Některá rozhodnutí mají moc otřást naším světem v základech a vzít nám víru v sebe i okolní lidi. Cilka byla vcelku normální dospívající dívka, dokud se nezamilovala. Z lásky je mnoho z nás schopných dělat i naprosté hlouposti, málokdy to však má fatální následky. Někdy ovšem stačí drobnost, shoda špatných okolností a důvěra vložená v nesprávného člověka, aby se něčí život ocitl v troskách. Odrazit se ode dna a najít zase sílu plavat navíc může být neskutečně těžké.
Cilka se právě přestěhovala do nového města a chce tady začít znovu. Na její minulosti totiž leží těžký stín, který by ji nejradši stáhnul s sebou a pohřbil zaživa. Dívka se však rozhodla, že bude bojovat, a napíná poslední zbytky sil, aby od všech pohrom, které ji potkaly, utekla a odbyla si nový start. Od chvíle, kdy poprvé vstoupí do budovy svého nového gymnázia, je odhodlaná držet si zdejší lidi od těla a být tak nespolečenská, jak jen to půjde. Když totiž nebude mít přátele, nebude jí mít kdo ublížit, kdyby něco z její minulosti náhodou vyšlo najevo. Dá se tak však přežít?
Jak se záhy ukáže, je snazší si něco předsevzít než to nakonec dodržet. Cilka se sice snaží být pokud možno neviditelná a nevyčnívat z davu, přesto je přirozeně předmětem zájmu už jen proto, že je ve škole nová, nemluvě o tom, že jeden ze spolužáků je její soused a pohybuje se tak blíž, než by jí bylo milé. Dívka se i přes svou minulost snaží pomalu vracet do normálního života, pozvolna se otevírá lidem okolo sebe a doufá, že se jí povede udělat za minulostí definitivně tlustou čáru. Už brzy však má pochopit, že před minulostí se utéct nedá a že má často velmi neotřelé způsoby, jak o sobě dát vědět.
Román zpracovává několik velmi důležitých společenských témat, o kterých se mezi lidmi ani v literatuře nemluví zdaleka tolik, kolik by mělo. Každý z hrdinů románu si v sobě nese nějaké trauma, které se snaží zpracovat, a byť čtenář je nejvíce konfrontován s Cilčinou situací, neznamená to, že by problémy ostatních byly méně závažné nebo jakkoliv zlehčované. Zároveň staví do kontrastu to, jak by se společnost v určitých případech chovat měla a jak se ve skutečnosti chová. Výsledný obrázek promlouvá spíše ve prospěch idealizované představy, která bohužel nemá s realitou mnoho společného, pro potřeby příběhu však slouží skvěle, protože dává naplno vyniknout absurdnosti toho, co se chybně považuje za normální.
Příběh se odehrává paralelně ve dvou časových rovinách. Ta první popisuje Cilčinu přítomnost, v níž se snaží vyrovnat s traumatem, které si odnesla z minulosti, ta druhá se pak odehrává právě v minulosti a krůček po krůčku odhaluje, co přesně se vlastně stalo a proč. V určité fázi to sice čtenář dokáže vcelku přesně odhadnout, přesto autorka postupně přichází s novými podrobnostmi, díky nimž se skládá komplexní, velmi plastický obrázek, ze kterého je čtenáři až fyzicky špatně. Nejde ani tak o téma samo nebo přehnaný naturalismus zobrazovaných problémů, jako spíše o to, jak chybně je nastavena dnešní společnost, což se autorce povedlo zachytit skvěle.
Stačí mávnout křídly je velmi zdařilým debutem otevírajícím témata, o nichž se nemluví zdaleka tolik, kolik by mělo. Autorce se povedlo extrémně depresivní problém zpracovat s lehkostí, aniž by ho jakkoliv bagatelizovala nebo omlouvala, naopak nastavuje působivý kontrast, jak by řešení vypadalo v ideálním světě a jaké bohužel bývá v realitě. Jedná se o román, ze kterého vám možná místy nebude dobře a zejména ženy si při čtení možná palčivě uvědomí nevděčnost svého postavení. Je to však příběh, který měl být napsán a který by rozhodně měl být čten, protože pokud si z něj každý dokáže něco odnést, pak má náš svět šanci, že na něm jednou bude líp.
Tahle knížka mě začíná zajímat.
OdpovědětVymazat