Zuzana Maléřová - Kartografie srdce

Říká se, že cestování je jedinou věcí, která stojí peníze, ale přesto nás obohatí. Nejsem si jistá, že se s tímhle rčením na sto procent ztotožňuju, těch obohacujících věcí za peníze je přece jen víc, něco na něm však určitě bude. Prostřednictvím cestování má totiž člověk šanci poznat nejen cizí kultury, ale také sám sebe. O tom, kam mohou různé cesty vést a co si díky nim můžeme uvědomit, vypráví Zuzana Maléřová ve své zatím poslední knize.

Když se v roce 1989 po pádu komunistického režimu otevřely hranice, mnozí toho využili a vypravili se do zahraničí, zejména na Západ, který tak dlouho zůstával ukrytý za železnou oponou. Je tedy příznačné, že autorčina první svobodná cesta vedla právě sem, konkrétně do Vídně, která je naší zemi díky společné kultuře i historii velmi blízká. Rakousko bylo však jenom začátkem, protože následovaly další cesty po Evropě i za oceán. Některé pracovní, jiné soukromé. Každá jí však něco dala, i kdyby to byly jenom nezapomenutelné vzpomínky na místo, které se jí aspoň na malý moment zapsalo do srdce.

Kniha je žánrově velmi nevyhraněná, jelikož do určité míry jde o cestopis a do určité o autorčiny paměti. A ani to stále není všechno, co knihu charakterizuje. Text je rozdělen do řady relativně krátkých kapitol, které víceméně chronologicky mapují autorčiny zahraniční cesty a představují místa, kam zavítala. Každá kapitola je vlastně vypointovaným mikropříběhem, v němž se mluví o konkrétních zážitcích stejně jako o daném místě nebo lidech, kteří autorku na místo doprovázeli. Maléřová si dala velkou práci s vyhledáním nejrůznějších zajímavých faktů, takže jednotlivá místa představuje nejen jako výčet památek stojících za návštěvu, ale rovněž popisuje jejich historii, případně legendy spojené s jejich vznikem a doplňuje informace hodné turistických průvodců. Čtenář tak může získat řadu cenných cestovatelských tipů.

Cestopisná rovina však není jediná, která se v knize nachází. Ta druhá, a možná i zajímavější, je totiž rovina osobní. Autorka na všechna navštívená místa vzpomíná s ohledem na zážitky, které si s nimi spojuje. Kniha je díky tomu plná zábavných nebo dojemných rodinných okamžiků a blízkých setkání. Na jejích stránkách se však mimo to objevují i příběhy dalších lidí, kteří jsou nebo byli s autorčiným životem spojeni, mnozí z nich jsou lidé známí a velmi inspirativní. Maléřová je představuje prostřednictvím medailonků v úsporné zkratce, která však jako by dokázala vystihnout charakter dotyčného, respektive jeho samotnou esenci.

Autorka má velmi poetický, ovšem zároveň čtivý styl, který k sobě dovede čtenáře připoutat. Vyprávění je v mnoha ohledech velmi úsporné až minimalistické, není v něm víc slov, než je bezprostředně nutné, jsou však poskládána za sebe s obrovským umem a citem pro jazyk. Kniha je navíc graficky velmi pěkně zpracovaná, takže text se krásně propojuje s obrazem. Co zamrzí, je poněkud odbytá korektura, které v některých případech unikly nejen překlepy, ale dokonce vcelku zásadní pravopisné chyby.

Kartografie srdce je, ač se to na první pohled nezdá, velmi osobní knihou mapující autorčiny zážitky z porevolučních cest. Text je však nejen památníčkem vzpomínek, ale také poutavě zpracovaným cestopisem o krásách naší planety, přeneseně také putování autorky po její vlastní duši a za poznáním sebe samé. Díky poetickému, zároveň však minimalistickému stylu a poutavé grafické úpravě je text přístupný široké škále čtenářů, které rozhodně má čím obohatit, a pokud jste podobně jako já zapálený cestovatel, určitě vás inspiruje, na jaká místa se při svých dalších toulkách vypravit.