Zpívání v dešti

Hudba: Nacio Herb Brown a Arthur Freed
Libreto: Adolph Green a Betty Comden
Překlad: Vojen Drlík a František Zacharník (texty písní)

Premiéra: 12. 2. 2023
Uvádění: Divadlo Hybernia

Režie: Oldřich Kříž

Obsazení (tučně zhlédnuté alternace)
Don Lockwood - Jan Kříž
Cosmo Brown - Jan Révai / Robert Urban
Lina Lamontová - Kateřina Bohatová
Kate Seldenová - Marie Křížová / Barbora Šampalíková
Roscoe Dexter - Oldřich Kříž
R. F. Simpson - Václav Vydra / Martin Polach
Carmen - Martin Pošta
Dora Baileyová - Dita Hořínková / Michaela Zemánková
Strážník, Sid, Dinsemore, dirigent - Jan Urban / Petr Jeništa

Délka představení: 2 h 40

Některé muzikály mají potenciál stát se legendami, aniž by to jejich tvůrci zamýšleli a Zpívání v dešti se přesně mezi takové kusy řadí. Snímek z roku 1952 s Genem Kellym v hlavní roli byl v podstatě způsobem, jak mohli tvůrci uplatnit své starší písně, a nejspíš by je nenapadlo, jak legendárním se jejich filmový muzikál jednou stane. Divadelní podoby se dočkal v roce 1983, na českých jevištích se poprvé objevil v roce 1999. Od té doby se pravidelně vrací, nicméně aktuální pražské uvedení v Divadle Hybernia je jeho návratem do Prahy po 22 letech.

Jedná se o komediální muzikál, proto je příběh poměrně banální. Odehrává se ve 20. letech minulého století, kdy se do popředí začíná dostávat zvukový film a původní němé snímky už u diváků neslaví takový úspěch. Filmový průmysl se samozřejmě snaží aktuálním trendům přizpůsobit, jde to však ztuha, protože ne každý herec, který vypadá na kameru dobře, dovede také přesvědčivě ztvárnit svou postavu. Lina Lamontová a Don Lockwood tvoří na první pohled pár snů, který je ozdobou každého filmu i každého večírku, na kterém se objeví. Každý by si přál být jako oni, zažívat jejich love story a zářit z filmového plátna. Ovšem není všechno zlato, co se třpytí...

Muzikál se hudebně odkazuje k tradici 20. let, do nichž je zasazen. Většina písní vznikla, a dokonce byla uvedena výrazně dříve, než vznikl film, a to včetně skladby, která dala celému muzikálu název. Několik původních písní se objevuje, ale je to skutečně jen zlomek. Po celou dobu tak z jeviště zaznívají převážně jazzové rytmy prokládané lyričtějšími baladami. Divadlo Hybernia uvádí muzikál v původním českém překladu Vojena Drlíka a Františka Zacharníka, který je interpretačně příjemný a zpěvný, navíc se vyznačuje i určitou mírou poetičnosti. Inscenace sama o sobě je de facto adaptací libereckého nastudování z roku 2011.

Scéna je jednoduchá, ale účelná, takže ve vhodném náznaku zachycuje prostředí, ale zároveň poskytuje dostatečný prostor tanečníkům. Většina děje je zasazena do filmového studia, takže není potřeba složitých přestaveb a prostředí se proměňuje obvykle jenom prostřednictvím jednotlivých kusů nábytku, které na scénu po různu často přináší sami herci. Specifickou složkou děje jsou filmové dotáčky, které imitují éru němých filmů včetně práce s kamerou a způsobu hraní. Tyto rádoby dobové snímky jsou odkazem k počátkům kinematografie a tak trochu i její parodií, což ke komediálnímu žánru muzikálu velmi dobře sedí.

Inscenace je hodně taneční a značné nároky jsou v tomto ohledu kladeny i na herce sólisty, nikoliv pouze na company. Nejnáročnější to mají představitelé Dona Lockwooda a Cosmo Browna, jelikož jejich taneční party zahrnují také step a lehkou akrobacii. Petra Parvoničová ve svých choreografiích částečně vychází z dobového zasazení muzikálu a nikoho nešetří. Jednotlivá taneční čísla bývají dost náročná, protože obvykle od aktérů vyžadují skloubení náročných kroků se zpěvem a přesvědčivým herectvím. Přesto se to jak company, tak sólistům daří velmi dobře, sborové pasáže působí sehraně a tanečně jsou vyrovnané.

Herecké výkony jsou vesměs velmi dobré. S ohledem na žánr jsou nejvděčnější postavy s komickým potenciálem, což jsou hlavně Lina Lamontová a Cosmo Brown. Kateřina Bohatová dokázala perfektně vyvážit komičnost své role, aniž by sklouzla k přímé karikatuře. Její Lina je absolutně nesnesitelná hloupoučká hezká tvářička, přesvědčená o vlastní dokonalosti a neschopná dívat se na svět střízlivě. Bohatová je v této poloze tak přesvědčivá, že se možná přistihnete, jak s ní navzdory všemu sympatizujete. Jan Révai jako Cosmo Brown dokonale naplňuje úlohu zábavného nejlepšího přítele pro každou špatnost. Krom toho, že je vynikající tanečník, má navíc Révai talent promluvit tónem, který je zároveň výsměšně blahosklonný i neochvějně laskavý, takže není pochyb o tom, že si veškeré dění se škodolibostí sobě vlastní užívá. Pobaví také Václav Vydra coby filmový producent R. F. Simpson či Oldřich Kříž jako režisér Roscoe Dexter. Party Dona Lockwooda a Kate Seldonové vedle dalších charakterů paradoxně trochu zanikají, protože působí až příliš civilně. Jak Jan Kříž, tak Marie Křížová jsou skvělí herci a svoje role výtečně zvládají, skvělá je především Křížova proměna z lehce arogantního, sebedůvěrou hýřícího miláčka davů v o poznání skromnějšího a o své práci mnohem víc uvažujícího herce. Přesto přece jen víc zaujmou jejich kolegové v komičtějších polohách.

Pražské nastudování Zpívání v dešti je rozhodně dobrá inscenace se silnými hereckými a především tanečními výkony, která má potenciál zaujmout nejen fanoušky filmu. Tvůrcům se přes téma a dobové zasazení povedlo vnést do příběhu něco současného a zdůraznit nadčasovost témat jako touha uspět nebo najít lásku. Inscenace je odlehčená a zábavná, sází primárně na situační humor a udržuje si tu správnou míru nadsázky. Jako odpočinková záležitost k pobavení je tudíž ideální.