Přečteno ÚNOR 2023

Únor je nejkratší měsíc roku, což je nejspíš důvod, proč se většina lidí rozhodne pojmout ho jako "suchý" a obejít se během něj bez alkoholu. Vzhledem k tomu, že ani za běžných okolností zas tak moc nepiju, nemám potřebu se téhle tradice nějak striktně držet, ale je docela zajímavé sledovat lidi okolo, kteří si tuhle výzvu stanovili. Ne každý se s ní totiž pere bez problémů. :D Ale o tom tenhle měsíc vůbec nebyl.

Únor se pro mě nesl v docela zběsilém tempu, jelikož bez ohledu na délku měsíce se toho nashromáždilo poměrně dost. Spoustu času jsem tradičně trávila v tělocvičně, zašla jsem si taky do sauny a abych měla v životě i jinou kulturu než divadlo, padla volba na Kunsthalle, kde probíhala velmi zajímavá výstava Gregora Hildebrandta.

Tentokrát byl pro mě únor hodně divadelní, a to především díky POPADu. Na konci měsíce jsme tady vystupovali, jelikož jsme si chtěli zkusit zahrát i pro jiné publikum než to tvořené především našimi známými. Ve výsledku to nedopadlo vyloženě špatně, i když kritika byla poměrně ostrá. Na druhou stranu aspoň víme, na čem zapracovat, aby to do budoucna bylo lepší. :) Kdybyste se na nás chtěli někdy přijít podívat, budete mít možnost v květnu, kdy chystáme novou premiéru.

Vedle hraní jsem ale zvládla pár představení i jako divák.  Zašla jsem do Švandova divadla na novinku 1984, což je divadelní adaptace stejnojmenného románu, a musím říct, že velmi dobrá. Zvládla jsem taky Mefista, na kterém jsem byla už potřetí, ale přesto mě pořád baví, ať už pro svoje téma nebo, a to především, kvůli hudbě. Poslední únorovou sobotu se v Rokoku konala premiéra novinky Čurda, hrdina jedné prohry, což je za mě lehce zmařený potenciál, ale vyloženě špatné to nebylo. A poslední, nač jsem ještě zašla, bylo Zpívání v dešti, jelikož mám ráda film a byla jsem zvědavá, jak si tvůrci poradí s jeho jevištní adaptací. Musím říct, že to dopadlo víc než dobře.

Pokud se mrknu na to, co jsem sledovala na streamovacích platformách, moc doporučení tentokrát mít nebudu. Mám rozkoukaných pár věcí, ale ty budu doporučovat až po dokoukání, takže jenom zmíním pár filmů. Pustila jsem si Ready Player One, Lásku podle předlohy a Školu dobra a zla. Ve všech případech jde o filmové adaptace románů. Ty první dva jsem četla v únoru, ten třetí už před nějakou dobou. A zatímco Láska podle předlohy je své knižní předloze až na pár drobností poměrně věrná, Ready Player One i Škola dobra a zla tuhle látku pojímají po svém a trochu jinak. Ani o jednom z filmů ale nemůžu říct, že by se mi nelíbil nebo mě nějak zklamal. A začala jsem sledovat nový dobový seriál TV Nova Zlatá labuť. Je to taková vyfešákovaná telenovela, ale zatím mě to vcelku baví. :)

A teď pojďme na čtení. Pokud mě sledujete na YouTube, pak víte, že pro únor jsem si vybrala trochu netradiční způsob čtení knížek. Abych trochu pohnula se svými nepřečtenými kousky, rozhodla jsem se losovat si z nepřečtených knih, kterou další vezmu do ruky. Občas jsem při tom měla lehký pocit, že se mi generátor náhodných čísel snaží pomstít, ale závazek je závazek, takže jsem si nějak poradila.
Celkem jsem zvládla přečíst osm knih, ovšem dvě z toho byly na posudek pro nakladatelství, takže je tu logicky zmiňovat nebudu. Jinak jsem ale měsíc zahájila Timonem Aténským, což je jedna z pozdních Shakespearových tragédií a za mě jedna z nejslabších. Následoval Čtenářský klub Jane Austenové, který mi v knihovně ležel tak dlouho, že byl nejvyšší čas ho přelouskat. Ve výsledku to nebyl žádný zázrak, ale přečíst se dal. Následovala únorová kniha pro čtenářský klub, což byl Ready Player One. Pro mě šlo o rereading, na který jsem se chystala tak dlouho, že jsem možnost přelouskat ho kvůli klubu ocenila. Došlo taky na recenzní výtisk Podívej se podruhé..., což je už šestá kniha od autorky, která se mi dostala do ruky a která mě opět přesvědčila, že psát umí. A konec měsíce už patřil klasice, protože nejdřív jsem se prokousala Kafkovým Zámkem, což bylo místy čiré utrpení, ale přesto jsem se přistihla, že si to vcelku užívám a baví mě to, a následně povídkami od Daphne du Maurier v její sbírce Ptáci a jiné povídky. Ty mě ve výsledku bavily velmi, jelikož autorka má čtivý styl, a navíc umí svoje texty skvěle vypointovat.

Jako už tradičně si můžete můj názor pustit i ve videu a další shrnutí zase za měsíc. :)