemám komiks o Temnyjovi, ale u něj zatím váhám, byť tu postavu mám moc ráda. Krom knížky jsem si koupila ještě nějaké záložky a pár svíček, jelikož je doma moc rády pálíme a rozhodně jich nikdy není dost. :) Stánek byl poměrně velkorysý a překvapivě se tu nevytvářely tak strašné fronty, jak jsem byla zvyklá z minulých let, i když s ohledem na obří prostory O2 Universa tady stánky mohly být klidně dva.
Po obhlídce všech obchůdků jsme se rozhodly pokračovat v programu a zatímco mamka se vydala na povídání o YA výhledech, já zamířila na GEEK, knižní kvíz, jehož přesný název si nepamatuju, ale který byl mimořádně zábavný, a navíc jsem si tu vysoutěžila čaj. Pak už byl čas na něco malého k jídlu a projevilo se to, co je kamenem úrazu všech Humbooků, na které si pamatuju - stánek s občerstvením měl zoufale nedostatečnou kapacitu a nestíhal obsluhovat ty přívaly lidí, které stály ve frontě. Díky bohu nedocházelo jídlo a obsluha se snažila, seč mohla, nicméně i tak byly fronty pořád a všude, o vysokých cenách ani nemluvě. Na tom by do budoucna určitě chtělo zapracovat. Mít víc času, zajdeme se najíst do Harfy, nicméně jsme se bály, že bychom nemusely stihnout další program. Příště si na oběd vyčlením velkorysejší prostor.
Po rychlém občerstvení byl pomalu čas na poslední besedu, kterou jsem ještě měla v plánu stihnout, a sice blok o kritice a negativních recenzích. Vzhledem k tomu, že recenze píšu na pravidelné bázi a nerozlišuju, jestli jde o české nebo zahraniční autory, bylo rozhodně zajímavé si poslechnout, jak to s kritikou vidí právě spisovatelé. S některými jejich názory jsem se ztotožňovala, s některými méně, ale zajímavé to bylo na každý pád.
Po téhle besedě už byl pomalu čas vyrazit domů. Mamka chtěla jet vlakem z Prahy ve čtyři a já se stejně musela přesunout do Karlína na večerní představení. Vyprovodila jsem proto mamku na nádraží, zamávala jí a po telefonátu s tátou a ujištění, že máma už je na cestě k němu, se vydala za dalšími povinnostmi. Humbook byl ale jako obvykle moc fajn, byť jsem si prakticky nic nekoupila, a dokonce neulovila ani žádný podpis, protože knížky od spousty autorů jsem zatím ještě pořád nečetla a ty, které vyšly v předchozích letech, navíc už z většiny mám podepsané. Každopádně to však byl příjemný den a já se těším na příští rok a na to, co organizátoři v rámci programu zase vymyslí.
Žádné komentáře:
Okomentovat