Když napřed jednáte a teprve potom o svých činech začnete přemýšlet, koledujete si o problémy. Olive potřebuje, aby se její nejlepší kamarádka přestala zajímat o její milostný život a bez výčitek si začala vztah s jejím ex, proto na školní chodbě políbí prvního člověka, na něhož narazí. Problém je, že je to obávaný a všemi nenáviděný profesor Adam Carlsen, který by jí mohl pěkně zavařit.
Je večer, škola zeje prázdnotou a Olive tady provádí jeden z četných pokusů nutných k její dizertaci. Je doktorandkou na Stanfordu a studium jí zabírá tolik času, že na koníčky nebo randění už jí ho moc nezbývá. Zároveň ale chce, aby si milostný život užívali aspoň její přátelé, a když vidí, že její nejlepší kamarádka Anh pokukuje po klukovi, s nímž Olive krátce randila, je odhodlaná je dát dohromady. K tomu ale musí ostatní přesvědčit, že ona sama k dotyčnému žádné city nechová, jelikož má někoho jiného. A tak když jednou večer zahlédne koutkem oka svou přítelkyni na univerzitní chodbě, zareaguje zcela instinktivně a políbí prvního muže, který jí vejde do cesty.
Adam Carlsen je postrach univerzity, protože je sice mladý a od jeho studentských let ještě neuplynulo tak moc času, ale je znám svým nevybíravým chováním a tím, že nikomu nedá nic zadarmo. Když Olive zjistí, že se vrhla právě na něj, v první chvíli se zděsí, jelikož její chování by mohlo mít velmi nežádoucí důsledky. Carlsen ji však překvapí. Nejen že se na ni nezlobí, ale dokonce je ochoten jí pomoct a předstírat, že spolu mají vztah. Konec konců, i jemu se to z různých důvodů může hodit. Má jít o nevinnou šarádu na pár týdnů, která se však velmi záhy začne komplikovat...
Román je zasazen na univerzitu a do vědeckého prostředí, které je poměrně tvrdé a velmi sexistické. Hlavní hrdinka se na denním pořádku musí potýkat s předsudky vztahujícími se k jejímu pohlaví a neustále ostatním dokazovat, že je stejně dobrá, ne-li lepší než jakýkoliv muž v jejím okolí. I to nicméně vede k tomu, že o sobě nepřestává pochybovat a bez ustání bojuje s vnitřní nejistotou. V jednom kuse se ptá sama sebe, jestli je dost dobrá a jestli má její výzkum vůbec nějaký smysl. Navíc se děsí toho, že by si měla pustit k tělu nové lidi, protože její životní zkušenost jí napovídá, že všichni, které miluje, ji nakonec opustí, a ona začíná pochybovat, jestli si něco takového jako vztah vůbec zaslouží.
Oba hlavní hrdinové jsou klasickým příkladem společensky neobratných jedinců, kteří z různých důvodů mají problém udržovat blízké vztahy. V mnoha ohledech jsou si velmi podobní a blízcí, což o sobě zjišťují v momentě, kdy se rozhodnou předstírat vztah a nečekaně spolu tráví poměrně hodně času. Ani jeden příliš nevyniká v interakci s druhými, oba mají své mouchy a charakterové zvláštnůstky, ale kupodivu se chovají vcelku rozumně a dovedou spolu fungovat bez zbytečných dramat. Kdyby si sedli a na rovinu promluvili, mohli by sice předejít řadě nedorozumění, na druhou stranu by pak ale román mohl být tak o polovinu kratší, jelikož by nebylo o čem psát.
Hypotéza lásky není vyloženě originální příběh ani téma, které by tu ještě nikdy nebylo. Autorka si vzala typickou žánrovou zápletku, kterou však zasadila do neotřelého prostředí a zpracovala způsobem, který má potenciál podnítit diskuze o některých zásadních společenských otázkách. Nevyhnete se sice žánrovým klišé, ale přesto jde o velmi čtivou, zábavnou romantiku se sympatickými hrdiny v hlavních rolích, kterým nemůžete nefandit.
Žádné komentáře:
Okomentovat