Lenka Pastorčáková - Kandidát

Kdo nebo co stojí za zvolením prezidenta? Fakt, že ho lidé dobře znají, nebo schopný tým, který i z no name člověka dokáže udělat osobnost první velikosti? Politika je špinavá hra a každý, kdo se rozhodne do ní pustit, musí počítat s tím, že se ušpiní. Bez ohledu na to, jestli přímo kandiduje, nebo je pouze jedním z četným poradců, se totiž bude muset brodit bahnem nejen mediálního světa, které hrozí pozřít jej zaživa.

Dominika pracuje jako politická reportérka v televizi a vždycky si zakládala na své apolitičnosti, v poslední době se jí nicméně směr, který jejich televize nabírá, zamlouvá čím dál méně. S blížícími se prezidentskými volbami jde totiž její zaměstnavatel čím dál víc na ruku současné hlavě státu, což nestrannosti, kterou by měla televize ctít, příliš neodpovídá. Dominika se rozhodne jít proti vedení, což ji sice nejspíš bude stát místo, ale aspoň se nezpronevěří svému svědomí.

Po politické debatě, která se odehraje podle scénáře Dominiky, nikoliv jejího šéfa, to vypadá, že napříště bude muset dělat už jenom reportáže o mrznoucí vodě a zraněných zvířátkách. Naštěstí se jí povede díky známostem kápnout na zajímavý příběh siamských dvojčat, který má velký divácký potenciál. I ten však chce její šéf zneužít, proto Dominika z televize s konečnou platností odejde a svou další kariéru nechá na osudu. Nemusí čekat dlouho, protože záhy ji kontaktují lidé od prezidentského kandidáta se zajímavou nabídkou - chtějí, aby se stala tiskovou mluvčí v probíhající kampani a pomohla jejich kandidátovi na Hrad. Dominika se rozhodne to zkusit, to však ještě netuší, jaký bič si na sebe ušila.

Román se zabývá tím, jak se dělá prezidentská kampaň, přičemž autorka vychází ze svých vlastních zkušeností, aby byl její popis co nejrealističtější. Zároveň však využívá i značnou nadsázku a některé věci dovádí až do absurdna, takže román ve výsledku působí jako groteska plná poněkud černého humoru zkřížená s absurdním dramatem. Řada zachycovaných skutečností však na druhou stranu není až tak daleko od pravdy a kdo má nějaké zkušenosti s prací píáristy nebo se pohyboval v médiích, zjistí, že některé situace jsou mu až nepříjemně povědomé. Spousta věcí je ve své absurditě až směšná, byť v sobě dost často skrývají nepříjemný osten a z mnohých je člověku až špatně.

Hlavní hrdinka je novinářka, která se najednou dostane na druhou stranu barikády a musí na svou práci pohlížet ze zcela nové perspektivy. Najednou už není nestrannou pozorovatelkou, která si nechává svůj politický názor pro sebe, aby dala všem stranám rovné šance, nýbrž mluvčí stojící na konkrétní straně barikády, což je pozice, o niž vlastně nikdy nestála a o níž není ani po přijetí nové pracovní nabídky zcela přesvědčená. Přesto neustále snáší nejrůznější ústrky a příkoří, nechává si prací ničit osobní život, a když jí řeknou, ať se v některých věcech nerýpe, poslušně srazí podpatky a jde od toho. Její motivace je více než sporná a čtenář celou dobu marně přemýšlí, proč si to všechno nechává líbit, když ve správnost svého počínání ve skutečnosti nevěří, a navíc ani není ve finanční nouzi, která by ji nutila přijmout jakékoliv aktuálně nabízené místo. Jenom se tím prohlubuje pocit grotesky, v níž jsou její aktéři také uvěznění a nechávají se zesměšňovat, aniž by k tomu měli nějaký konkrétní důvod.

Román je napsán velmi čtivě, autorka umí dobře pracovat s jazykem a ví, co se snaží říct. Přesto je text místy poněkud rozvláčný a obsahuje pasáže, které působí v celkovém kontextu navíc, protože vlastně nijak nepřispívají k vývoji děje ani postav. Autorka se rozhodla pro vyprávění v ich-formě a přítomném čase z pozice hlavní hrdinky, tudíž čtenář má možnost všechno vnímat jejíma očima a o to absurdnější pocit se ho při čtení zmocňuje. Zároveň kvůli tomu ale velmi silně vystupuje hrdinčina nedostatečná motivace, jelikož často není schopná své jednání ospravedlnit ani před sebou. Prokazuje sice velkou houževnatost, tvrdohlavost a loajalitu, zároveň však má sebedestruktivní sklony, které nejsou podepřeny žádnou racionální úvahou. Ostatní charaktery jsou spíše figurkami rozloženými na mocenské šachovnici a představují v podstatě lidské a kariérní typy, nedá se však hovořit o nějaké hluboce propracované psychologii. Autorka jednoduše využívá toho, co slouží příběhu, ale zároveň se snaží nezahltit čtenáře informacemi, které by jim ani ději k ničemu nebyly.

Kandidát je dobře napsaným románem zpracovávajícím zajímavé téma, které se autorce povedlo zachytit s humorem a překvapivou přesností. Místy je text zbytečně rozvláčný a obsahuje pasáže, bez kterých by se obešel, na čtivosti mu to ale paradoxně neubírá. Hlavní hrdinka se sice chová v mnoha ohledech nelogicky a jejímu jednání schází motivace, někdy pro změnu úcta k sobě samé, naštěstí to z ní však nedělá nesnesitelný charakter. Tuto škatulku pro sebe zabírají postavy další, nutno podotknout, že většina z nich je však spíše lidskými typy. Celý román má přídech černé grotesky líznuté absurdním dramatem a jako celek nabízí zajímavý vhled do problematiky a prostředí, v němž se většina z nás nikdy nebude pohybovat. Což už samo o sobě dělá z Kandidáta velmi zajímavé čtení.