Jak dobře znáte lidi, kteří žijí okolo vás? Sídliště Svět je plné rozmanitých lidských příběhů a osob pokoušejících se vyrovnat s tím, co jim život naložil. Na první pohled jsou spokojení s tím, co mají, a nepociťují potřebu věci měnit. Zdání ale často klame a jen málokdy jsou věci takové, jaké se jeví.
Sára žije ve svém sídlištním bytě sama, s nikým se nestýká a její dny se skládají z příjemného stereotypu narušovaného pouze procházkami a četbou knih. Působí samotářsky, s lidmi se příliš nebaví a už vůbec si je nepouští k tělu, ale viditelně tím nijak nestrádá. O její minulosti nikdo nic moc neví, ale vlastně ani nemá důvod se nějak zvlášť zajímat. Marie žije taktéž sama, na rozdíl od Sáry však má houf kamarádek, s nimiž se schází před domem nebo u některé v bytě a drbou o všem, co se kde šustne. Navíc se poměrně často stará o svého malého vnuka, protože jeho matka na něj nemá moc času a otec je ve vězení. Marie se sice se svou potenciální snachou zrovna dvakrát nemusí, ale vnouček je pro ni důležitý, takže se přes všechny stížnosti aspoň snaží udržovat s ní korektní vztahy. Novotní působí jako spokojená rodina, což ale neznamená, že nemají vlastní problémy. David je věčně v práci, protože jednak chce rodinu zajistit, jednak je jako instalatér poměrně vytížený, a Vanda je na jejich dva syny skoro pořád sama. Mladší je navíc zatím sotva batole, takže toho moc nenaspí a Vandě už pomalu docházejí síly i nervy, což zrovna dvakrát nepřispívá k rodinné pohodě. Václav a Roman jsou dva kamarádi bezdomovci obývající polorozpadlý dům na sídlišti, případně blízký les. Život se ani s jedním z nich nemazlil, ale na své pouliční bydlení si už tak nějak zvykli a vlastně neví, jestli na něm chtějí něco měnit. Obživa je nejistá, protože nikdy netuší, jestli si paběrkováním a sběrem papíru vydělají na jídlo nebo budou mít v noci kde složit hlavu, ale jejich existence jim přesto nabízí něco, co by nikde jinde nezískali - svobodu.
Román je rozdělen do čtyř částí, které se všechny z větší části točí okolo Sáry. Zatímco první a čtvrtá jsou vyprávěním o její přítomnosti, druhá je výletem do její minulosti a k událostem, které ovlivnily směřování nejen jejího budoucího života a ta třetí se týká lidí, které kdysi znala. Příběh je dále členěn do kapitol a ty do kratších bloků podle toho, kdo je právě vypravěčem. V této pozici se totiž střídá řada postav, a přestože vyprávění je po celou dobu ve třetí osobě, mění se perspektiva, z níž jsou události líčeny. Autorka se snaží všem svým hrdinům poskytnout podobný prostor, a byť se zaměřuje jenom na malý zlomek jejich života, chce jej obsáhnout co nejkomplexněji.
Příběh si v první řadě hraje s každodenností rozdílných lidí i společenských typů. Mezi postavami je zastoupena pestrá směsice rozmanitých charakterů, jejichž motivace můžou být taktéž velmi různé. Přesto působí všichni možná až zbytečně intelektuálsky, ať už jde o jejich uvažování nebo způsob mluvy. Zvlášť to praští do očí v případně bezdomovců Václava a Romana, nejsou však jediní, kdo tak úplně nezapadá do vybrané socioekonomické skupiny, již má reprezentovat. Samotné popisy dění a případně i vnitřního světa postav však vcelku odpovídají maloměstskému, nebo ostatně jakémukoliv jinému sídlišti, které je samo o sobě uzavřeným vesmírem. Škoda jen, že některým motivacím chybí větší hloubka a ospravedlnění a zasloužily by si výraznější rozvedení.
Sídliště Svět je ve své podstatě vyprávěním o obyčejných lidech s neobyčejnými životními osudy. Autorka se rozhodla ukázat každodenní život sídliště a vybrat si mezi jeho obyvateli zástupce různých smýšlení i povah. Před čtenářem se díky tomu skládá mozaika charakterů, které spolu zdánlivě nemají vůbec nic společného, pomineme-li jejich bydliště, které však všechny drží nad vodou jedna zásadní věc - naděje. Právě o ní je totiž vyprávění především, a přestože místy je toto téma zdůrazňováno s až přehnanou ilustrativností, dodává textu silný pozitivní náboj, díky němuž je tím pravým pohlazením pro duši.
Žádné komentáře:
Okomentovat