Lucie Hušková - Símka

Co všechno byste byli schopni udělat a obětovat, aby vás vaše matka měla ráda? A kdy už touha zavděčit se hraničí se zdravým rozumem? Simona zvaná Símka se narodila jako neplánované a nechtěné dítě, které nemá kvůli nefunkčnímu vztahu svých rodičů právě nejšťastnější vstup do života. Neustále je vystavena matčiným náladám či ignorování, a přesto se nepřestává snažit urvat si třeba jen drobečky jejího ocenění. Kam až to může vést?

Símka vyrůstá i s matkou u prarodičů, kteří jsou z ní nadšení, protože zejména babička si vždycky přála mít vnučku, kterou bude učit péct koláče a pečovat o hospodářství. Símka všechny informace nasává s nadšením houby a jakožto vnímavé dítě se snaží všechno pochopit a všem být pro radost. Její postavení v rodině však nijak nevylepšuje skutečnost, že vztah jejích rodičů se rozpadne ještě dřív, než stačil pořádně začít, a otec o ni nejeví zájem. Dívka je proto vystavována neustálé náladovosti své matky a nepřímým náznakům, že právě ona je příčinou všeho jejího neštěstí a zpackaného života.

Bez ohledu na to, jak se matka k Símce chová, ji dívka nepokrytě zbožňuje a nepřestává se snažit jí zavděčit. S nadšením se spokojuje s každým, i tím nejmenším drobkem pozornosti, který míří jejím směrem, paběrkuje projevy náklonnosti a oddaně jako pes matce odpouští všechno ignorování i hrubost, dokonce si pro ni pokaždé najde nějakou omluvu. Dokud je dítětem a má hájení v podobě prarodičů, snad se to i dá pochopit, co se však stane, až dospěje a babička z dědou už tu nebudou? Může nerovný vztah mezi ní a matkou fungovat i dál?

Příběh se zaměřuje takřka výhradně na vztah matky a dcery, který se promítá i do dalších vztahů jich obou. Símka je do jisté míry citově vyprahlá, protože i když prarodiče ji zahrnují všemožnou péčí, pro matku je pouze přítěží ničící její potenciálně bezchybný život. Přesto se za každou cenu snaží jí zavděčit a v momentě, kdy ji matka potřebuje, nadšeně a bez otázek pomáhá, obětuje se a dře do roztrhání těla, jen aby si vysloužila třeba jen závan vděčnosti. Její matka je bohužel stejně citově vyprahlá, ovšem navíc ještě životem frustrovaná manipulátorka, která se nedokáže vyrovnat se svou situací. Odmítá přijmout zodpovědnost za vlastní chyby, nebo ve výsledku i jakékoliv své jednání, osobuje si právo cítit se neustále dotčeně a uraženě a vůbec jí nezáleží na tom, jestli tím ostatním ubližuje nebo jim dokonce ničí život.

Román je rozdělen do dvou částí. Ta první popisuje Símčino dětství a dospívání, ta druhá její dospělost, respektive výchozí situaci, v níž se aktuálně nachází. Spojnicí obojího je její vztah s matkou, která je středobodem jejího vesmíru, a ona neustále krouží okolo neschopná se vymanit z jejího gravitačního pole. Autorka v podstatě popisuje jenom banální každodennost a situace, z nichž se skládá život a vztah obou hrdinek. Občas je to čtení lehce absurdní a po většinu času velmi smutné, protože se naplno vyjevuje dysfunkčnost tohoto vztahu a všechny bolestivé následky, které to Símce vnáší do života.

Autorka má poměrně úsporný styl, ví, co chce říct a nesnaží se okolo toho nabalovat zbytečnou omáčku. Kapitoly jsou krátké a svižné, každá je tematicky uzavřená a i když by se dalo říct, že román je pouze sledem drobných epizod, ty dohromady tvoří velmi konzistentní celek. Autorka se nesnaží o hlubokou psychologickou sondu a spíše popisuje vnější události, o to větší sílu však vyprávění má, protože nechává naplno pracovat čtenářovu fantazii.

Símka je vlastně vcelku obyčejný příběh o rodinných vztazích, především o komplikovaném mezigeneračním soužití a citové frustraci v momentě, kdy jedna strana investuje výrazně více než ta druhá. Autorka zpracovává komplikované téma, ovšem dělá to s překvapivou lehkostí. Vyprávěcí styl je úsporný, ale velmi čtivý a zanechává ve čtenáři dojem jisté neutěšenosti a smutku. Vlastně to není úplně jednoduché čtení, ale o to víc vede k zamyšlení.