Z pera knihomolů

Recenzovat knížky, nebo se minimálně dělit o názory na ně, je dnes oblíbená zábava mnoha z nás. Jak to ale dopadne, když se lidé, kteří doteď hodnotili práci jiných, rozhodnou jít sami s kůží na trh a přičichnout ke spisovatelskému řemeslu? Do povídkové sbírky Z pera knihomolů přispěli svými příběhy lidé aktivní na sociálních sítích, jejichž primárním obsahem jsou právě knižní recenze. Jak obstáli coby autoři?

Sbírka je tvořena jedenácti povídkami, které jsou doplněny ilustracemi. V několika případech si autoři své dílo ilustrovali sami, z většiny však dal jejich textu grafickou podobu někdo jiný. Každá z povídek je jiná a osobitá stejně jako jejich autoři, a přestože úroveň textů je vesměs slušná, na některých by to chtělo více zapracovat. Zatímco některé povídky jsou dobře vystavěné, fungují jako samostatné mikropříběhy směřující k pointě, jiné se rozplývají lehce do ztracena, případně sice mají slušné téma, ale zpracování lehce pokulhává.

Vzhledem k cílové skupině čtenářů jsou hrdiny jednotlivých příběhů obvykle mladí lidé snažící se vyrovnat s problémy, které jejich věk dost často přináší. Poměrně často se řeší problém identity, vztahu k sobě samému, duševní zdraví nebo vztahy. Zatímco některé povídky jsou čisté contemporary, v jiných se objevují nadpřirozené či magické prvky. S jedinou výjimkou jsou všechny zasazeny do současnosti, čímž se podtrhuje aktuálnost sbírky. Navíc tím, že autoři jsou mladí lidé, je jasně znát, že se odkazují k problémům, které je samotné trápí, a sbírka tak má pro cílovou skupinu značný přesah, jelikož si čtenáři alespoň mohou uvědomit, že nejsou na své ani se svými problémy sami.

Hlavním problémem sbírky je nicméně její nekoncepčnost. Jak už bylo řečeno, každý text je jiný a bohužel je to trochu každý pes, jiná ves, ať už jde o styl nebo tematické zaměření. Sbírku otevírá povídka Devět věcí, která je v podstatě sondou do duše dospívající dívky vyrovnávající se s rozchodem, následuje Roztáhnout křídla o odvaze následovat vlastní sny, poté Co když to (ne)vadí o zdravém vztahu k sobě samé, [elen]a řešící problematiku transgenderu, Uvidíme se v pekle o vyrovnávání se se ztrátou blízké osoby, Konečně sbohem o problematice duševního zdraví, Neklidné duše opět se vracející ke vztahu k sobě samé a vyrovnávání se se ztrátou blízkého, Květ ze všech nejkrásnější, který tematicky nejvíc vybočuje, protože vychází s antické mytologie a de facto je retellingem na mýtus o Hyakinthovi. Všechna moje pluska s tématem body positivity, Uvidíme se opět tematizující ztrátu blízkého a sbírka je uzavřena povídkou Něco mnohem lepšího o vyrovnávání se s rozchodem a porozchodovém návratu do normálního života. Jak je vidět, přestože určité tematické spojnice se najít dají, celková koncepce chybí, a to jak tematická, tak v řazení povídek. Snad jediné, co mají všechny texty společné, je fakt, že autorkami jsou ženy. 

Velmi rozmanité je i grafické zpracování jednotlivých textů, jelikož každý ilustrátor má svůj osobitý rukopis a zároveň každý autor měl zjevně jinou představu o tom, jak by měl text finálně vypadat. Není to špatně, jen to trochu podtrhuje dojem celkové nekoncepčnosti. Všechny ilustrace v sobě mají jistou míru naivismu, který nicméně k textům sedí, ilustrátorům se navíc podařilo ve svých dílech vystihnout ducha každého příběhu.

Čistě řemeslně jsou texty zvládnuty velmi slušně, byť je na nich patrné, kteří autoři jsou vypsanější a kteří zatím ne. V případě některých textů působí styl velmi jednoduše, nevyhne se opakování slov a občas i jisté kostrbatosti. Jiné texty jsou naopak napsány poměrně vyspěle, ale zasloužily by si pár stránek navíc, aby zbytečně nevyznívaly do ztracena a nepřicházely tak o sílu sdělení. Některé texty místy působí, jako by autorka sice věděla, co chce říct, ale už netušila, jak to udělat, případně ji tlačil čas, takže výsledný text zůstal nedotažený někde na půli cesty.

Z pera knihomolů je jako povídková sbírka rozhodně velmi zajímavým konceptem, který však zároveň ukazuje, že ne každý recenzent je rozený spisovatel. Sbírce chybí pevnější koncepce, co se tématu týče, a stejně tak úroveň jednotlivých textů je poměrně nevyrovnaná. Povídky jsou sice tematicky poměrně aktuální a vyjadřují se k problémům mladých lidí a generace čtenářů, na něž cílí, přesto není v případě některých textů na první pohled jasné, co by mělo být jejich poselstvím. Ze všech jedenácti textů jsou mými osobními favority povídky Roztáhnout křídla, [elen]a a Květ ze všech nejkrásnější, které mě zaujaly tématem i řemeslným zpracováním. Přestože mám ke sbírce jisté výhrady, jako celek ji hodnotím kladně a věřím, že se v budoucnu dočkáme nějakého dalšího podobného počinu.