Svět knihy je každoročním svátkem všech knihomolů, který si prostě nemůžou nechat ujít. Já na něj pravidelně chodím už od doby, kdy jsem se přestěhovala do Prahy, takže nějakých deset let. Ani letos jsem tudíž neudělala výjimku. Zatímco v předchozích letech jsem na něj však zavítala výhradně jako host, letos jsem tu navíc měla i pracovní povinnosti.
Když to aspoň trochu jde, trávím na Světě knihy tak dva dny. Jednak abych naplno načerpala atmosféru, jednak abych toho víc stihla. Nepatřím k lidem, kteří na tuhle akci vyráží primárně lovit knížky, takže i když si vždycky nějaký ten kousek odnesu, na nějaké zběsilé nákupy mě neužije. Nevidím důvod, proč nakupovat ve slevě cokoliv, oč bych nestála za plnou cenu. A buďme upřímní, moje knihovna není nafukovací, i když bych si to vážně přála. I letos se vlivem Světa knihy rozrostla o další kousky, ale k tomu se teprve dostaneme. Obvykle na Svět knihy vyrážím kvůli bohatému programu, v němž si pokaždé najdu něco, co si jednoduše nesmím nechat ujít. A teď pojďme k letošku.
Začněme prvním dnem, který jsem na veletrhu strávila, což byla středa. Jelikož jsem tam letos měla i pracovní povinnosti, ve středu jsme spolu s kolegy vyrazili chystat stánek. Ukázalo se to jako práce na celé dopoledne, u které nám občas tekly nervy, ale navzdory tomu nás vlastně bavila. Přidělený prostor jsme si vyzdobili a vybavili zbožím k prodeji i volnému rozdávání, takže jsme se mohli těšit na následující den a první návštěvníky. Čtvrteční směnu obsluhovali kolegové, takže já jsem se na místo činu vrátila až v pátek, kdy jsem dopoledne a nakonec taky část odpoledne strávila na stánku, rozdávala záložky a podávala lidem informace o všem, co by je mohlo zajímat ohledně našeho divadla. A když konečně dorazila druhá směna, mohla jsem vyrazit na nějaké ty besedy.
V pátek jsem nakonec zvládla dvě - první s Josefem Marešem o práci u kriminálky a dalších věcech, které na sebe prozradil v rozhovoru s Martinem Moravcem. Odsud jsem se přesunula na vyprávění o psaní románů inspirovaných historií, respektive o obyčejných lidských osudech odvíjejících se na pozadí velkých dějin. Besedovali Scarlet Wilková, Danuta Chlupová a Jan Štifter, od kterého jsem si vzápětí i nechala podepsat knížku. Další program už jsem ten den neabsolvovala, takže jsem se jenom zastavila na pár stáncích, pokoupila pár knížek a vrátila se domů.
V sobotu jsem na Výstaviště vyrazila potřetí, tentokrát s mamkou. Primárně jsme chtěly navštívit nějaké besedy, ale pochopitelně zbyl čas i na nějaké to ochomýtání se okolo stánků. Začaly jsme v Luxoru na debatě o současných trendech v young adult literatuře a její propagaci na sociálních sítích. Odsud jsme se přesunuly na besedu o novince Aleny Mornštajnové Les v domě, která byla na místě rovnou i pokřtěná. Autogramiádu, která následovala, jsem rovnou vzdala, protože jsem neměla chuť tlačit se ve frontě bůh ví jak dlouho. Třeba to s podpisem do knížky klapne jindy. Další beseda byla o ženách v současné české literatuře opět na stánku Luxoru, kde svoje knihy představily Anna Bolavá, Klára Vlasáková a Sára Zeithammerová. I po téhle besedě následovala autogramiáda, takže jsem si jejich knížky rovnou nechala i podepsat. Jelikož v sobotu probíhala Humbook Stage, krátce jsem se zastavila i na ní, a sice na besedě o české young adult contemporary literatuře, a pak jsem se s Výstavištěm na chvilku rozloučila.
Jelikož mamka potřebovala stihnout vlak, doprovodila jsem ji na tramvaj a jakmile bezpečně odjela, vrátila jsem se zpátky na Svět knihy. Vyšlo mi to akorát, abych se na Humbook Stagi dozvěděla, jaký další zahraniční autor letos přijede, a musím říct, že složení zahraničních hostů je letos vážně hodně silné a už jen kvůli nim se na Humbook vážně těším. No a potom mi vybyla plonková hodina před autogramiádou, kde jsem si chtěla nechat podepsat knížku, takže jsem zašla na besedu s Lucy Fricke, abych nějak zabila čas. Představení její novinky Diplomatka bylo zajímavé, ale k přečtení mě vyloženě nenalákalo. Po besedě jsem se proto už jen postavila do nekonečné fronty na autogram, ale jelikož většina lidí prahla po jiných podpisech než já, nakonec jsem se dostala na řadu výrazně dřív, než jsem předpokládala. Nechala jsem si tedy podepsat Zvonkohru a vyrazila domů.
Pokud by vás zajímalo, co jsem si ze Světa knihy odnesla, pak to bylo osm kousků, což je přesně o sedm víc, než jsem měla v plánu. :D Každopádně na stánku Paseky jsem si pořídila Karneval zvířat (to byla ta jediná, pro kterou jsem si účelově šla) a Jeřabinový dům, u Albatros Media to byl Sběratel sněhu a Drahý Aarone, v Luxoru jsem koupila Nebe a Těla a v Prostoru Takové maličkosti a Andělský prach. Zvažovala jsem ještě pár dalších kousků třeba u Arga nebo u Hostu, ale nakonec se mi podařilo odolat. Což ovšem vůbec neznamená, že někdy v budoucnu na ně nedojde. :D
Svět knihy jsem si jako každoročně užila, jelikož jsem mohla opět načerpat atmosféru, potkat se s inspirativními lidmi a dozvědět se toho mraky o nejrůznějších novinkách objevujících se na pultech knihkupectví. Pochopitelně jsem neodešla s prázdnou, to bych jinak ani nebyla já, ale přísahám, že od příštího měsíce už budu svoje knižní nákupy trochu regulovat. Hromadit knihy, které stejně nečtu, mě totiž vlastně nebaví. Letošní Svět knihy byl ale po všech stránkách zábavný a příjemný a já se už teď těším na ten další.
Žádné komentáře:
Okomentovat