Mona Kasten - Cítit znovu

Pouštět si lidi k tělu je nebezpečné. Znamená to totiž, že jim dáváte do rukou munici, kterou vám potenciálně můžou ublížit. Sawyer za sebou má spoustu nepříjemných životních zkušeností, v důsledku kterých lidem nevěří a nesbližuje se s nimi. Když proto na oslavě své kamarádky Dawn políbí Isaaca, není v tom nic romantického, pouze snaha trochu mu pomoct. V tu chvíli ale Sawyer ještě netuší, co právě odstartovala.

Sawyer studuje fotografii a potřebuje silný závěrečný projekt, chybí jí však nápad. Nechce vykrádat sama sebe a opakovat se, proto musí přijít s něčím novým a originálním. Inspirace ji praští do očí v případě Isaaca, společensky trochu neohrabaného kamaráda Dawn, který se divně obléká a není schopen promluvit s dívkou, aniž by se u toho začal červenat a zakoktávat. Sawyer ho poprvé zmerčila v klubu na oslavě Dawnina úspěchu s vydáním knihy a z lítosti, aby zabránila posměškům několika dívek, ho tam políbila. Jednalo se o náhlý impuls, který ji ale přivede na nápad - vezme si Isaaca do parády a promění ho v idol dívčích srdcí. A celý proces bude dokumentovat.

Isaac se jejímu nápadu nebrání, i když o něm má určité pochybnosti. Je však ochotný Sawyer věřit. Pod jejím vedením tak postupně proměňuje vizáž a učí se, jak správně flirtovat s dívkami a třeba je i zvát někam ven. Sawyer to všechno zaznamenává na svůj foťák, ovšem jak čas plyne, začíná jí docházet, že na Isaacovi je víc, než se na první pohled jeví. Čím víc ho poznává, tím ho má radši, a pomalu se proto odhodlává aspoň trochu spustit zdi, které kolem sebe vystavěla, a ukázat mu svou zranitelnost. Bude to však těžší, než by se mohlo zdát.

Už třetí díl série Znovu si vybírá další poměrně závažnou problematiku a vcelku odlehčeně, byť stále s prostorem pro zamyšlení, ji zpracovává. Hlavní hrdinové musí tradičně bojovat se svými vnitřními démony a snažit se je porazit, pokud se v životě mají posunout, překonat sám sebe a zažité představy je však extrémně těžké. Sawyer si nepouští lidi k tělu a zakládá si na tom, že je ledová královna, která si to sice rozdá s každým, ale city do toho nemíchá. Má totiž nepříjemné životní zkušenosti, kvůli kterým lidem nedůvěřuje, navíc sama sebe považuje za člověka, který si nezaslouží, aby ho ostatní měli rádi. Radši proto kope a škrábe a drží si lidi od těla, aby si náhodou k někomu nevytvořila příliš blízké pouto a nemusela se vyrovnávat s bolestí, která se dostaví, až ji dotyční opustí. Isaac je ten divný kluk, který se směšně obléká a neumí mluvit s holkou, ani nemluvě o tom, že i naprosto banální situace ho přivádějí do rozpaků. I on má za sebou komplikované dětství, na rozdíl od Sawyer se však vždycky mohl spolehnout na zázemí milující rodiny. Čelí však jiným problémům, protože nechce jít cestou, kterou pro něj rodiče vytyčili, a naráží tudíž na jejich zklamání a nesouhlas. Jediné, co chce, je přitom řídit svůj život sám, takže pokud se pro něco rozhodne, bude to s vědomím, že šlo o jeho vlastní volbu, do niž ho nikdo nenutil.

Autorka v románu zpracovává problematiku traumatu a komplikovaných mezilidských vztahů. Výhodou je, že její hrdinové mají pro svoje chování opodstatnění, a byť se často chovají nesnesitelně, čtenář minimálně nemá pocit, že by jejich reakce postrádaly smysl. Na rozdíl od mnoha jiných románů tohoto žánru navíc postavy nemají problémy s komunikací, a i když se občas uchýlí k uraženému tichu, ve výsledku jsou vždycky schopné nakonec zaujmout stanovisko a s určitým odstupem si o věcech promluvit a vyřešit je. Díky tomu se román vyhýbá řadě klišé vykonstruovaných dramat a jako celek působí uvěřitelněji.

Text je čtivě napsaný, silně je v něm zastoupen dialog, ale zůstává prostor i pro popisy vnitřního světa postav. Román je v ich-formě, vypravěčkou je Sawyer, která má místy trochu cynický přístup k životu i pohled na svět, což je na jednu stranu lehce iritující, na druhou však také zábavné. Román má vcelku vyrovnané tempo a příjemně ubíhá, zároveň v sobě má i jistou dávku nepředvídatelnosti. S ohledem na žánr je jasné, jak celý příběh skončí, přesto obsahuje pasáže, které se stoprocentně odhadnout nedají. Své zastoupení má i lehká erotika, scény ale nejsou přehnaně explicitní a jsou napsány dostatečně vkusně, aby probouzely čtenářovu fantazii, ale zároveň nepobuřovaly.

Cítit znovu je příjemnou romantickou oddechovkou, která se však nebojí otevírat i náročnější otázky. Problematika je podávána odlehčenou formou odpovídající žánru, zároveň však není nijak zlehčována a autorka ji zpracovává s úctou k ní. Příběh je velmi čtivě napsaný, má sympatické hrdiny, byť jejich chování je místy poněkud iritující, a neschází mu logická výstavba bez uměle vykonstruovaných konfliktů. Díky humoru i lehké erotice navíc splňuje všechny požadavky na odpočinkovou, ale zároveň ne úplně hloupou romantiku a jako oddechové čtení skutečně dokáže pohladit po duši.

1 komentář: